Pálení čarodějnic

Šel jsem domů z práce a s uspokojením jsem kvitoval známky jara kolem sebe. Sluníčko hřálo, v parku kvetl zlatý déšť a pampelišky vystrkovaly své hlavičky ze zeleného kožichu travin. A hleďme v ulicích se objevily i sběrné kontejnery. I Technické služby se probudily ze zimního spánku. U zastávky byl vylepený plakát s pozváním na pálení čarodějnic. Jako obvykle – nějaká muzika, opékání vuřtů, soutěže pro děti, oheň…
„Tak co, sousede? Půjdete se podívat na čarodějky? ozval se za mnou veselý hlas.
„Ale jo, půjdem. Víte, mě to moc nebaví, ale děti se tam vyřádí a alespoň je od nich večer pokoj.“
„Tak, tak… A poslechněte, koukal jsem, že už přistavili kontejnery. Máte ještě doma něco, nebo už jste všechno zlikvidoval?“
„Poslední kousek. Loni jsem ho ještě nechal, protože byl celkem funkční, ale letos hrozně rychle zchátral, tak půjde taky.“
„Jo jo, jakmile začnou jenom zabírat místo a k užitku nejsou, je potřeba se jich hned zbavit. Tak zítra sousede, na čarodějkách…“ soused se rychle vzdaloval.
Sakra musím ještě zaběhnout do krámu pro kus žvance. Málem jsem zapomněl.
„Prosím tři pizzy a jednou Granpa Finish… Kartou… Jo už nám to končí… Díky… Nashle…“
Tak a honem domů. Musím udělat večeři, nejstarší kluk už vyrost‘, pomalu by mě sněd na posezení.
„Ahojky, tak jsem doma. Kluci tady máte pizzu. Čau tati, tady jsem ti přines superextra mňamku, představ si, sehnal jsem Granpa Finish! To si dáš!“
„Ty seš hodnej, mě už ten Granpa Standard moc nešmakoval. Todle je daleko lepší. To si smlsnu.“
„A to není všechno. Zítra tě vezmu na výlet. Bude se ti to líbit. Pojď, uložím tě do postele, ať se na to pořádně vyspíš…“
Crrrrrr!!!!!
…Zatraceně budík… Já ten krám jednou rozkopu…
„Tati vstávej, je ráno, jdeme na výlet! Tak pojď, obléknu tě do svátečního, představ si, předloni Karásek -znáš Karáska odvedle- tak ten Karásek vzal tátu s mámou rovnou v pyžamu! Ty lidi v sobě nemaj kouska slušnosti. Tak dobrý, jseš fešák tati! Tak půjdem.“
Sakra jsme tu na poslední chvíli. Tamhle už stojí auto z Technickejch. Tak – otevřít zadní sajtnu kontejneru, herdek ten je plnej! Tati tady si stoupni a nehejbej se… Co tenhle ti šlápnul na nohu? Já ho srovnám, burana nevychovanýho! Ale jinak je to dobrá společnost, všichni jsou slušně oblečený, bude se ti s nima líbit. Tak čau tati! Čau…“
Ještě pečlivě zavřít sajtnu. Tak. Dobrý. To bude držet. Pamatuju se, jak jednou Voráček sajtnu blbě zavřel a oni se rozeběhli. Najednou u nás zazvonil zvonek, otevřel jsem a na chodbě stáli dva. Jenom stáli a dívali se. Půl dne trvalo Technickejm, než je všechny našli a posbírali. Dvě noci jsem měl blbý spaní. Furt jsem kolem sebe viděl starý voči. Pak jsem dal Voráčkovi přes držku a hned jsem spal líp.
Prej nová terapie, řikali chlapi v hospodě. Blbci!
Hospoda… asi skočim před obědem na jedno. Jako aperitiv, aby mi pak chutnalo.
„Nazdar kluci! Karlíčku natoč mi jedno, dík. Jé co to tady chroupete? Slaný lupínky?“
Herdek ale chutnaj dobře. Musím se Karla zeptat, jak se to menuje. Snad to budou mít u nás v krámě.
„Tak kluci, musim mazat na voběd, jinak bude u nás voheň na střeše. Karlíčku platim…
Hele, Karle, co je to za lupínky, co sou na stole?
Start? Jakej Start? Jo Granpa Start… Snad to nezapomenu. Tak čau, večer se možná uvidíme na čarodějkách.“
Skáknu eště do sámošky a koupim toho pytlík, bude to dobrý po vobědě k televizi. A hele, oni maji i červený pytlíky. Menujou se sice trochu jinak, Granma Start, ale zkusim prubnout voboje.
„Tady mám dvoje Startky…, hehehe…., platit… čimže? jo kartou, jasněže kartou… že nám to začíná? co jako začíná? nerozumim…“
Sakra ta prodavačka je úplně blbá. Plácá nějaký nesmysly…
„Ahoj rodino, co máme dobrýho k vobědu? Hele mámo co sem koupil. Modrej pytlík pro mě, a červenej pro tebe. Je to děsně dobrý, koštoval sem to v hospodě. Dětem nedáme, je to pro ně škoda. Ty by to sežraly a ani by nevěděly, jak to chutná.
Hele zkus přepnout telku na to… no vo těch… sakra jak se to menuje… pokročilí, nebo tak ňák… Nó to je vono. Hele pamatuješ, jak nás todle nikdy nebavilo, ale přitom tam vyprávějí zajímavý věci. Holt na to člověk musí bejt dospělej, veď mámo. A koštni ty lupínky, že sou dobrý, co? Ty tvoje červený mi až tak moc nešmakujou, ale ty modrý sou vynikající. Co tobě šmakujou červený a modrý moc ne? No to je ale fajn, aspoň si nebudem navzájem užírat.
A hele, už je večer, sakra to to dneska uteklo…
„Děcka voblíkat! Dem se poďvat na čarodejnice! Budou buřty, muzika, voheň!“
Páni tady je lidí. A hele Voráček! Kouká na mě jako puk. Asi si pořád pamatuje, jak jsem mu jí ubalil.
„Jé támhle sou pečený buřty! Mámo dem na ně. Kde sou děcka? Tancujou? Tak je nech, aspoň je vod nich pokoj. Ňák mi lezou poslední dobou na nervy, sem furt z práce ňákej utahanej…“
A hele už se připravuje oheň. A těch čarodějnic co přivezli! Ty figuríny vypadaji jako živý. Sakra to muselo dát práce namalovat jim ty ksichty. A jaký maji srandovní hadry. Hele támhle ta čarodějka je dokonce v noční košili! Jé to je sranda! Těch peněz co to muselo stát… No aspoň že voni ty naše daně nerozkradou úplně všecky a udělaj něco pro lidi.
„Děcka pojte sem! Už to budou zapalovat! Co řikáš Jardo? Že ta čarodějka vlevo vypadá úplně jako náš děda? Blbost! Dovíco vidíš! Hele že si místo tancování hulil za tribunou? Nekecej, že ne! Dyť máš voči jak tenisáky! Já ti takovou fláknu, dyť z toho budeš úplně blbej. Hele hele, už to zapálili! Vidíš jak jim blafly ty hadry? Asi to maj něčim napuštěný, hadr takle normálně nehoří. Co zase máš? Že ta čarodějka vlevo vypadá, jako by ti mávala? Blbost! To dělaj ty stíny, jak se to všechno v ohni mihotá… No a je konec, tak deme domu mládeži. Zejtra musíte brzo stávat“
Sakra náklaďák, co se tady motá? Granrecycle… Co to je za blbou firmu, to sem eště neslyšel, asi jedou likvidovat vodpadky a to co zůstalo po vohni. Z těch čarodějek zbyly ňáký spečený kusy. Dobře že to ukliděj, aby s to tady neválelo, třeba je to toxický. Doví z čeho ty figuríny sou.
Jééé moje postýlka, jak já se na ní těšil! Dneska toho bylo moc, sem nějak rozlámanej.
„Tak dobrou mámo…. Jo hele! Víš co Jarda řikal u vohně? Že ta jedna čarodějka vypadala jako táta. A že prej mu mávala! Hehehe… To je blbec co… Jo hele, zejtra mi připomeň ať koupim ty lupínky, ty byly fakt dobrý… …koupim jich víc do zásoby… dyby to zdražili… slyšíš? Vona už chrápe… to je hrozný… tak spi mámo, dobrou…“

Šel jsem domů z práce a s uspokojením jsem kvitoval známky jara kolem sebe. Sluníčko hřálo, v parku kvetl zlatý déšť a pampelišky vystrkovaly své hlavičky ze zeleného kožichu travin. A hleďme v ulicích se objevily i sběrné kontejnery. I Technické služby se probudily ze zimního spánku. U zastávky byl vylepený plakát s pozváním na pálení čarodějnic. Jako obvykle – nějaká muzika, opékání vuřtů, soutěže pro děti, oheň…
„Tak co, sousede? Půjdete se podívat na čarodějky? ozval se za mnou veselý hlas.
„Ale jo, půjdem. Víte, mě to moc nebaví, ale děti se tam vyřádí a alespoň je od nich večer pokoj.“
„Tak, tak… A poslechněte, koukal jsem, že už přistavili kontejnery. Máte ještě doma něco, nebo už jste všechno zlikvidoval?“
„Poslední kousek. Loni jsem ho ještě nechal, protože byl celkem funkční, ale letos hrozně rychle zchátral, tak půjde taky.“
„Jo jo, jakmile začnou jenom zabírat místo a k užitku nejsou, je potřeba se jich hned zbavit. Tak zítra sousede, na čarodějkách…“ soused se rychle vzdaloval.
Sakra musím ještě zaběhnout do krámu pro kus žvance. Málem jsem zapomněl.
„Prosím tři pizzy a jednou Granpa Finish… Kartou… Jo už nám to končí… Díky… Nashle…“
Tak a honem domů. Musím udělat večeři, nejstarší kluk už vyrost‘, pomalu by mě sněd na posezení.
„Ahojky, tak jsem doma. Kluci tady máte pizzu. Čau tati, tady jsem ti přines superextra mňamku, představ si, sehnal jsem Granpa Finish! To si dáš!“
„Ty seš hodnej, mě už ten Granpa Standard moc nešmakoval. Todle je daleko lepší. To si smlsnu.“
„A to není všechno. Zítra tě vezmu na výlet. Bude se ti to líbit. Pojď, uložím tě do postele, ať se na to pořádně vyspíš…“
Crrrrrr!!!!!
…Zatraceně budík… Já ten krám jednou rozkopu…
„Tati vstávej, je ráno, jdeme na výlet! Tak pojď, obléknu tě do svátečního, představ si, předloni Karásek -znáš Karáska odvedle- tak ten Karásek vzal tátu s mámou rovnou v pyžamu! Ty lidi v sobě nemaj kouska slušnosti. Tak dobrý, jseš fešák tati! Tak půjdem.“
Sakra jsme tu na poslední chvíli. Tamhle už stojí auto z Technickejch. Tak – otevřít zadní sajtnu kontejneru, herdek ten je plnej! Tati tady si stoupni a nehejbej se… Co tenhle ti šlápnul na nohu? Já ho srovnám, burana nevychovanýho! Ale jinak je to dobrá společnost, všichni jsou slušně oblečený, bude se ti s nima líbit. Tak čau tati! Čau…“
Ještě pečlivě zavřít sajtnu. Tak. Dobrý. To bude držet. Pamatuju se, jak jednou Voráček sajtnu blbě zavřel a oni se rozeběhli. Najednou u nás zazvonil zvonek, otevřel jsem a na chodbě stáli dva. Jenom stáli a dívali se. Půl dne trvalo Technickejm, než je všechny našli a posbírali. Dvě noci jsem měl blbý spaní. Furt jsem kolem sebe viděl starý voči. Pak jsem dal Voráčkovi přes držku a hned jsem spal líp.
Prej nová terapie, řikali chlapi v hospodě. Blbci!
Hospoda… asi skočim před obědem na jedno. Jako aperitiv, aby mi pak chutnalo.
„Nazdar kluci! Karlíčku natoč mi jedno, dík. Jé co to tady chroupete? Slaný lupínky?“
Herdek ale chutnaj dobře. Musím se Karla zeptat, jak se to menuje. Snad to budou mít u nás v krámě.
„Tak kluci, musim mazat na voběd, jinak bude u nás voheň na střeše. Karlíčku platim…
Hele, Karle, co je to za lupínky, co sou na stole?
Start? Jakej Start? Jo Granpa Start… Snad to nezapomenu. Tak čau, večer se možná uvidíme na čarodějkách.“
Skáknu eště do sámošky a koupim toho pytlík, bude to dobrý po vobědě k televizi. A hele, oni maji i červený pytlíky. Menujou se sice trochu jinak, Granma Start, ale zkusim prubnout voboje.
„Tady mám dvoje Startky…, hehehe…., platit… čimže? jo kartou, jasněže kartou… že nám to začíná? co jako začíná? nerozumim…“
Sakra ta prodavačka je úplně blbá. Plácá nějaký nesmysly…
„Ahoj rodino, co máme dobrýho k vobědu? Hele mámo co sem koupil. Modrej pytlík pro mě, a červenej pro tebe. Je to děsně dobrý, koštoval sem to v hospodě. Dětem nedáme, je to pro ně škoda. Ty by to sežraly a ani by nevěděly, jak to chutná.
Hele zkus přepnout telku na to… no vo těch… sakra jak se to menuje… pokročilí, nebo tak ňák… Nó to je vono. Hele pamatuješ, jak nás todle nikdy nebavilo, ale přitom tam vyprávějí zajímavý věci. Holt na to člověk musí bejt dospělej, veď mámo. A koštni ty lupínky, že sou dobrý, co? Ty tvoje červený mi až tak moc nešmakujou, ale ty modrý sou vynikající. Co tobě šmakujou červený a modrý moc ne? No to je ale fajn, aspoň si nebudem navzájem užírat.
A hele, už je večer, sakra to to dneska uteklo…
„Děcka voblíkat! Dem se poďvat na čarodejnice! Budou buřty, muzika, voheň!“
Páni tady je lidí. A hele Voráček! Kouká na mě jako puk. Asi si pořád pamatuje, jak jsem mu jí ubalil.
„Jé támhle sou pečený buřty! Mámo dem na ně. Kde sou děcka? Tancujou? Tak je nech, aspoň je vod nich pokoj. Ňák mi lezou poslední dobou na nervy, sem furt z práce ňákej utahanej…“
A hele už se připravuje oheň. A těch čarodějnic co přivezli! Ty figuríny vypadaji jako živý. Sakra to muselo dát práce namalovat jim ty ksichty. A jaký maji srandovní hadry. Hele támhle ta čarodějka je dokonce v noční košili! Jé to je sranda! Těch peněz co to muselo stát… No aspoň že voni ty naše daně nerozkradou úplně všecky a udělaj něco pro lidi.
„Děcka pojte sem! Už to budou zapalovat! Co řikáš Jardo? Že ta čarodějka vlevo vypadá úplně jako náš děda? Blbost! Dovíco vidíš! Hele že si místo tancování hulil za tribunou? Nekecej, že ne! Dyť máš voči jak tenisáky! Já ti takovou fláknu, dyť z toho budeš úplně blbej. Hele hele, už to zapálili! Vidíš jak jim blafly ty hadry? Asi to maj něčim napuštěný, hadr takle normálně nehoří. Co zase máš? Že ta čarodějka vlevo vypadá, jako by ti mávala? Blbost! To dělaj ty stíny, jak se to všechno v ohni mihotá… No a je konec, tak deme domu mládeži. Zejtra musíte brzo stávat“
Sakra náklaďák, co se tady motá? Granrecycle… Co to je za blbou firmu, to sem eště neslyšel, asi jedou likvidovat vodpadky a to co zůstalo po vohni. Z těch čarodějek zbyly ňáký spečený kusy. Dobře že to ukliděj, aby s to tady neválelo, třeba je to toxický. Doví z čeho ty figuríny sou.
Jééé moje postýlka, jak já se na ní těšil! Dneska toho bylo moc, sem nějak rozlámanej.
