Pechfogl 18

Go sleep

Algi lehce podřimoval.

Dlaně vnímaly v jemných otřesech pohyby obyvatel lesa a na předloktích s elfskými spirálami ležely zachvívající se oddenky fíkovníku.

Enzymy se daly do práce a začaly odbourávat molekuly etylalkoholu kolující organismem. Protože byl získávané energie evidentní nadbytek, neuronová síť rozšířila tepny vedoucí do mozku. Algimu se začaly v hlavě míhat myšlenky. Dumal nad tím, jak Temní dostávají startovací zvířata, jako deinossy, pteranodonty, či raptory, z daleké minulosti. Tahle časoprostorová lokace byla podle jeho názoru nejhlubší, kam se mohli dostat. Hlouběji v čase si nedokázal představit nic. Jen šedé časové pole, bez jakýchkoli záchytných bodů.

Algiho se zmocnil neodbytný pocit, že tahle základna je něco víc, než jen elfská genetická laboratoř. Škoda, že ta Elfka aktivně zlikvidovala velitele. Elvian by z něho byla ledascos vytáhla. Anebo dotyčná tušila, že velitel by všechno vykecal a elegantně tuto možnost zrušila.

Každopádně skřeti na to díky své třeskuté inteligenci nepřijdou a Algi se může mrknout po Základně, jestli náhodou zařízení umožňující skok do hluboké minulosti nenajde. Lov v jurské krajině by byl určitě adrenalinová záležitost par excellece. Ale napřed si popovídá s tou Elfkou. Svým Paním to nemůže svěřit, protože by Gorghovi nezbylo nic na hraní.

Algi si při představě, co by z ní zbylo po Elvianině výslechu, znechuceně odplivl. Pružně se zvedl ze země a kopl do chrápajícího Gorgha.

Gorgh se zachrul a chrápal dál.

„Sakra Gorghu, vstávej, ty hovado,“ zavrčel Algi a rozpřáhl se nohou, aby ho nakopl znova. Ale ztuhl v půli pohybu.

Špička Gorghova zubatého meče se chvěla kousek od Algiho rozkroku.

„Algi, ty balvane, kdy se konečně naučíš slušnýmu chování? Ty nevíš, jak se budí skřetí náčelník?,“ vrčel Gorgh vztekle.

„Se vomlouvám, vypadals, že chrápeš jak zabitej,“ zašklebil se Algi a opatrně ustoupil z Gorghova dosahu, „hele vyraž za holkama, já si musím eště něco zařídit. Za chvíli sem za tebou.“

No, abych pravdu řek’, krapet mi vyhládlo a něco bych vysrknul, asi se pudu poďvat, co děvenky přichystaly,“ poškrábal se na hlavě Gorgh.

„Hlavně se umej. Smrdíš jak pseudovlk,“ zavolal přes rameno odbíhající Algi.

„Umejt? Ses posral, ne,“ vrčel vstávající Gorgh.

Ale po průchodu vstupní branou zamířil do strážnice a zamířil do umývárny.

Znal obě Elfky dost dlouho a nerad by přišel k úrazu jenom kvůli vědru vody.

Algi doběhl k velitelskému bloku, odstrčil strážného od dveří, kde byla dislokována zajatá Elfka.

„Potřebuju se tý holčiny na něco voptat. Takže dybys zaslech, že řvu já, nebo vona, tak je to v pořádku. Jasný?“

„Jasný Algi,“ skřet se zašklebil a ukázal prstem nemravné gesto.

„Se pleteš, vohnoute. Na todle jí nechám vám. Fakt se du jenom na něco voptat, chápeš?,“ Algi se naklonil ke skřetovi a zvedl ruku do úrovně skřetových očí. Přes prostředníček měl položenou tenkou třísku, zapřenou o ukazováček a prsteník. Rychlým pohybem ukazováčku tříska paskla s ostrým lupnutím.

Skřetovým zrakem se mihlo pochopení a ohavně se zašklebil. Pak mu obličej strnul v obvyklou masku, a upřel zrak kamsi daleko do chodby.

Algi otevřel dveře, vstoupil a pečlivě za sebou zavřel. Pak došel k oknu a zavřel i jej.

Elfka překvapeně sledovala Algiho pohyby. Na stůl pečlivě vedle sebe rovnal všechny své zbraně, od šedavě matného meče, přes dýku s runou Jezdce, malé vrhací nože, až po hvězdice.

Algi obešel stůl a došel k pohovce, kde Elfka ležela. Automaticky přitáhla deku pod bradu. Algi zavrtěl hlavou.

„Chci se tě jenom na něco zeptat. Záleží čistě na tobě, jestli to bude po dobrým, nebo po zlým. Takže popojedem. Kde je transmitor do minulosti?“

Elfce se překvapením rozšířily oči.“

„Já nevím. Nic takového tady…“ nedopověděla, protože prudký kopanec převrátil pohovku a Elfka spadla na zem.

Algi ji škubnutím za vlasy zvedl ze země.

„Ptám se podruhý. Kde je transmitor?“

Brutální facka ji znovu srazila na zem.

„Kde je?“

„Jjjá ooppravdu nene…“ vyražený dech po úderu dlaní do hrudníku jí zabránil odpovědět.

„Kde je transmitor?“

Každé slovo bylo doprovázeno fackou, až jí hlava poskakovala jak hadrovému panákovi.

Začala ječet.

Oči jí začala zalévat krev z rozraženého obočí.

Vztekle se ohnala po Algim a snažila se ho nakopnout.

Algi ji natlačil na zeď a přitiskl ji svým tělem na chladnou stěnu, že se nemohla ani pohnout. Algiho loket tlačil na hrtan a Elfčin sípavý dech se namáhavě dral z brutální silou tisknutých plic ven.

„Kde je transmitor?,“ syčel jí do ucha.

„Bavíte se dobře? Algi, nepotřebuješ nějak pomoci?,“ ozvalo se ode dveří hrdelní zavrnění.

Elfka s úděsem pozorovala, jak se Algimu začalo do očí vkrádat šílenství. Chytil ji za krk a otočil se. Ve dveřich stála Riorgh a špičkou jazyka si přejížděla po rtech.

Elfka si povšimla jejích naběhlých prsou a hrotů bradavek, rýsujícícch se pod halenou.

„U všech bohů, ono ji to snad vzrušuje…“ po zádech jí přeběhl mráz.

„Vypadni vocuť, nebo tě zabiju,“ zavrčel Algi a sáhl po svém meči.

Elfku táhl za sebou jak panenku a kráčel se skloněným mečem ke dveřím.

Riorgh zachytila Algiho pohled a na okamžik ztuhla. Pak se jako blesk prosmykla dveřmi na chodbu a zabouchla za sebou.

Algiho planoucí zrak se přesunul na Elfku.

Hodil ji na zem, zaklekl ji a jeho ruka se přesunula zepředu krku na týl. Prostředník neomylně nalezl první obratel a pomalu sjížděl po páteři dolů. Elfka se otřásla hrůzou.

Prst se přitiskl na pátý obratel a přitlačil. Elfčinými údy přeběhlo zachvění.

„Znova se ptám: Kde je transmitér?“ zavrčel Algi a stiskl.

Ozvalo se chrupnutí a Elfka zplihla jak kus hadru.

„Ubejvá ti čas. Jestli mi neřekneš, kde je transmitér, za chvíli budeš u svejch bohů. Během pěti minut ztratíš vědomí. Všímej si zajímavejch věcí. Třeba toho, že nedejcháš. Prubni pohnout rukou, nebo nohou.“

Algi vstal a díval se nehnutě na ležící Elfku.

„Hele, už se ti zakaluje zrak? To ti začínají odumírat neuronový spoje ve vočích. To bude dobrý, za chvíli před sebou uvidíš tunel plnej světla. A tam bude konečná,“ Algi se nehnutě díval na nehybně ležící tělo.

V jejích očích se objevila panika. Ústa marně lapala po dechu a hlava sebou škubala ze strany na stranu.

„Tou hlavou bych moc necukal bejt tebou. Dyby ses náhodou rozhodla zpívat, možná by moh’ bejt problém tě dát zpátky do pucu.“

Elfka se snažila pohnout ústy, ale chybějící vzduch jí znemožnil mluvit.

„Zdá se, že mi chceš něco říct, co?,“ Algi si na ni klekl a uchopil ji za hlavu. Chviličku s ní pohyboval a pak škubl. Ozvalo se chrupnutí.

Za několik vteřin se Elfčin hrudník namáhavě zdvihl a naplnil plíce vzduchem.

„Řeknu, všechno řeknu. Já…“ chraptivě zachrčela Elfka a zkusila se pohnout.

„Zůstaň ležet a nehejbej se. Máš uvolněný krční svaly a prudkym pohybem si zlomíš vaz. Tak povídej. Ovšem pokud bys zase vodmítla mluvit, tak ti ten vaz zlomim vlastnoručně,“ ušklíbl se Algi.

Jeho oči už na ni hleděly normálně.

„Tak povídej. Jak se dovopravdy menuješ, co máš za funkci, a tak dál, a tak dál,“ vybídl ji.

„Jmenuji se opravdu Medjivillien, opravdu jsem referenční Elf,“ zachraptěla a povšimla si, jak se Algimu zúžily oči a napjaly svaly. Rychle pokračovala dál.

„A taky mám na starost transmitér. Je to přísně utajené pracoviště, které jsem znala jenom já a velitel.“

„Jak s ním cestujete na lov saurů?“

„Nijak. Transmitér funguje jako třeba čeřen, nebo udice. Prostě ji nahodíme někam do času, chvíli počkáme a pak vytáhneme úlovek. Anebo taky nic.“

„Kecáš! Tahle stanice je těsně na hraně šedé zóny a Temný se sem trefil úplně přesně, i když byl ve stresu. Určitě ten trasmitér používáte jinak. Nesnaž se mě dožrat, nebo nechám Ellyvianivill, aby si s tebou pohrála. A věř tomu, že pak by tě dohromady už nikdo nedal.“

„Sem se dá dostat při troše cviku docela dobře. Ale nikdo z těch, kdo se portovali hlouběji, se nevrátil. Zkusili jsme portovat pár dobrovolníků do času, kam jsme nahodili transmitér a i když jsme se trefili a okamžitě je transmitérem vytáhli zpátky, dostali jsme hrst šedého prachu.“

„Šedý prach. To je zajímavý. Napadl mě ještě jeden pokus, ale teď to nebudeme řešit. Teď si chvilku vorazíš, mám něco na práci. Ale než se vrátím, budeš držet hubu. Jasný?,“ zavrčel Algi.

„Ale co když si mě někdo podá? Ta, co sem před chvílí vlezla, nebo ta tvoje Ellyvianivill, to ze mě vymlátí úplně stejně, jako se to povedlo tobě.“

„Nevymlátí. Neboj se.“

„Jak to můžeš vědět tak jistě? Vymlátí to ze mě a pak se mi stane nějaká nehoda“.

„Prostě je poprosím, aby na tebe nevyvíjely nátlak.“

„To si děláš legraci!“

„Nedělám. Koneckonců před chvílí sem myslím chtěla Riorgh vejít a mojí laskavé prosbě, aby odešla, ihned vyhověla,“ usmál se Algi.

„Algi, ty jseš magor a šílenec!“

„Nemyslím. Já jsem ten nejhodnější člověk pod sluncem, akorát mi nikdo nesmí položit stýblo křížem přes cestu,“ usmál se Algi znova a vstal. „Dnes se za tebou ještě zastavím, abych si ověřil, jak se ti daří.“

Vyšel ze dveří a Medž slyšela, jak chraplavým skřetím dialektem rozkazuje stráži, aby k ní nikoho nepustila. Pak přidal několik vulgarit nejhrubšího zrna o jejím těle a kvalitě jejích pohlavních orgánů a se skřetem se tomu hodnou chvíli chechtali. Odplivla si hnusem, ale ostré bodnutí v zátylku jí připomnělo, že by měla zůstat v klidu. Ještě bylo slyšet, jak volá Riorgh a odchází s ní pryč chodbou. Ta skřetí děvka někde číhala poblíž, aby si jí mohla po Algiho odchodu podat.

Připomněla si její naběhlé rty a žhnoucí oči a zachvěla se. O Ellyvianivill a jejích způsobech výslechu se na Základně vyprávěly úplné legendy. Ta třetí, mlčenlivá, vypadala jako nějaká primitivní sadistka z pralesa. Snad Algiho ty jeho děvky fakt poslouchají. Algi je sice šílenec, ale proti těm třem fúriím je nejspíš úplné jehňátko. Tedy pokud mu někdo nepřeloží stýblo.

Stejně je to blbec. Transmiter! Pche!

Ušklíbla se a ostré bodnutí v týle ji donutilo syknout.

Příspěvek byl publikován v rubrice Mr. Owcrope. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.
0 0 vote
Article Rating
Subscribe
Upozornit na
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments