Odchod

„U Alringovy chlupatý prdele, zhasněte někdo to světlo! A hlavně potichu. Je tady někde něco k pití?“ ozval se chraplavý hlas z chodby.

Pak se ozvalo štrachání a na terasu vypotácel Algi s černými kruhy pod očima.

Obě dívky vyskočily ze svých křesílek a nasměrovaly lehce dezorientovaného Algiho na lehátko. Jedna mu podala džbánek s chladnou vodou a druhá držela v ruce připravený namočený šátek, aby mu ho mohla přiložit na čelo. Obě se tvářily soucitně a chodily tiše jako myšky.

Algi asi půl hodiny dřímal s náčinkem na čele a pak se najednou zeptal normálním hlasem: „Už je bazén čistej?“

Špitající si dívky sebou leknutím trhly, ale Elly odpověděla: „Ano, už je vyčištěný.“

Algi zaúpěl a přešel zase do opileckého chrapláku: „Můžete mě k bazénu doprovodit? Jsem úplně vysílenej a mohl bych někde cestou upadnout.“

Dívky na sebe pohlédly, zvedly oči k nebesům a poklepaly si ukazováčkem na čelo. Ale pak veleopatrně Algiho zvedly pod rameny a sešly s ním po schodech k bazénu. Algi na chvějících se nohou opatrně poklekl, namočil si ukazováček pravé ruky a začal si s ním otírat oči.

V tom okamžiku se Algi ocitl ve vzduchu a bez milosti byl vhozen do bazénu.

Dívky ze sebe shodily tuniky a skočily do bazénu za ním.

V okamžiku, kdy se prskající Algi vynořil nad hladinu, se objevila ruka, která ho znovu potopila.

Z bazénu se hodnou chvíli ozývalo pištění, ječení a Algiho kašlavé prosby o milost zakončované bubláním.

Z terasy se ozvalo tlesknutí a bitva v bazénu skončila.

Na kraji bazénu stála Elvian a přísně hleděla na tři provinile se tvářící hlavy ve vodě.

„Bavíte se dobře? Město je vzhůru nohama. Všude je úděsný binec a chaos. Nikdo nic nedělá, všichni jsou v lihu, nebo spí. Kdyby nás teď někdo napadl, utluče nás násadou od koštěte. A vy tady blbnete,“ hlásila přísně Elvian výsledky svého průzkumu.

Elly s Riorgh doplavaly ke břehu a provinile se vyhrabaly z vody.

„No… víš… my jsme vlastně…,“ začala přibližující se Elly s omluvou.

„NE!!!! Vůbec to nezkoušejte!!!!,“ zaječela Elvian a chtěla utéct.

Pozdě.

Elly s Riorgh se na ni vrhly, chytly ji za ruce, za nohy a ladným obloukem ji hodily do bazénu.

„Kozy sánský, to si vypijete! Zbroj a oblečení si rozdělíte mezi sebou a vrátíte všechno suché, čisté a naleštěné jako na přehlídku,“ prskala Elvian.

Za mohutného cákání ze sebe sundavala ve vodě věci i oblečení a házela je na břeh.

Hihňající se Elly a Riorgh mezitím stáhly Algiho, který se snažil nenápadně upláchnout na břeh, zase zpátky do vody.

Pak se pustily přes bazén na druhou stranu, pronásledovány Algim a Elvian.

Bitva v bazénu netrvala dlouho.

Unavení se vyplazili na terasu a svalili se do lehátek ve stínu patia.

Slunce pálilo plnou silou a těla malátněla v žáru odrážejícím se od vodní hladiny. I hluk města utichal, jak nemilosrdné paprsky zaháněly obyvatele do nejhlubšího stínu. Za chvíli se z terasy ozývalo jenom tiché pochrupování.

Služebníci, tiše jako duchové, pravda poněkud mátožní, posbírali mokré oblečení z terasy a do haly připravili suché. Zbraně a výstroj Elvian otřeli do sucha a pečlivě je složili na hromádku. Na servírovacím stole v hale se objevily koše s čerstvým ovocem a tácy s jídlem.

Vůně čerstvě připraveného jídla zavanula na terasu.

Ozvalo se několikeré zakručení žaludku, pak hlasité začenichání a Algi se zvedl ze svého lehátka.

„Mé Paní, je připravena malá svačinka. Račte ke stolu,“ zvolal vesele, jen co zjistil, jak se věci mají.

Dámy vstávaly pomalu, oči se nechtěly rozlepit, ale nakonec se přece jenom zadařilo a všichni se sešli v hale.

Elfky uzobávaly z ovocné mísy a Algi s Riorgh se pustili každý z jedné strany do ohromného tácu s chlazeným, na plátky nakrájeným roastbeefem.

Za chvíli na stolku zbylo jenom několik ovadlých listů salátu, slupky z pomerančů a stopky od paprik. Riorgh s Elly se pustily do cídění a ošetřování Elvianiných věcí.