„Tak dobrou mámo…. Jo hele! Víš co Jarda řikal u vohně? Že ta jedna čarodějka vypadala jako táta. A že prej mu mávala! Hehehe… To je blbec co… Jo hele, zejtra mi připomeň ať koupim ty lupínky, ty byly fakt dobrý… …koupim jich víc do zásoby… dyby to zdražili… slyšíš? Vona už chrápe… to je hrozný… tak spi mámo, dobrou…“

Šel jsem domů z práce a s uspokojením jsem kvitoval známky jara kolem sebe. Sluníčko hřálo, v parku kvetl zlatý déšť a pampelišky vystrkovaly své hlavičky ze zeleného kožichu travin. A hleďme v ulicích se objevily i sběrné kontejnery. I Technické služby se probudily ze zimního spánku. U zastávky byl vylepený plakát s pozváním na pálení čarodějnic. Jako obvykle – nějaká muzika, opékání vuřtů, soutěže pro děti, oheň…
„Tak co, sousede? Půjdete se podívat na čarodějky? ozval se za mnou veselý hlas.
„Ale jo, půjdem. Víte, mě to moc nebaví, ale děti se tam vyřádí a alespoň je od nich večer pokoj.“
„Tak, tak… A poslechněte, koukal jsem, že už přistavili kontejnery. Máte ještě doma něco, nebo už jste všechno zlikvidoval?“
„Poslední kousek. Loni jsem ho ještě nechal, protože byl celkem funkční, ale letos hrozně rychle zchátral, tak půjde taky.“
„Jo jo, jakmile začnou jenom zabírat místo a k užitku nejsou, je potřeba se jich hned zbavit. Tak zítra sousede, na čarodějkách…“ soused se rychle vzdaloval.
Sakra musím ještě zaběhnout do krámu pro kus žvance. Málem jsem zapomněl.
„Prosím tři pizzy a jednou Granpa Finish… Kartou… Jo už nám to končí… Díky… Nashle…“
Tak a honem domů. Musím udělat večeři, nejstarší kluk už vyrost‘, pomalu by mě sněd na posezení.
„Ahojky, tak jsem doma. Kluci tady máte pizzu. Čau tati, tady jsem ti přines superextra mňamku, představ si, sehnal jsem Granpa Finish! To si dáš!“
„Ty seš hodnej, mě už ten Granpa Standard moc nešmakoval. Todle je daleko lepší. To si smlsnu.“
„A to není všechno. Zítra tě vezmu na výlet. Bude se ti to líbit. Pojď, uložím tě do postele, ať se na to pořádně vyspíš…“
Crrrrrr!!!!!
…Zatraceně budík… Já ten krám jednou rozkopu…
„Tati vstávej, je ráno, jdeme na výlet! Tak pojď, obléknu tě do svátečního, představ si, předloni Karásek -znáš Karáska odvedle- tak ten Karásek vzal tátu s mámou rovnou v pyžamu! Ty lidi v sobě nemaj kouska slušnosti. Tak dobrý, jseš fešák tati! Tak půjdem.“
Sakra jsme tu na poslední chvíli. Tamhle už stojí auto z Technickejch. Tak – otevřít zadní sajtnu kontejneru, herdek ten je plnej! Tati tady si stoupni a nehejbej se… Co tenhle ti šlápnul na nohu? Já ho srovnám, burana nevychovanýho! Ale jinak je to dobrá společnost, všichni jsou slušně oblečený, bude se ti s nima líbit. Tak čau tati! Čau…“
Ještě pečlivě zavřít sajtnu. Tak. Dobrý. To bude držet. Pamatuju se, jak jednou Voráček sajtnu blbě zavřel a oni se rozeběhli. Najednou u nás zazvonil zvonek, otevřel jsem a na chodbě stáli dva. Jenom stáli a dívali se. Půl dne trvalo Technickejm, než je všechny našli a posbírali. Dvě noci jsem měl blbý spaní. Furt jsem kolem sebe viděl starý voči. Pak jsem dal Voráčkovi přes držku a hned jsem spal líp.
Prej nová terapie, řikali chlapi v hospodě. Blbci!
Hospoda… asi skočim před obědem na jedno. Jako aperitiv, aby mi pak chutnalo.
„Nazdar kluci! Karlíčku natoč mi jedno, dík. Jé co to tady chroupete? Slaný lupínky?“
Herdek ale chutnaj dobře. Musím se Karla zeptat, jak se to menuje. Snad to budou mít u nás v krámě.
„Tak kluci, musim mazat na voběd, jinak bude u nás voheň na střeše. Karlíčku platim…
Hele, Karle, co je to za lupínky, co sou na stole?
