Pokoj byl stroh\u00fd. St\u011bny nat\u0159en\u00e9 neur\u010ditou \u0161edozelenou barvou, k\u0159eslo, v rohu kovov\u00e1 postel, sk\u0159\u00ed\u0148 poch\u00e1zej\u00edc\u00ed nejsp\u00ed\u0161 z jak\u00e9hosi v\u00fdprodeje kancel\u00e1\u0159sk\u00e9ho n\u00e1bytku, knihovna s n\u011bkolika ohmatan\u00fdmi paperbacky, na zdi um\u00fdvadlo.
V k\u0159esle sed\u011bl asi p\u011btapades\u00e1tilet\u00fd mu\u017e, v \u00fastech cigaretu. Listoval star\u00fdmi za\u017eloutl\u00fdmi novinov\u00fdmi v\u00fdst\u0159i\u017eky.
„Bankovn\u00ed lupi\u010d zast\u0159elen na \u00fat\u011bku! Vrah nem\u011bl \u0161anci proti kulk\u00e1m policist\u016f! Vyd\u011bra\u010d dopaden!“, vyk\u0159ikovaly d\u00e1vn\u00e9 titulky sv\u00e1 poselstv\u00ed.
Mu\u017e se pohodln\u011b op\u0159el v k\u0159esle a zav\u0159el o\u010di…
„V\u00edt\u00e1m v\u00e1s na na\u0161\u00ed prvn\u00ed hodin\u011b“, zahlaholil za katedrou \u0161t\u00edhl\u00fd mu\u017e v uniform\u011b.
„Nejprve n\u011bco nas \u00favod. V d\u00e1vn\u00fdch \u010dasech bylo mo\u017en\u00e9 lovit jakoukoli ko\u0159ist, sta\u010dilo b\u00fdt dostate\u010dn\u011b siln\u00fd. Ale jak ko\u0159isti p\u0159ib\u00fdvalo, lov ji\u017e nesk\u00fdtal to pot\u011b\u0161en\u00ed. a tak vznikla prvn\u00ed Pravidla. Tato Pravidla ur\u010dovala KOHO lovit – toho kdo Pravidla poru\u0161il. Jenom\u017ee t\u011bch, kte\u0159\u00ed Pravidla poru\u0161ovali st\u00e1le p\u0159ib\u00fdvalo a lov znovu pozb\u00fdval p\u0159ita\u017elivosti. Tak\u017ee bylo ur\u010deno JAK lovit a t\u00edm byl vytvo\u0159en prvn\u00ed Z\u00c1KON. Vy, p\u00e1nov\u00e9, budete lovit podle pravidel Z\u00c1KONA v\u0161echny ty, kte\u0159\u00ed tato pravidla poru\u0161uj\u00ed. Je jedno jak v\u00e1m bude spole\u010dnost \u0159\u00edkat: policie, z\u00e1sahov\u00e9 jednotky, kriminalist\u00e9.
A te\u010f k na\u0161emu prvn\u00edmu t\u00e9matu…“
Mu\u017e se v polosp\u00e1nku pousm\u00e1l.
Slavnostn\u011b vyzdoben\u00e1 aula, \u0159ady mlad\u00fdch mu\u017e\u016f v uniform\u00e1ch. Na p\u00f3diu stoj\u00ed d\u016fstojn\u00fd star\u00fd p\u00e1n v uniform\u011b, na prsou se mihotaj\u00ed vyznamen\u00e1n\u00ed. Aulou se rozl\u00e9h\u00e1 hlas. „… a t\u00edmto v\u00e1m blahop\u0159eli. P\u00e1nov\u00e9 jste LOVCI. Hodn\u011b \u0161t\u011bst\u00ed!“
Venku se za\u010dalo zvolna \u0161e\u0159it. Mu\u017e v k\u0159esle se pohnul. Slo\u017eil v\u00fdst\u0159i\u017eky do desek, navrh polo\u017eil novou listinu za\u010d\u00ednaj\u00edc\u00ed slovy: „Policejn\u00ed prezident v\u00e1m d\u011bkuje jm\u00e9nem va\u0161ich spolupracovn\u00edk\u016f za odvedenou pr\u00e1ci ve slu\u017eb\u00e1ch Spravedlnosti a p\u0159ejeme v\u00e1m klidn\u00e9 a spokojen\u00e9 pro\u017eit\u00ed podzimu \u017eivota.“
… podzimu \u017eivota…
Mu\u017e se u\u0161kl\u00edbl a prudce zav\u0159el desky.
Z venku se ozvalo prask\u00e1n\u00ed d\u011blobuch\u016f a pokoj se rozsv\u00edtil karm\u00ednov\u00fdm sv\u011btlem prskavek a oh\u0148ostroj\u016f.
Byl prosinec. \u0160est\u00fd den. Sv\u00e1tek svat\u00e9ho Mikul\u00e1\u0161e.
Mu\u017e se vyklonil z okna. Na ulici byly davy lid\u00ed, mezi nimi se propl\u00e9tali Mikul\u00e1\u0161ov\u00e9, and\u011bl\u00e9 a \u010derti. Kolem nich b\u011bhali v\u00fdrostci, tahali Mikul\u00e1\u0161e za vousy, \u0161kubali and\u011bl\u016fm jejich r\u00f3by a otravovali \u010derty. Najednou jednomu and\u011blovi vzpl\u00e1la k\u0159\u00eddla a jeden z v\u00fdrostk\u016f jako ryba proplouval davem pry\u010d. \u010certa, kter\u00fd se jej sna\u017eil zastavit, sejmul brut\u00e1ln\u00edm kopancem do podb\u0159i\u0161ku, po druh\u00e9m hodil k\u00e1men a byl z davu pry\u010d. Mu\u017e p\u00e1trav\u011b z\u00edral na postavu mlad\u00edka skr\u00fdvaj\u00edc\u00ed se za kontejnery na odpadky. Ale, v\u017edy\u0165 to je KO\u0158IST. Vid\u011bl jeho obr\u00e1zek v ob\u011b\u017en\u00edku na stole v kancel\u00e1\u0159i, kdy\u017e se p\u0159ed t\u00fddnem lou\u010dil s kolegy. Povzdechl si. To u\u017e je pr\u00e1ce pro jin\u00e9ho LOVCE. A jen tak ze zvyku pohl\u00e9dl na dav a pak sto\u010dil pohled nahoru ke hv\u011bzd\u00e1m. Ale n\u011bco mu v tom davu nesed\u011blo. Sto\u010dil pohled zp\u011bt a p\u00e1trav\u011b se d\u00edval.
Ano! Tamten \u010dert! A tenhle taky! A tamhle jsou dal\u0161\u00ed! \u0160est masek \u010dert\u016f se pohybovalo c\u00edlen\u011b davem, jako by ho pro\u010des\u00e1vali v rojnici. N\u011bkoho hledaj\u00ed! Mu\u017ee se zmocnilo vzru\u0161en\u00ed. Jeden z \u010dert\u016f je ur\u010dit\u011b ten, kter\u00fd dostal onen kopanec. Te\u010f se op\u0159el o ze\u010f a zhroutil se k zemi. Jasn\u011b je to on!
Mu\u017e vyb\u011bhl z bytu, seb\u011bhl schody a vm\u00edsil se do davu. Za chv\u00edli narazil na pov\u011bdom\u00e9ho \u010derta, kter\u00fd d\u011blal to sv\u00e9 budliky budliky na malou hol\u010di\u010dku. Hol\u010di\u010dka se rozplakala, ale v tom se objevil and\u011bl, vzal hol\u010di\u010dku do n\u00e1ru\u010de a odkudsi vy\u010daroval marcip\u00e1novou figurku \u010derta.
„Ukousni mu hlavu, a\u0165 t\u011b u\u017e nestra\u0161\u00ed“ usm\u00e1l se and\u011bl na d\u00edvenku.
\u010cert si uplivl, oto\u010dil se a p\u00e1trav\u011b se rozhl\u00e9dl po davu lid\u00ed.
„Je za t\u011bmi kontejnery, hled\u00e1te \u0161patn\u00fdm sm\u011brem.“ za\u0161eptal mu\u017e a trhl hlavou vpravo. \u010cert na n\u011bj pronikav\u011b pohl\u00e9dl a pak p\u0159ik\u00fdvl. Uk\u00e1zal jedn\u00edm prstem doprava a pok\u00fdvl na vysv\u011btlenou ke zhroucen\u00e9 postav\u011b u zdi. Mu\u017e zvedl palec na souhlas a splynul s davem.
Rojnice se p\u0159esunula vpravo a za\u010dala zatahovat kruh kolem kontejner\u016f. Mu\u017e se rychle p\u0159em\u00edstil za roh domu, aby KO\u0158ISTI znemo\u017enil \u00fat\u011bk do labyrintu zahr\u00e1dk\u00e1\u0159sk\u00e9 kolonie. T\u011blo pumpovalo do \u017eil nov\u00e9 a nov\u00e9 d\u00e1vky adrenal\u00ednu – vzpomn\u011blo si na vzru\u0161en\u00ed z LOVU, pach KO\u0158ISTI. S \u00fa\u017easem zjistil, \u017ee p\u0159estala vyst\u0159eluj\u00edc\u00ed bolest ky\u010deln\u00edho kloubu a \u017ee se dok\u00e1\u017ee rychle ohnout bez varovn\u00e9ho prask\u00e1n\u00ed bedern\u00edch obratl\u016f. V tom KO\u0158IST objevila rojnici a zav\u011bt\u0159ila nebezpe\u010d\u00ed. V\u0161ech p\u011bt \u010dert\u016f bylo v davu p\u0159ed n\u00ed a \u0161est\u00fd le\u017eel u zdi panelov\u00e9ho domu. S vesel\u00fdm sm\u00edchem vyrazila sm\u011brem k zahr\u00e1dk\u00e1\u0159sk\u00e9 kolonii.
Mu\u017e vyb\u011bhl sm\u011brem ke KO\u0158ISTI a jako mlad\u00edk se j\u00ed rugbyov\u00fdm chvatem vrhl po nohou. KO\u0158IST padla na zem. Ozvalo se ostr\u00e9 chrupnut\u00ed a KO\u0158IST splihla jako kus mokr\u00e9ho hadru. V tom je oblopili \u010derti. Mu\u017e se zvedl. N\u011bkdo ho pochvaln\u011b pl\u00e1cl po z\u00e1dech, jin\u00fd mu pot\u0159\u00e1sl pravic\u00ed. Najednou m\u011bl na sob\u011b ko\u017eich obr\u00e1cen\u00fd chlupy ven a kdosi mu podal masku \u010derta. Ostatn\u00ed \u010derti mezit\u00edm cpali chycen\u00e9ho mlad\u00edka do pytle za nad\u0161en\u00e9ho pok\u0159ikov\u00e1n\u00ed shrom\u00e1\u017ediv\u0161\u00edho se davu. \u010certi d\u011blali Bulisy Bulisy na d\u011bti kolem, tahali je k sob\u011b a \u0161vihali kolem sebe metlami, jen to svi\u0161t\u011blo. Vyd\u011b\u0161en\u00ed prckov\u00e9 ustupovali a p\u0159ed nimi se vytvo\u0159il pr\u016fchod k domu. \u010certi se tam rozeb\u011bhli, obloukem se vyhnuli Mikul\u00e1\u0161i s and\u011blem a zmizeli ve vchodov\u00fdch dve\u0159\u00edch. Mu\u017e se rozeb\u011bhl za nimi. Ze sklepn\u00ed chodby se rozlehl zd\u011b\u0161en\u00fd v\u00fdk\u0159ik, kvitovan\u00fd se sm\u00edchem lidmi venku.
„J\u00f3, ten dostane nakl\u00e1da\u010dku, to v\u00edte, dr\u00e1\u017edit \u010derty se nevypl\u00e1c\u00ed“, se sm\u00edchem komentoval situaci \u010dernovlas\u00fd chlap\u00edk. Ale o\u010di se mu nesm\u00e1ly. A dr\u017eel se za b\u0159icho…
Mu\u017e se zastavil ve sklepn\u00ed chodb\u011b a pak opatrn\u011b vkro\u010dil do k\u00f3je, kter\u00e1 m\u011bla otev\u0159en\u00e9 dve\u0159e. Mu\u017ei se \u00fa\u017easem roz\u0161\u00ed\u0159ily o\u010di. K\u00f3je byla jenom za\u010d\u00e1tkem nekone\u010dn\u00e9 chodby vedouc\u00ed dol\u016f. St\u00e1lo tam p\u011bt chlap\u00edk\u016f, na zemi se v\u00e1lely masky, ko\u017eichy, napodobeniny roh\u016f a \u010dertovsk\u00fdch ocas\u016f. KO\u0158IST le\u017eela v kout\u011b a jenom t\u0159as prozrazoval, \u017ee je na \u017eivu. Hromadu zv\u011bdav\u011b o\u010duch\u00e1val obrovsk\u00fd \u010dern\u00fd pes.
„Fuj Kerbere, nech\u00e1\u0161 to!“ k\u00e1ral psa jeden chlap\u00edk.
„P\u016fjde\u0161 s n\u00e1mi?“ ozvalo se mu\u017ei za z\u00e1dy.
Oto\u010dil se. Za n\u00edm st\u00e1l ten \u010dernovlas\u00fd vtip\u00e1lek z venku.
Mu\u017e chv\u00edli uva\u017eoval a pak p\u0159ik\u00fdvl.
\u010cernovlas\u00fd mu podal ruku, pevn\u011b stiskl a s \u00fasm\u011bvem \u0159ekl: „V\u00edtej v Pekle, LOV\u010cE!“<\/p>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"
Pokoj byl stroh\u00fd. St\u011bny nat\u0159en\u00e9 neur\u010ditou \u0161edozelenou barvou, k\u0159eslo, v rohu kovov\u00e1 postel, sk\u0159\u00ed\u0148 poch\u00e1zej\u00edc\u00ed nejsp\u00ed\u0161 z jak\u00e9hosi v\u00fdprodeje kancel\u00e1\u0159sk\u00e9ho n\u00e1bytku, knihovna s n\u011bkolika ohmatan\u00fdmi paperbacky, na zdi um\u00fdvadlo.V k\u0159esle sed\u011bl asi p\u011btapades\u00e1tilet\u00fd mu\u017e, v \u00fastech cigaretu. Listoval star\u00fdmi za\u017eloutl\u00fdmi … Cel\u00fd p\u0159\u00edsp\u011bvek