Go one

Algi seděl s oběma Elfkami na lavičce u vstupní brány.

Jenom absence stráží a tlumený ruch ze základny signalizoval, že se uvnitř děje něco neobvyklého.

„Algi, myslíš, že to byl dobrý nápad, pozvat sem skřety?“ prohodila Elvian.

„Myslím, že to byl nejlepší ze špatných nápadů. Toho hajzla bychom neuhlídali a dřív, či později by nás dostal.“

„Ale co když Gorgh převezme jejich technologii a vyrobí nějaké superskřety?“ zeptala se Elly.

„Nemyslím. Podle toho, co jsme viděli, skřeti bez milosti zlikvidovali veškeré osazenstvo laborek. A bez nich ji nezprovozní. Řekla bych, že si z tohohle místa udělá fajnovou polní nemocnici. Nemusíte se bát. Biohazard se mu nepodaří obnovit,“ odpověděla Elvian.

„A taky budou muset bejt furt ve střehu. To komando, kerý nás sem dovedlo, je zašitý někde v lese. Aspoň se Gorghovejm skřetum nezkrátěji žíly,“ zašklebil se Algi.

„Vypadnem odsud?“ zeptala se Elly.

„Depak. Počkáme do zejtřka. Dneska bude večer velkej rumrajch. To si nemůžu nechat ujít,“ namítl Algi.

„U Alringa, už myslí jenom na žrádlo a chlast. Hele Algi, nezačínáš ty náhodou nějak fotrovatět?“ zdvihla pohoršeně obočí Elvian.

„Myslíš, že se Algi chce odebrat na odpočinek? Mimochodem zcela nezasloužený,“ přisadila si Elly.

„Nechci, ale možná by to chtělo nějaké osvěžení. Jestli jsem zaregistroval to skřetí chrchlání správně, tak dorazila Riorgh. A pokud Gorgha načapala s tou Elfkou v nejlepším, tak je z ní touhle dobou žádoucí a dychtivá vdova,“ šklebil se Algi.

„Fuj!!! To nemůžeš myslet vážně ty sprosťáku! Ta by tě zmlaskla jako malinu a my dvě bychom před ní vypadaly, že se spokojíme s málem. Víš houbelec, co dokáže skřet jako Gorgh. Kromě toho čerstvá vdova vždycky truchlí a nemyslí hned na prasárny. A přestaň se tak slabomyslně šklebit. Vypadáš jak debil,“ kazatelským tónem pokračovala Elvian.

„Ale to je pozoruhodné, jaké ty máš znalosti o skřetech. A předpokládám, že horlivě přikyvující Elly s tebou do posledního detailu souhlasí,“ zavrčel Algi a vstal.

„Tvá cudná neznalost skřetích radovánek tě šlechtí, náš Pane, a jsme tomu rády,“ přikývla vážně Elly.

Algiho meč s tichým syčením začal opouštět pochvu. Ocel se zaleskla v odpoledním slunci.

„Myslím, že bychom měli vyzkoušet, zda tady někdo fotrovatí, nebo jestli, nedej Alring, spíš někdo jinej nebabovatí,“ zašklebil se Algi. Obě Elfky vyskočily, odhodily ostatní zbraně a štíty a tasily své meče.

Algi zaútočil mohutným horním sekem proti Elvian a dýkou vykryl protiútok Elly.

Jeden výpad stíhal druhý, čepele jiskřily a nárazy ocele za chvíli přilákaly tlupu skřetů, kteří nadšeným řevem hodnotili každý dobře provedený sek.

Z bojovníků se řinul pot, ale nějaké zásadní známky únavy nebyly vidět na nikom.

„Mohla bych vás požádat, abyste přestali? To tady nemá nikdo nic na práci?,“ ozval se velitelský hlas Riorgh.

Nikdo si nevšiml, odkud se najednou vzala. Ale protože ji žádný ze skřetů neviděl přicházet, musela se tu někde poblíž skrývat už delší dobu.

Skřeti se rozprchli, jako když střelí do vrabců. Neboť úkoly, za nimiž byli vysláni, nebyly splněny a tresty za nesplnění rozkazů byly kruté.

„Požádat bys mohla, ale bude ti to pendrek platný. Maximálně si vykoleduješ nakládačku,“ zasupěl Algi a během krátkého okamžiku, kdy Elfky upřely na Riorgh pozornost, otřel čelo a sklonil chvějící se špičku meče k zemi.

„Dyš jinak nedáš,“ ozvala se znovu Riorgh, tasila svůj zubatý skřetí meč a vpadla do zuřícího boje.