Start? Jakej Start? Jo Granpa Start… Snad to nezapomenu. Tak čau, večer se možná uvidíme na čarodějkách.“
Skáknu eště do sámošky a koupim toho pytlík, bude to dobrý po vobědě k televizi. A hele, oni maji i červený pytlíky. Menujou se sice trochu jinak, Granma Start, ale zkusim prubnout voboje.
„Tady mám dvoje Startky…, hehehe…., platit… čimže? jo kartou, jasněže kartou… že nám to začíná? co jako začíná? nerozumim…“
Sakra ta prodavačka je úplně blbá. Plácá nějaký nesmysly…
„Ahoj rodino, co máme dobrýho k vobědu? Hele mámo co sem koupil. Modrej pytlík pro mě, a červenej pro tebe. Je to děsně dobrý, koštoval sem to v hospodě. Dětem nedáme, je to pro ně škoda. Ty by to sežraly a ani by nevěděly, jak to chutná.
Hele zkus přepnout telku na to… no vo těch… sakra jak se to menuje… pokročilí, nebo tak ňák… Nó to je vono. Hele pamatuješ, jak nás todle nikdy nebavilo, ale přitom tam vyprávějí zajímavý věci. Holt na to člověk musí bejt dospělej, veď mámo. A koštni ty lupínky, že sou dobrý, co? Ty tvoje červený mi až tak moc nešmakujou, ale ty modrý sou vynikající. Co tobě šmakujou červený a modrý moc ne? No to je ale fajn, aspoň si nebudem navzájem užírat.
A hele, už je večer, sakra to to dneska uteklo…
„Děcka voblíkat! Dem se poďvat na čarodejnice! Budou buřty, muzika, voheň!“
Páni tady je lidí. A hele Voráček! Kouká na mě jako puk. Asi si pořád pamatuje, jak jsem mu jí ubalil.
„Jé támhle sou pečený buřty! Mámo dem na ně. Kde sou děcka? Tancujou? Tak je nech, aspoň je vod nich pokoj. Ňák mi lezou poslední dobou na nervy, sem furt z práce ňákej utahanej…“
A hele už se připravuje oheň. A těch čarodějnic co přivezli! Ty figuríny vypadaji jako živý. Sakra to muselo dát práce namalovat jim ty ksichty. A jaký maji srandovní hadry. Hele támhle ta čarodějka je dokonce v noční košili! Jé to je sranda! Těch peněz co to muselo stát… No aspoň že voni ty naše daně nerozkradou úplně všecky a udělaj něco pro lidi.
„Děcka pojte sem! Už to budou zapalovat! Co řikáš Jardo? Že ta čarodějka vlevo vypadá úplně jako náš děda? Blbost! Dovíco vidíš! Hele, že si místo tancování hulil za tribunou? Nekecej, že ne! Dyť máš voči jak tenisáky! Já ti takovou fláknu, dyť z toho budeš úplně blbej. Hele hele, už to zapálili! Vidíš jak jim blafly ty hadry? Asi to maj něčim napuštěný, hadr takle normálně nehoří. Co zase máš? Že ta čarodějka vlevo vypadá, jako by ti mávala? Blbost! To dělaj ty stíny, jak se to všechno v ohni mihotá… No a je konec, tak deme domu mládeži. Zejtra musíte brzo stávat“
Sakra náklaďák, co se tady motá? Granrecycle… Co to je za blbou firmu, to sem eště neslyšel, asi jedou likvidovat vodpadky a to co zůstalo po vohni. Z těch čarodějek zbyly ňáký spečený kusy. Dobře že to ukliděj, aby s to tady neválelo, třeba je to toxický. Doví z čeho ty figuríny sou.
Jééé moje postýlka, jak já se na ní těšil! Dneska toho bylo moc, sem nějak rozlámanej.
„Tak dobrou mámo…. Jo hele! Víš co Jarda řikal u vohně? Že ta jedna čarodějka vypadala jako táta. A že prej mu mávala! Hehehe… To je blbec co… Jo hele, zejtra mi připomeň ať koupim ty lupínky, ty byly fakt dobrý… …koupim jich víc do zásoby… dyby to zdražili… slyšíš? Vona už chrápe… to je hrozný… tak spi mámo, dobrou…“

Příspěvek byl publikován v rubrice Povídky. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.
0 0 vote
Article Rating
Subscribe
Upozornit na
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments