Na blogu Deden\u00edk se objevil \u010dl\u00e1nek o verc\u00edch (ne)pou\u017e\u00edvan\u00fdch v kuchyni. DeDe m\u011bla prim\u00e1rn\u011b na mysli nejr\u016fzn\u011bj\u0161\u00ed vehementy, forrychtunky, \u010di for\u0161telunky poh\u00e1n\u011bn\u00e9 mlnem. Tedy mal\u00e9 elektrick\u00e9 spot\u0159ebi\u010de. Ptakopys\u010d\u00ed kuchyn\u011b samoz\u0159ejm\u011b opl\u00fdv\u00e1 v\u00edce, \u010di m\u00e9n\u011b u\u017eite\u010dn\u00fdmi jedinci tohoto druhu. Ale \u010d\u00edm opl\u00fdv\u00e1 velmi solidn\u011b, tak to jsou no\u017ee. U n\u00e1s v kuchyni se m\u016f\u017eete \u0159\u00edznout do prstu v\u0161\u00edm mo\u017en\u00fdm. Po\u010d\u00ednaje pi\u017el\u00e1ky, p\u0159es houba\u0159sk\u00e9 no\u017ee, arm\u00e1dn\u00ed \u0161v\u00fdcar\u00e1ky s \u010dervenou st\u0159enkou, no\u017ee standardn\u00ed kuchy\u0148sk\u00e9, a\u017e k no\u017e\u016fm japonsk\u00e9ho typu a v\u00fd\u010det bych ukon\u010dil \u0159eznickou poloma\u010detou se \u0161pi\u010dkou \u010depele ve tvaru listu, kterou jsem zd\u011bdil po tch\u00e1novi. <\/p>\n\n\n\n
Materi\u00e1l no\u017e\u016f je stejn\u011b r\u016fznorod\u00fd. Pi\u017el\u00e1ky jsou samoz\u0159ejm\u011b z no\u010dn\u00edkov\u00e9 oceli, kter\u00e1 se ned\u00e1 vyt\u00e1hnout do ost\u0159\u00ed, proto\u017ee m\u00edsto ost\u0159\u00ed p\u0159i pou\u017eit\u00ed oc\u00edlky vznikne jak\u00fdsi veletenk\u00fd o\u017elazek. B\u011b\u017en\u00e9 no\u017ee jsou z b\u011b\u017en\u00e9 oceli, tak\u017ee na n\u011b zab\u00edr\u00e1 b\u011b\u017en\u00fd brousek a oc\u00edlka, no\u017ee japonsk\u00e9ho typu jsou z jak\u00e9hosi st\u0159\u00edb\u0159it\u00e9ho materi\u00e1lu a blb\u011b se brous\u00ed, nebo\u0165 v\u00fdrobce si byl v\u011bdom nekvalitn\u00ed suroviny a iluzi ostrosti doc\u00edlil kolm\u00fdm brou\u0161en\u00edm a vytvo\u0159en\u00edm velejemn\u011b pilovit\u00e9ho ost\u0159\u00ed. Ale \u010desk\u00fd duch jako obvykle v\u00edt\u011bz\u00ed nad teutonskou vychytralost\u00ed a poda\u0159ilo se mi ost\u0159\u00ed p\u0159ebrousit a no\u017ee \u0159e\u017eou, jak maj\u00ed. P\u0159ed hodinou jsem se takov\u00fdm no\u017eem jemn\u011b p\u00edchl do prost\u0159edn\u00ed\u010dku p\u0159i kr\u00e1jen\u00ed \u0159edkve daikon na nudli\u010dky. Tedy v prvn\u00ed vte\u0159in\u011b jsem si myslel, \u017ee jemn\u011b. Pak mi do\u0161lo, \u017ee \u0161pi\u010dku nevid\u00edm, proto\u017ee se zap\u00edchla a\u017e do kosti. Chcete v\u011bd\u011bt, jestli p\u00edchnut\u00ed do prstov\u00e9 kosti nabrou\u0161en\u00fdm no\u017eem typu Yanagiba bol\u00ed? Ano bol\u00ed. Hnusn\u011b. Dlouho. Nemus\u00edte to zkou\u0161et, fakt nekec\u00e1m, bol\u00ed to. \u0158eznick\u00e1 poloma\u010deta je z jak\u00e9hosi d\u00e1vno zapomenut\u00e9ho materi\u00e1lu z \u010das\u016f socialismu. Ocel jsme tedy um\u011bli. To teda jo. Do poloma\u010dety m\u016f\u017eete ml\u00e1tit kladivem a nezlom\u00ed se, n\u00e1dhern\u011b se d\u00e1 vyt\u00e1hnout ost\u0159\u00ed oc\u00edlkou a pak je ostr\u00e1 jako b\u0159itva, prost\u011b poezie v kusu \u017eeleza. Pak m\u00e1m je\u0161t\u011b jeden socialistick\u00fd n\u016f\u017e. Z vymra\u017eovan\u00e9 oceli. Tenhle n\u016f\u017e p\u0159i brou\u0161en\u00ed na kameni ub\u00edr\u00e1 k\u00e1men jak m\u00e1slo a s\u00e1m se ani nehne. Jedin\u00e9, co na n\u011bj zab\u00edr\u00e1, je prvorepublikov\u00e1 oc\u00edlka ze solingensk\u00e9 oceli, kterou m\u016fj d\u011bda pou\u017e\u00edval des\u00edtky let jako zar\u00e1\u017eku na vrata od stodoly. Za celou dobu ta v\u011bc nezrezla a dr\u00e1\u017eky m\u00e1 dodnes. Japonskou, ani damasc\u00e9nskou ocel doma nem\u00e1m. Ne \u017ee bych ji necht\u011bl, moc bych ji cht\u011bl, ale miluji svou \u017eenu tak jak je a domn\u00edv\u00e1m se, \u017ee bez prst\u016f a s hlubok\u00fdmi \u0159ezn\u00fdmi ranami po t\u011ble by to tak\u0148\u00e1k nebyla \u00fapln\u011b ona. Nebo\u0165 no\u017ee od solidn\u00edch japonsk\u00fdch firem, a\u0165 u\u017e vyr\u00e1b\u011bn\u00e9 ru\u010dn\u011b, \u010di strojov\u011b, jsou ostr\u00e9 jako \u017eiletka. \u010cetl jsem kdysi v jedn\u00e9 japonsk\u00e9 kucha\u0159ce, \u017ee n\u016f\u017e nem\u00e1 kr\u00e1jet, ale potravina m\u00e1 proch\u00e1zet kolem klesaj\u00edc\u00edho no\u017ee (laick\u00fd p\u0159eklad p\u0159ekladu z japon\u0161tiny do angli\u010dtiny, tedy p\u0159eklad na kvadr\u00e1t. Buddha v\u00ed, co v tom japonsk\u00e9m origin\u00e1lu vlastn\u011b bylo doopravdy).<\/p>\n\n\n\n
Osl\u00edm m\u016fstkem jsem se dostal k odv\u011bk\u00e9mu spojen\u00ed \u017eeny a kuchy\u0148sk\u00e9ho no\u017ee. U\u017e p\u0159ed dobou bronzovou to byl celkem nerv\u00e1k. \u0160krab\u00e1ky a pi\u017el\u00e1ky byly v podstat\u011b ze skla. Obsidi\u00e1n, pazourek, m\u011bly po od\u0161t\u00edpnut\u00ed z pecky ost\u0159\u00ed zubat\u00e9 a velmi ostr\u00e9. P\u0159edopkl\u00e1d\u00e1m tedy, \u017ee slavn\u00e1 V\u011bstonick\u00e1, Willendorfsk\u00e1 a jin\u00e9 Venu\u0161e nemaj\u00ed zobrazen\u00e9 ruce z celkem pochopiteln\u00fdch d\u016fvod\u016f. Socha\u0159 by dostal od lovkyn\u011b mamut\u016f bezohledn\u011b p\u0159es hubu, \u017ee si dovoluje realisticky sochat ruce po\u0159ezan\u00e9. Tak\u017ee se to svedlo na materi\u00e1l a sochaly se jin\u00e9 d\u00e1msk\u00e9 p\u0159ednosti. Doba bronzov\u00e1 p\u0159inesla no\u017ee \u017een\u00e1m mil\u00e9. Byly toti\u017e celkem tup\u00e9 a po\u0159ezat si s bronzov\u00fdm no\u017eem ruce – na to byl pot\u0159eba kus fi\u0161tr\u00f3nu. Ale pak p\u0159i\u0161la doba \u017eelezn\u00e1. Chlapi do sebe p\u00edchali \u0161ar\u0161ouny, tulichy, kordy, ml\u00e1tili se \u0161avlemi, \u0161am\u0161\u00edry, \u010di jelm\u00e1ny, zat\u00edmco \u017eeny bojovaly prvn\u00edmi kuchy\u0148sk\u00fdmi no\u017ei s mrkv\u00ed, petr\u017een\u00ed, cibul\u00ed. No\u017ee se brousily o kamenn\u00e9 brousky vyr\u00e1b\u011bn\u00e9 z jemn\u00e9ho k\u0159emenn\u00e9ho, tzv. modr\u00e9ho p\u00edskovce, kter\u00fd bylo mo\u017eno \u0161t\u00edpat „po letech“ a vyr\u00e1b\u011bt brousky, jak\u00e9 zn\u00e1me te\u010f u\u017e snad jen ze star\u00fdch film\u016f a uk\u00e1zek ve skanzenech. Tak\u017ee \u017eeny mohly m\u00edt k dispozici zase ostr\u00e9 no\u017ee, co\u017e vydr\u017eelo a\u017e dodnes. <\/p>\n\n\n\n
Pozorov\u00e1n\u00edm, trvaj\u00edc\u00edm n\u011bkolik des\u00edtek let jsem zjistil, \u017ee no\u017ee a chlapi z pohledu \u017een maj\u00ed cosi spole\u010dn\u00e9ho. Dokonale ostr\u00e9 \u017eeny nemaj\u00ed r\u00e1dy. \u00dapln\u011b tup\u00e9 taky ne. Mus\u00ed to b\u00fdt tak akor\u00e1t, p\u0159i\u010dem\u017e to „akor\u00e1t“ se p\u0159\u00edpad od p\u0159\u00edpadu li\u0161\u00ed. T\u0159eba moje babi\u010dka zdislavsk\u00e1 pou\u017e\u00edvala tak neskute\u010dn\u011b tup\u00e9 no\u017ee, \u017ee jsem si kolikr\u00e1t m\u00e1lem zlomil z\u00e1p\u011bst\u00ed p\u0159i pokusu p\u0159ekrojit \u0159\u00edzek. Ale tam to bylo t\u00edm, \u017ee d\u011bda kov\u00e1\u0159, kter\u00fd se j\u00ed o no\u017ee staral, zem\u0159el, j\u00e1 byl malej a t\u00e1ta brousit no\u017ee neum\u011bl. Ale babi\u010dka s t\u00edm v\u017edycky dok\u00e1zala upi\u017elat, co pot\u0159ebovala. Moje maminka, a\u010d svou tch\u00fdni moc nemusela, m\u011bla naprosto stejnou \u00fachylku na tup\u00e9 no\u017ee. V\u017edycky, kdy\u017e jsem p\u0159ijel na n\u00e1v\u0161t\u011bvu a v dobr\u00e9 v\u00ed\u0159e na\u0161im doma nabrousil no\u017ee, tekla krev. Babi\u010dka vra\u010dkovsk\u00e1, to byla kucha\u0159ka par excellence, tak\u017ee vy\u017eadovala a m\u011bla no\u017ee tak akor\u00e1t ostr\u00e9, ale ne zas moc. Musely na\u0159\u00edznout k\u016f\u017ei kr\u00e1l\u00edka, odblanit maso, ale nesm\u011bly u\u0159\u00edznout prst. Dcera m\u00e1 no\u017ee tak n\u011bkde mezi babi\u010dkou zdislavskou a vra\u010dkovskou. Takn\u011bjak \u0159e\u017eou a kdy\u017e je n\u011bkdy nedejbo\u017ee nabrous\u00edm, taky te\u010de krev. Jestli se na to moje maminka shora d\u00edv\u00e1, mus\u00ed se sm\u00e1t.<\/p>\n\n\n\n
Zjistil jsem, \u017ee d\u00e1my p\u0159\u00edli\u017e ostr\u00e9 no\u017ee tup\u00ed zcela programov\u011b. \u0158e\u017eou s nimi chleba, myj\u00ed je v my\u010dce, semo tamo s nimi p\u0159ejedou p\u0159es vidli\u010dku, atd. atd. Zprvu jsem si myslel, \u017ee to d\u011blaj\u00ed proto, aby mohli p\u00e9rovat svoje chlapy, \u017ee se nestaraj\u00ed o no\u017ee, pota\u017emo o dom\u00e1cnost a \u017ee kdyby nebylo starostliv\u00e9 hospody\u0148ky, kter\u00e1 mus\u00ed na v\u0161echno myslet, \u017ee by shnili ve \u0161p\u00edn\u011b. Ale nen\u00ed tomu tak. Ono je to v nich zak\u00f3dov\u00e1no u\u017e od dob lovc\u016f mamut\u016f, kdy holk\u00e1m \u010dist\u011b n\u00e1hodou padaly \u0161krab\u00e1ky a dr\u00e1sadla z rukou tou ostrou hranou dol\u016f a holky pak m\u011bly ruce hladk\u00e9 a bez jizev od p\u0159\u00edli\u017e ostr\u00fdch pazourk\u016f. Tak\u017ee jsme d\u00edky tup\u00fdm no\u017e\u016fm nevyhynuli, proto\u017ee prachlapi p\u0159estali dolejzat za neanderth\u00e1lkama a v\u0161\u00edmali si toho, co maj\u00ed doma. Co\u017e je dob\u0159e a tak to m\u00e1 b\u00fdt, tak je to spr\u00e1vn\u00e9!<\/p>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"
Na blogu Deden\u00edk se objevil \u010dl\u00e1nek o verc\u00edch (ne)pou\u017e\u00edvan\u00fdch v kuchyni. DeDe m\u011bla prim\u00e1rn\u011b na mysli nejr\u016fzn\u011bj\u0161\u00ed vehementy, forrychtunky, \u010di for\u0161telunky poh\u00e1n\u011bn\u00e9 mlnem. Tedy mal\u00e9 elektrick\u00e9 spot\u0159ebi\u010de. Ptakopys\u010d\u00ed kuchyn\u011b samoz\u0159ejm\u011b opl\u00fdv\u00e1 v\u00edce, \u010di m\u00e9n\u011b u\u017eite\u010dn\u00fdmi jedinci tohoto druhu. Ale \u010d\u00edm … Cel\u00fd p\u0159\u00edsp\u011bvek