Souboj, který již začínal zpomalovat, nabral znovu na obrátkách. Bojoval každý s každým a z elegantních fint a takřka filigránských zakončení Elfek se náhle staly tvrdé a přímočaré výpady, jak se všichni přizpůsobili skřetímu pojetí boje.

Riorgh během několika okamžiků zjistila, že Algi svoji únavu jenom hraje. S vypětím všech sil obouruč zastavila Algiho úder vedený jí na hlavu. Když Algiho čepel naplocho sklouzla po zubech na horní straně meče a zastavila se o záštitu, pohlcená energie úderu ji prudce zabolela v zápěstích.

Algi ale necouvl, nýbrž se na jeho ruce napjaly svaly a začal tlačit na meč Riorgh. Bránila se tlaku ze všech sil, ale svaly jí začaly polevovat a její meč se začal vyklánět do strany. Algi se v tom okamžiku odpoutal a mečem šikmo k zemi vykryl útok na nohy od jedné z Elfek.

Riorgh si ani nestihla oddychnout a musela vykrývat celou sadu jemných útoků snažících se proniknout její obranou.

Během chvíle se jí rozehřála krev, chytila tempo, ve kterém šermovali Algi s Elfkami a vychutnávala si boj. Krví jí proudilo víc a víc adrenalinu a její euforie stoupala. Pak se jí začala před očima zdvíhat rudá mlha, její výpady přiostřily. Ucítila v ústech pach krve, jak se kousla do rtu. Rudá mlha zahalila celé její vidění a v mlze se pohybovaly jenom stíny jejích šermujících protivníků, uši naslouchaly jemnému šumu krve pulsující v tepnách.

„Končíme,“ zařval najednou Algi, odskočil dozadu a sklonil meč.

Elfky následovaly jeho příkladu.

Algiho hlas pronikl šumem krve až k Riorgh a zastavil její útok. Pozvolna, jakoby proti své vůli, sklonila svůj meč.

„Velmi příjemná rozcvička a odpoledne nám tak hezky uběhlo. Děkuji dámy,“ dvorně se ulonil Algi a na pozdrav švihl mečem.

„Elvian, netušíš, jestli tady mají ve strážnici sprchy?,“ zeptala se Elly a stírala si z čela pot.

„Určitě. Základna vždycky byla nadstandardně vybavená,“ přikývla Elvian.

„Tak jdeme. Ty tady počkej, smraďochu,“ nakrčila Elly nad propoceným Algim nos.

Elfky zmizely uvnitř strážnice.

„Algi, hele, na rovinu. Co dělal Gorgh s tou elfskou děvkou?“ obrátila se náhle Riorgh na Algiho.

„Podle mě jí Gorgh vzteky akorát příšerně zmlátil, protože mu sama zlikvidovala první sled. Pak ji odtáhl k nám do salónku a dělala tam servírku. Pak s ní odešel někam pryč. Ale myslím si, že s ní nic neměl. Jestli’s jí viděla, tak ti muselo být jasné, že byla naklepaná jak vepřovej řízek. Jediný, co moh’ udělat, aby si s ní užil, že by jí obalil ve vajíčku a ve strouhance a usmažil si jí na voleji. A pokud z ní nezbyla jenom hromada kostí, tak jí nanejvejš promasíroval ty pohmožděniny a hodil na ní deku. To si myslim já.“

„A cos to teda měl za kecy vo žádoucí vdově?“

„Logická úvaha. Kdybys Gorgha načapala v okamžiku, kdy jí masíruje třeba.. no víš co… – protože jí tam určitě nakop‘, jak ho znám, a byla tam vopuchlá – tak bys mu bez milosti na fleku upálila šišku holou rukou. A pak by ses ho teprv zeptala, co to do hajzlu vlastně dělá. A eště řekni, že ne! Dyť tě znám jak svý boty.“

Riorgh se rozesmála.

„Máš pravdu! Asi by to tak bylo. Krátce řečeno, Gorgh měl prostě zase jednou z pekla štěstí.“

Náhle zvážněla, udělala krok dopředu, že se hroty ňader dotýkala Algiho hrudi a zkoumavě se podívala na Algiho.

„Víš, co o tobě říká Gorgh? Když bojuješ, že ti najednou hrábne a je lepší se ti vyhnout. Já vím, co se s tebou děje. Mně se to občas stává taky.“

„Všim‘ sem si. Proto jsem to stopnul,“ suše podotknul Algi a pozorně se na Riorgh zahleděl.

„Zdá se, že máme společného víc, než si myslíme. A teď se přiznej. Bral bys žádoucí vdovu?,“ její oči se náhle stáhly do úzkých škvírek.

Algi mlčel a bez pohnutí se na ni díval. Pak uhnul očima.

Veselý smích Riorgh zněl ještě dlouhou chvíli prostorem Základny.