Když bylo hotovo a spokojená Elvian na sebe navěsila svoji výzbroj a výstroj, dívky obrátily tázavé pohledy na Algiho.

Algi se nadechl.

„Ne, žádné čuňárny teď dělat nebudeme!,“ ostře přerušila ještě ani nezačatou Algiho řeč Elvian.

Algi vydechl a zatvářil se ublíženě.

„Ale já jsem vůbec nechtěl navrhovat něco takového. Tedy alespoň ne zrovínka teď. Mohli bychom se jít podívat dolů. Máme příliž mnoho otázek a tam dole je místo, kde jsme to s otázkami ještě nezkusili. Co ty na to Elvian,“ zeptal se Algi.

Elvian se zamyslela a pak přikývla.

Riorgh tázavě klouzala očima z Algiho na Elvian a zpátky, ale Algi, ani Elvian, nic dalšího neřekli.

„…nech se překvapit…“ mihla se jí v hlavě myšlenka Elly.

Kráčeli dlouhými chladnými chodbami, sestupovali po schodištích stále níž a níž, prošli kolem dvou draků střežících vnitřní palácové prostory královny Elvian. Došli do stísněné prostory vyplněné masivními baňatými sloupy.

Elvian zmizela kamsi mezi sloupy, ozvalo se cvaknutí a v podlaze se odsunul jeden kvádr. V otvoru se objevilo úzké strmé schodiště.

Algi mlčky čekal, až se k nim připojí Elvian.

„Půjdeme?“ obrátil se na dívky a nečekaje na odpověď, začal sestupovat dolů.

Pod schody opět počkal, až Elvian nad nimi uzavře vchod a starostlivým pohledem přejel přes obě Elfky.

„V pořádku, mé Paní?“

Dvojí přikývnutí mu stačilo, i když Riorgh zahlédla nervózní polknutí a nehty zarývající se do kůže rukou sevřených v pěst. Ale i ona cítila jakési napětí, které se stupňovalo, jak pokračovali temnou chodbou dál. Každý zvuk byl pohlcen materiálem chodby okamžitě poté, co vznikl. Dlaždice se rozsvěcovaly matným světlem poté, co na ně Algi vstoupil a po chvilce znovu zhasínaly.

Riorgh se obrátila, aby zjistila, jaký úsek ušli, ale temnota za ní stála jako zeď.

Zdálo se jí, že na ni hladově zírá.

Nenašla odvahu natáhnout ruku a sáhnout za sebe do tmy.

Konečně tma před nimi začala světlat a objevil se obdélník vstupu do jakéhosi prostoru vyplněného zářící mlhou.

Riorgh fascinovaně pohlížela, jak černé obrysy jejích druhů vstupují do mlhy, šednou a rozplývají se v ní.

Na okamžik zaváhala, ale pak udělala krok ze tmy do světla.

Ocitla se v kruhové místnosti, jejíž stěny byly pokryty obrazy nejpodivnějších krajin. Zahlédla pobřeží s písečnou pláží a s podivnými hřibovitými skalními sloupy, na dalším obraze byla divoká primitivní džungle, ze které se jí zježily chloupky v týle, pak nějaké náměstí s obeliskem uprostřed. Ale oči se jí stočily zpět k obrazu džungle. Měla pocit, že během onoho okamžiku, kdy upřela oči jinam, se obraz džungle nepatrně změnil.

„To všechno jsou otevřené Portály…“ zašeptala užasle.

„Ano, to jsou Portály. A ovládá je tahle věc,“ ukázal Algi doprostřed místnosti.

Riorgh zírala na stůl s malachitovou deskou, namodrale zářící v rozplývající se mlze.

Elvian sáhla do záhybů své tuniky, vytáhla obsidiánovou kouli a vložila ji do prohlubně uprostřed stolu.

Koule byla chvíli bez pohybu. Náhle jí začaly prosvítat elektrické výboje a proměnila se v opalizující kouli mlhy.

„Můžeme se ptát,“ pronesla do ticha Elvian.

„Okamžik,“ řekla napjatým hlasem Riorgh, „tamhleten obraz se změnil.“

Obraz primitivní džungle, který Riorgh od první chvíle fascinoval, zmizel a nahradil ho pohled na travnatou pláň, do které byla zabořena šedavá koule. Obrys Portálu začal lehce žhnout. Současně všechny ostatní obrazy lehce potemněly a prostor místnosti se zkroutil působením sil Portálu.

„Jdeme. Rychle,“ sykl Algi a vykročil k Portálu.

Jeden po druhém mizeli v žhnoucím kruhu. Poté, co vstoupila Riorgh, Portál přestal žhnout a na jeho místě se opět objevil obraz primitivní džungle.

Opalizující koule mlhy nad stolem se rozplynula a v prohlubni ležela matná obyčejná černá koule z obsidiánu.