{"id":112,"date":"2020-12-10T14:24:26","date_gmt":"2020-12-10T13:24:26","guid":{"rendered":"http:\/\/www.ptakopysk.cz\/?p=112"},"modified":"2020-12-10T14:24:26","modified_gmt":"2020-12-10T13:24:26","slug":"darek-pro-pritele","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/www.ptakopysk.cz\/index.php\/2020\/12\/10\/darek-pro-pritele\/","title":{"rendered":"D\u00e1rek pro p\u0159\u00edtele"},"content":{"rendered":"\n

Vy\u0161lo na Neviditeln\u00e9m psovi<\/a> ve dnech 16. 23. a 30. prosince 2005<\/h4>\n\n\n\n

„Palbou neon\u016f na k\u0159i\u017eovatk\u00e1ch z chr\u00f3m\u016f
Prod\u00edr\u00e1 se mu\u017e – jeden z tis\u00edce“
T\u0159et\u00ed kniha d\u017eungl\u00ed, Progress II.

<\/p>\n\n\n\n

I.<\/h4>\n\n\n\n

Dvac\u00e1t\u00fd t\u0159et\u00ed prosinec, hodina osm\u00e1 po z\u00e1padu slunce.
Park uprost\u0159ed n\u00e1m\u011bst\u00ed prot\u00edn\u00e1 s\u00ed\u0165 cesti\u010dek. Lampy lemuj\u00edc\u00ed asfaltov\u00e9 pruhy s n\u00e1mahou pror\u00e1\u017eej\u00ed sv\u00fdmi paprsky temnotu. Mrzne. Zbytky \u0161pinav\u00e9ho sn\u011bhu m\u00edsty prosv\u011btluj\u00ed tmav\u00e9 skvrny tr\u00e1vn\u00edk\u016f. Ve st\u00ednu vrhan\u00e9m opr\u00fdskan\u00fdm pavilonem se zavlnil prostor, jako nad roz\u017ehaven\u00fdm asfaltem uprost\u0159ed l\u00e9ta. Mihot\u00e1n\u00ed b\u011bhem okam\u017eiku ustalo a ze st\u00ednu budovy se vyloupl mohutn\u00fd mu\u017e. M\u011bl na sob\u011b halenu a kalhoty z hrub\u011b tkan\u00e9ho lnu, navrch p\u0159ehozen\u00fd jasn\u011b modr\u00fd, zdoben\u00fd pl\u00e1\u0161\u0165 s dlouh\u00fdmi t\u0159\u00e1sn\u011bmi sepnut\u00fd na rameni n\u00e1dhern\u011b kovanou zlatou sponou. Na boku pl\u00e1\u0161\u0165 nadzdvihoval za opaskem v\u011bz\u00edc\u00ed n\u016f\u017e. Mu\u017e vy\u0161el z parku na chodn\u00edk obkru\u017euj\u00edc\u00ed n\u00e1m\u011bst\u00ed. Chv\u00edli v\u00e1hal a pak odbo\u010dil do \u0161irok\u00e9 t\u0159\u00eddy. Kr\u00e1\u010del sebev\u011bdom\u011b st\u0159edem chodn\u00edku a zv\u011bdav\u011b se kolem sebe rozhl\u00ed\u017eel. Vzduch kolem n\u011bho nepokojn\u011b v\u00ed\u0159il a za n\u00edm po dla\u017eb\u011b krou\u017eily v m\u00e1to\u017en\u00e9m tanci mrtv\u00e9 listy strom\u016f se \u0161pinav\u00fdmi c\u00e1ry pap\u00edru. Lid\u00e9 jdouc\u00ed proti n\u011bmu se vyh\u00fdbali impozantn\u00ed postav\u011b vyza\u0159uj\u00edc\u00ed kolem sebe auru s\u00edly. Se zv\u011bt\u0161uj\u00edc\u00ed se vzd\u00e1lenost\u00ed od n\u00e1m\u011bst\u00ed chodc\u016f ub\u00fdvalo. Do pr\u00e1zdn\u00e9, mrazem zk\u0159ehl\u00e9 ulice z\u00e1\u0159ila lesknouc\u00ed se okna heren a neonov\u00e1 sv\u011btla h\u00e1zela ledov\u00e9 pablesky chemick\u00fdch barev na kolemjdouc\u00edho mu\u017ee. Hrac\u00ed automaty zpracov\u00e1valy nastaven\u00e9 algoritmy a rozblik\u00e1valy se \u0161alebn\u00fdmi kask\u00e1dami sv\u011btel l\u00e1kaj\u00edc\u00ed hr\u00e1\u010de, tak jako lampy l\u00e1kaj\u00ed no\u010dn\u00ed m\u016fry, aby je sp\u00e1lily na prach a popel. Herny byly tak\u0159ka lidupr\u00e1zdn\u00e9. Serv\u00edrka za pultem, osam\u011bl\u00fd sp\u00e1\u010d v kout\u011b. Ob\u010das jeden hr\u00e1\u010d kr\u010d\u00edc\u00ed se u automatu.
Mu\u017e nahl\u00ed\u017eel do heren, jako by v t\u011bch mrtv\u00fdch akv\u00e1ri\u00edch cosi hledal. Najednou se prudce zastavil.
O barpult se znud\u011bn\u011b op\u00edrala d\u00edvka. Vodop\u00e1dy zlat\u00fdch vlas\u016f j\u00ed v kask\u00e1d\u00e1ch padaly na z\u00e1da, bodov\u00e9 reflektory um\u00edst\u011bn\u00e9 svisle na st\u011bn\u011b vykrajovaly ze tmy \u00fa\u017easnou k\u0159ivku jej\u00edho t\u011bla.
Mu\u017e okam\u017eik hled\u011bl skrz sklo dovnit\u0159. Pak mu v o\u010d\u00edch potm\u011b\u0161ile zasvitlo a vzal za kliku.
„Co to je za ka\u0161para?“ prol\u00e9tlo j\u00ed hlavou, „douf\u00e1m \u017ee sem nepude, takovej v\u00e1gus. Ur\u010dit\u011b smrd\u00ed jako tcho\u0159, prase jedno nemyt\u00fd.“
Vrzly dve\u0159e, mu\u017e ve\u0161el dovnit\u0159. Spolu s n\u00edm se do m\u00edstnosti vehnal z\u00e1van studen\u00e9ho v\u011btru.
„A sakra!“ d\u00edvka se ot\u0159\u00e1sla.
Ferry v kout\u011b zvedl hlavu a jeho pohled se ptal: „M\u00e1m ho vyrazit?“
Neznateln\u011b p\u0159ik\u00fdvla.
„Padej voca\u010f frajere, tady je pro tebe moc draho!“ ozval se p\u0159ez\u00edrav\u00fdm hlasem Ferry a nap\u0159\u00edmil se.
Cht\u011bl je\u0161t\u011b v\u00fdznamn\u011b zatnout p\u011bsti, aby to tomu santus\u00e1kovi l\u00edp do\u0161lo, ale pohyb u\u017e nedokon\u010dil.
Prudk\u00e1 bolest v t\u0159\u00edslech po brut\u00e1ln\u00edm kopanci ho zlomila v pase a \u00fader p\u011bst\u00ed do sp\u00e1nku ho poslal do \u0159\u00ed\u0161e sn\u016f.
Mu\u017e uchopil zhroucen\u00e9ho str\u00e1\u017ece jako p\u00edrko a hodil ho zp\u00e1tky do rohu m\u00edstnosti.
Pak se jako by nic oto\u010dil k vyd\u011b\u0161en\u00e9 d\u00edvce, usm\u00e1l se a \u0159ekl: „Ahoj, j\u00e1 jsem Thor. Nalej mi whisky. Na led, pros\u00edm p\u011bkn\u011b.“
Uvelebil se pohodln\u011b na barov\u00e9 stoli\u010dce a shodil z hlavy kapuci. V zrzav\u00fdch vlasech a vousech zajisk\u0159ilo chladn\u00e9 sv\u011btlo z\u00e1\u0159ivek.
Automaticky se oto\u010dila pro sklenici, nasypala led z p\u0159\u00edpravn\u00edku a s\u00e1hla po l\u00e1hvi stoj\u00edc\u00ed za n\u00ed na polici. V zrcadle vid\u011bla, jak po n\u00ed bloud\u00ed jeho zkoumav\u00fd pohled. Chloupky v t\u00fdle se j\u00ed zje\u017eily. Postavila l\u00e1hev zp\u00e1tky a sehnula se k p\u0159\u00edru\u010dn\u00ed lednici, kde uprost\u0159ed ledu tr\u016fnila \u0161\u00e9fova l\u00e1hev v cen\u011b n\u011bkolika jej\u00edch plat\u016f.
Napil se, chv\u00edli p\u0159evaloval n\u00e1poj v \u00fastech a pak spokojen\u011b p\u0159ik\u00fdvl: „Tohle se mi tady l\u00edb\u00ed. \u017d\u00e1dn\u00fd \u0159\u00eddk\u00fd kaln\u00fd pivo. Civilizace je holt civilizace.“
Zase na ni civ\u011bl p\u0159iv\u0159en\u00fdma o\u010dima. P\u0159ipadalo j\u00ed, \u017ee j\u00ed \u010dte my\u0161lenky. P\u0159ed o\u010dima b\u011b\u017eel kaleidoskop jej\u00edho \u017eivota.
Prvn\u00ed \u0161tace kdesi u silnice k hrani\u010dn\u00edmu p\u0159echodu, pak bordel ve m\u011bst\u011b a nakonec herna. P\u0159ed o\u010dima defilovaly anonymn\u00ed obli\u010deje mu\u017e\u016f, podrazy, chladn\u00e9 kalkulace, mal\u00e9 p\u00e1dy, o trochu v\u011bt\u0161\u00ed vzestupy…
Ot\u0159\u00e1sla se.
„Sonie, d\u011bv\u010de nem\u00e1\u0161 se \u010d\u00edm chlubit…“ pomyslela si.
„Hnus, co?“ ozval se zrzek.
Jeho o\u010di se propalovaly a\u017e na dno jej\u00ed du\u0161e.
P\u0159ik\u00fdvla.
„M\u00e1m pro tebe n\u00e1vrh. Sh\u00e1n\u00edm v\u00e1no\u010dn\u00ed d\u00e1rek pro hm… ehm… \u0158ekn\u011bme pro p\u0159\u00edtele Randwara. On je \u0161\u00e9f\u00edk, n\u011bco jako n\u00e1\u010deln\u00edk. Setsakramensky zazobanej n\u00e1\u010deln\u00edk. A chyb\u00ed mu \u017eensk\u00e1. V\u0161eho schopn\u00e1 \u017eensk\u00e1. Ty!“
Vyt\u0159e\u0161tila o\u010di: „To si d\u011bl\u00e1\u0161 srandu! Kdo vlastn\u011b jse\u0161?“
„J\u00e1? V\u017edy\u010f jsem to \u0159\u00edkal. Thor \u00c1s z Asgardu.“
„To je n\u011bjakej novej bordel, co?“
Mu\u017e se rozesm\u00e1l: „Bordel? Jo, taky by se tomu tak dalo \u0159\u00edkat. Ob\u010das tam bejv\u00e1 d\u011bsnej bordel. To jo. Ale novej nejni. Sp\u00ed\u0161 hodn\u011b starej. Valhalu zn\u00e1\u0161? Nezn\u00e1\u0161? No nic…“
Ramena se mu t\u0159\u00e1sla sm\u00edchem.
Pak se p\u0159estal sm\u00e1t a znovu na ni zkoumav\u011b z\u00edral.
„Nebude to zadarmo. Vr\u00e1t\u00edm t\u011b sem zp\u00e1tky, v po\u0159\u00e1dku. A dostane\u0161 tohle!“
Ledabyl\u00fdm zp\u016fsobem s\u00e1hl pod pl\u00e1\u0161\u0165 a vylovil neskute\u010dn\u011b umolousan\u00fd kus zmuchlan\u00e9ho hadru a za\u010dal ho rozbalovat.
\u00da\u017easem se j\u00ed zatajil dech. Na pultu le\u017eely dv\u011b n\u00e1u\u0161nice ve tvaru jak\u00fdchsi dut\u00fdch koul\u00ed, n\u00e1hrdeln\u00edk a n\u00e1ramek spleten\u00e9 z neskute\u010dn\u011b tenk\u00e9ho dr\u00e1tku. Okouzlen\u011b vzala n\u00e1ramek do ruky, pot\u011b\u017ekala ho a o\u010di j\u00ed vylet\u011bly t\u00e1zav\u011b vzh\u016fru.
„Jo, je to zlato. Nemus\u00ed\u0161 se b\u00e1t, j\u00e1 nikoho neo\u0161id\u00edm. Ka\u017ed\u00fd dostane co mu pat\u0159\u00ed…“ hlas zn\u011bl dobr\u00e1cky, ale v o\u010d\u00edch se mu potm\u011b\u0161ile zabl\u00fdsklo.
S\u00e1hla pod pult do \u0161upl\u00edku pro zku\u0161ebn\u00ed k\u00e1men. Ob\u010das se j\u00ed hodil k soubrom\u00fdm k\u0161eft\u00edk\u016fm, kdy\u017e gamble\u0159i p\u0159inesli n\u011bco do z\u00e1stavy. N\u00e1ramek po sob\u011b zanechal lesklou stopu. Chv\u00edli k\u00e1men zkoumav\u011b pozorovala, pak ho uklidila zp\u00e1tky a p\u0159ik\u00fdvla.
„OK. Na jak dlouho to bude?“
„Dokud bude Randwar chodit po zemi.“ usm\u00e1l se.
„Tak na to ti dlabu. To ze m\u011b m\u016f\u017ee b\u00fdt star\u00e1 b\u00e1ba a tohle,“ uk\u00e1zala na pult, „si budu moct vz\u00edt do rakve.“
Nespokojen\u011b se zamra\u010dil, ale za okam\u017eik mu na rtech sv\u00edtil \u00fasm\u011bv.
„Dob\u0159e. Vr\u00e1t\u00edm t\u011b, jak jsem sl\u00edbil. A nav\u00edc bude\u0161 m\u00edt nachlup stejn\u00e9 t\u011blo jako te\u010f.“
„Kec\u00e1\u0161 ka\u0161pare. Nev\u011b\u0159\u00edm ti ani slovo. „
„Dob\u0159e. Tak jo. P\u0159\u00edsah\u00e1m, u Wodana, \u017ee t\u011b sem vr\u00e1t\u00edm zp\u00e1tky, v po\u0159\u00e1dku a do tohohle t\u011bla.“ jeho hlas zn\u011bl nazloben\u011b. Celou dobu p\u0159\u00edsahy z\u00edral n\u011bkam stranou do tmav\u00e9ho kouta vedle barpultu.
Pod\u00edvala se tam tak\u00e9, ale nevid\u011bla nic. Jenom jako by se tam temnota trochu prohloubila. Obrysy m\u00edstnosti se za\u010daly chv\u011bt.
Chv\u00edli zamy\u0161len\u011b pozorovala mu\u017ee na barov\u00e9 stoli\u010dce a pak p\u0159ik\u00fdvla.
„OK. Beru. Za podm\u00ednek, kter\u00e9 jsi odp\u0159is\u00e1hl,“ uk\u00e1zala rukou do temn\u00e9ho kouta a dodala nelogicky, jak ji to pr\u00e1v\u011b napadlo, „tam to bylo dob\u0159e sly\u0161et.“
Hodil do sebe zbytek whisky.
„Fajn. Tak jedem.“
M\u00edstnost se rozvibrovala vysok\u00fdm bolestiv\u00fdm t\u00f3nem a byla n\u00e1hle pr\u00e1zdn\u00e1. K zemi za barpultem se sn\u00e1\u0161elo p\u00e1r had\u0159\u00edk\u016f, jako by se jejich nositelka n\u00e1hle vypa\u0159ila do vzduchu.
Objevila se ve z\u0161e\u0159el\u00e9 s\u00edni. Do nohou ji studila udusan\u00e1 zem, nah\u00e9 t\u011blo rozechv\u00edval chladn\u00fd pr\u016fvan proh\u00e1n\u011bj\u00edc\u00ed se sem a tam. V ohni\u0161ti \u017ehnuly posledn\u00ed zbytky ohark\u016f. Vedle le\u017eela hromada zv\u00ed\u0159ec\u00edch ko\u017ee\u0161in. P\u0159ikro\u010dila bl\u00ed\u017ee k ohni. \u0160l\u00e1pla na je\u0161t\u011b hork\u00fd oharek a bolestiv\u011b sykla. Zvuk se p\u0159ekvapiv\u011b rozlehl m\u00edstnost\u00ed.
Hromada ko\u017ee\u0161in se pohnula a p\u0159ed n\u00ed st\u00e1l nah\u00fd sv\u011btlovlas\u00fd mu\u017e s me\u010dem v ruce. Odlesky skom\u00edraj\u00edc\u00edch plamen\u016f poskakovaly po zjizven\u00e9m t\u011ble, st\u00edny p\u0159esn\u011b kop\u00edrovaly pohybuj\u00edc\u00ed se provazce sval\u016f a \u0161lach.
„Kdo jsi? Kde ses tady vzala?“
„Jsem Sonie. Dar boh\u016f.“
„Son… Swon… Swanhild?“
Chv\u00edli na ni hladov\u011b z\u00edral. Pak vykro\u010dil, uhnul kus hov\u011bz\u00ed k\u016f\u017ee zakr\u00fdvaj\u00edc\u00ed vchod a hn\u011bviv\u011b \u0161t\u011bkl do tmy n\u011bkolik t\u00e1zav\u00fdch slov. Zvenku zazn\u011bla rozpa\u010dit\u00e1 odpov\u011b\u010f, kter\u00e1 ho z\u0159ejm\u011b moc neuspokojila. Obr\u00e1til se na ni a p\u0159em\u00fd\u0161liv\u011b ji pozoroval.
Rozpa\u010dit\u011b si rukama si pro\u010d\u00edsla vlasy.
Toto prastar\u00e9 \u017eensk\u00e9 gesto usp\u00ed\u0161ilo jeho rozhodnut\u00ed. Pohl\u00e9dl kr\u00e1tce na sn\u00edtku jmel\u00ed vis\u00edc\u00ed nad vchodem.
„Poj\u010f! Je slunovrat a dary boh\u016f mus\u00edme p\u0159ij\u00edmat a\u0165 si o nich mysl\u00edme co chceme,“ vzal ji za ruku a vedl ji ke ko\u017ee\u0161in\u00e1m.
O chv\u00edli pozd\u011bji si uv\u011bdomila, \u017ee v ur\u010dit\u00fdch situac\u00edch medv\u011bd\u00ed ko\u017ee\u0161ina m\u016f\u017ee b\u00fdt pod z\u00e1dy velice p\u0159\u00edjemn\u00e1…<\/p>\n\n\n\n

II.<\/h4>\n\n\n\n

P\u0159ed usnut\u00edm hled\u011bla na strop, kde se v mihotav\u00fdch st\u00ednech p\u0159evalovaly zbytky d\u00fdmu z ohni\u0161t\u011b. V polosp\u00e1nku m\u011bla pocit, \u017ee se jeden oblak zm\u011bnil na Thorovu tv\u00e1\u0159. Ta tv\u00e1\u0159 se u\u0161kl\u00edbla a spiklenecky na ni mrkla.
R\u00e1no se \u010dlenov\u00e9 klanu tv\u00e1\u0159ili, jako by k nim pat\u0159ila odjak\u017eiva. Jedna z \u017een j\u00ed p\u0159inesla \u0161aty. Dostala kus placky z hrub\u011b mlet\u00e9ho obil\u00ed a misku vody. Pak pom\u00e1hala s p\u0159\u00edpravou j\u00eddla, d\u011blala to \u010di ono a hlavn\u011b naslouchala. Za chv\u00edli v\u011bd\u011bla o hunsk\u00e9 invazi, o kr\u00e1li Ermanarichovi, jeho r\u00e1dci Sibichovi, o Randwarov\u011b bohatstv\u00ed. O tom, \u017ee p\u0159ijedou n\u00e1\u010deln\u00edk Hathawulf, jeho bratr Solbern ze sousedn\u00edho kmene Teuring\u016f se sv\u00fdmi lidmi. Zanedlouho se opravdu na obzoru objevil houfec bojovn\u00edk\u016f veden\u00fd dv\u011bma urostl\u00fdmi mu\u017ei p\u00e1novit\u00e9ho chov\u00e1n\u00ed.
„Ten vlevo je Hathawulf,“ p\u0159ito\u010dil se k n\u00ed Randwar. „Na n\u011bj pozor, je to maniak. Vybuchne p\u0159i sebemen\u0161\u00edm podn\u011btu a zab\u00edj\u00ed skoro bezd\u016fvodn\u011b. Ale v poli bojuje jako b\u016fh se sm\u00edchem na rtech. Ten druh\u00fd je Solbern. Je to vesel\u00fd chlap a vynikaj\u00edc\u00ed v\u00e1le\u010dn\u00edk.
Poj\u010f p\u016fjdeme je p\u0159iv\u00edtat.“
Pozd\u011b odpoledne se p\u0159ed hradi\u0161t\u011bm objevil osam\u011bl\u00fd poutn\u00edk. Op\u00edral se o o\u0161t\u011bp, modr\u00fd pl\u00e1\u0161\u0165 mu povl\u00e1val ve v\u011btru a odhaloval za pasem vetknutou d\u00fdku.
Sonie, \u010di sp\u00ed\u0161e Swanhild se zje\u017eily chloupky za krkem stejn\u011b, jako tehdy v baru. V\u011bd\u011bla p\u0159esn\u011b, kdo p\u0159ich\u00e1z\u00ed.
Nebo si alespo\u0148 myslela, \u017ee to v\u00ed…
\u017deny kolem n\u00ed mumlaly ochrann\u00e1 zakl\u00ednadla a rukou prov\u00e1d\u011bly gesta proti u\u0159knut\u00ed.
„Kdo to je?“ zeptala se, proto\u017ee ostatn\u00ed \u017eeny na ni vy\u010dk\u00e1vav\u011b hled\u011bly, p\u0159ipraven\u00e9 rozd\u011blit se s n\u00ed o to nejtajn\u011bj\u0161\u00ed tajemstv\u00ed, kter\u00e9 znaly.
„To je Poutn\u00edk. Objevuje se u\u017e od nepam\u011bti a ochra\u0148uje Hathawulf\u016fv lid. N\u011bkdo \u0159\u00edk\u00e1, \u017ee je to Odin…“
Mu\u017e zrovna proch\u00e1zel br\u00e1nou a kr\u00e1\u010del k n\u00e1\u010deln\u00edk\u016fm, aby se s nimi p\u0159iv\u00edtal. Na okam\u017eik oto\u010dil hlavu k houfu \u017een, neomyln\u011b ji na\u0161el pohledem a mrkl na ni.
Mu\u017ei zmizeli uvnit\u0159 zasedac\u00ed s\u00edn\u011b. N\u011bkdo j\u00ed vtiskl do ruky d\u017eb\u00e1n s pivem a postr\u010dil ji ke vchodu.
Chv\u00edli se uvnit\u0159 rozkouk\u00e1vala a pak za\u010dala nal\u00e9vat.
„To je kdo?“ zahu\u010del Hathawulf.
„Swanhild. Dar boh\u016f,“ odpov\u011bd\u011bl Randwar.
Solbern se ned\u016fv\u011b\u0159iv\u011b uchechtl.
Zvuk odum\u0159el v nastal\u00e9m tichu.
„Hm, ehm. Je slunovrat a dary boh\u016f mus\u00edme p\u0159ij\u00edmat, a\u0165 si o nich mysl\u00edme co chceme,“ prolomil ticho Poutn\u00edk.
Randwar sebou \u0161kubl a ost\u0159e se pod\u00edval na poutn\u00edka, kdy\u017e si uv\u011bdomil, \u017ee vy\u0159kl naprosto stejnou v\u011btu, jako on v\u010dera.
„No Randware, co s n\u00ed bude d\u00e1l?“ zavr\u010del znovu Hathawulf.
„Sly\u0161el jsi. Bude sp\u00e1vat po m\u00e9m boku.“
Hathawulf chv\u00edli p\u0159em\u00fd\u0161lel.
„Dob\u0159e. Bude to tvoje \u017eena a na\u0161e sestra. Bohov\u00e9 m\u00e1lokdy projevuj\u00ed svoji p\u0159\u00edze\u0148, mus\u00edme toho vyu\u017e\u00edt. M\u00e1 n\u011bkdo n\u011bco proti tomu?“, povstal a v\u00fdhru\u017en\u011b se rozhl\u00e9dl.
Odpov\u011bd\u00ed mu bylo naprost\u00e9 ticho. V\u0161echny o\u010di napjat\u011b sledovaly Hathawulfovy prsty pevn\u011b sev\u0159en\u00e9 kolem j\u00edlce me\u010de.
„Nikdo nic? Tak se mi to l\u00edb\u00ed. Budeme slavit! Noste j\u00eddlo, pit\u00ed!“ v\u00e1le\u010dn\u00edk si spokojen\u011b sedl.
“ Proti tob\u011b to jsou sra\u010dky, vlku. Ale jsou to tv\u00ed lid\u00e9 a koneckonc\u016f je s nima sranda…“ za\u0161eptal k n\u011bmu Poutn\u00edk.
Hathawulf se rozchechtal a jako by zlomil n\u011bjak\u00e9 kouzlo, s\u00ed\u0148 se roz\u0161um\u011bla hovorem ostatn\u00edch. Z venku p\u0159inesli pe\u010den\u00e9 maso a dal\u0161\u00ed d\u017eb\u00e1ny piva.
Swanhild pro\u017eila zbytek dne jako ve snu. Sed\u011bla vedle sv\u00e9ho Randwara, sm\u00e1la se Solbernov\u00fdm vt\u00edpk\u016fm, v\u00e1\u017en\u011b p\u0159ikyvovala Hathawulfov\u00fdm vychlouba\u010dn\u00fdm p\u0159\u00edhod\u00e1m, oddan\u011b a u\u017easle na n\u011bj kulila o\u010di, jak se slu\u0161\u00ed na oby\u010dejn\u00e9ho \u010dlov\u00ed\u010dka jeho\u017e poctil svoj\u00ed p\u0159\u00edzn\u00ed velik\u00fd v\u00e1le\u010dn\u00edk a Hathawulf jenom vrn\u011bl spokojenost\u00ed.
Pozd\u011b ve\u010der Randwar vstal, omluvil se, \u017ee je\u0161t\u011b mus\u00ed mnoh\u00e9 za\u0159\u00eddit, aby se v\u00e1\u017een\u00ed host\u00e9 nedali ru\u0161it a pokra\u010dovali v z\u00e1bav\u011b.
Hathawulf se zamra\u010dil a z o\u010d\u00ed mu \u0161lehl blesk: „Nen\u00ed dobr\u00e9, kdy\u017e hostitel odch\u00e1z\u00ed od tabule d\u0159\u00edv, ne\u017e posledn\u00ed host.“
S\u00ed\u0148 znovu ztichla a v\u0161echny o\u010di se up\u0159ely na me\u010d, kter\u00fd s tich\u00fdm sykotem t\u00e1hla v\u00e1le\u010dn\u00edkova ruka z pochvy.
Swanhild vzala Randwara kolem pasu a usm\u00e1la se na Hathawulfa: „N\u011bkdy hostitel odch\u00e1z\u00ed od tabule d\u0159\u00edv ne\u017e host\u00e9. Aby u\u010dinil po v\u016fli boh\u016fm a bohov\u00e9 se mu za to odvd\u011b\u010dili d\u011bdicem.“
Me\u010d se zastavil na sv\u00e9 cest\u011b.
„A jen jednou hostitel na sv\u00e9 hostin\u011b chyb\u00ed,“ Swanhild ud\u011blala krok k Hathawulfovi a vykroutila mu z ruky me\u010d. Popo\u0161la k ohni\u0161ti ve st\u0159edu m\u00edstnosti, me\u010d opsal jisk\u0159iv\u00fd oblouk, na okam\u017eik zmizel ve tm\u011b pod stropem a shora spadl v\u011bchet sl\u00e1my. Na zemi vypadal trochu jako lidsk\u00e1 postava. D\u00edvka ho nabodla na \u0161pici me\u010de a posunula ho doprost\u0159ed ohni\u0161t\u011b. Pan\u00e1k vzpl\u00e1l jasn\u00fdm plamenem, n\u011bkter\u00e1 ho\u0159\u00edc\u00ed st\u00e9bla se vznesla vzh\u016fru a zmizela v no\u010dn\u00ed temnot\u011b.
„Prvot\u0159\u00eddn\u00ed zbra\u0148 pat\u0159\u00ed k prvot\u0159\u00eddn\u00edmu v\u00e1le\u010dn\u00edkovi. Bohov\u00e9 nech\u0165 ji po\u017eehnaj\u00ed!“ Swanhild polo\u017eila uctiv\u011b zbra\u0148 do v\u00fdklenku k noh\u00e1m hrub\u011b vy\u0159ezan\u00fdch soch boh\u016f.
Ticho v m\u00edstnosti bylo hmatateln\u00e9. V\u0161echny o\u010di, z\u00edraj\u00edc\u00ed na Swanhild se p\u0159esunuly k Hathawulfovi.
Poutn\u00edk povstal a n\u011bco mu ti\u0161e \u0161eptal do ucha, ukazuj\u00edc do v\u00fdklenku se sochami boh\u016f. Zd\u00e1lo se, \u017ee me\u010d z\u00e1\u0159\u00ed temn\u011b rudou barvou a stroh\u00e9 tv\u00e1\u0159e boh\u016f vyjad\u0159uj\u00ed jak\u00e9si uspokojen\u00ed.
Solbern se zvedll, polo\u017eil sv\u016fj me\u010d k Hathawulfovu a usedl na sv\u00e9 m\u00edsto. Pak vst\u00e1vali dal\u0161\u00ed a dal\u0161\u00ed… Nakonec v\u0161ichni sed\u011bli kolem ohn\u011b beze zbran\u011b a hled\u011bli na sv\u00e9ho n\u00e1\u010deln\u00edka. Ten se se sta\u017een\u00fdm obo\u010d\u00edm rozhl\u00e9dl a za\u0159val: „Kde je n\u011bco k pit\u00ed? To chcete, aby nejlep\u0161\u00ed z Teuring\u016f a Greutung\u016f zdechli \u017e\u00edzn\u00ed?“
Swanhild vyt\u00e1hla ze z\u00e1dve\u0159\u00ed d\u00edvku zv\u011bdav\u011b nahl\u00ed\u017eej\u00edc\u00ed do s\u00edn\u011b, jedn\u00edm hmatem z n\u00ed st\u00e1hla \u0161aty, do rukou j\u00ed vrazila dva d\u017eb\u00e1ny medoviny a str\u010dila ji nahou dovnit\u0159 sm\u011brem k Hathawulfovi. Pak vyklouzla ven a j\u00ed v pat\u00e1ch zmizel i Randwar.
K r\u00e1nu vy\u0161la z osady a d\u00edvala se k v\u00fdchodu do \u0159\u00eddnouc\u00ed tmy. Ani se neohl\u00e9dla, kdy\u017e za sebou usly\u0161ela lehk\u00e9 kroky.
„To bylo vynikaj\u00edc\u00ed s t\u00edm me\u010dem. A tak v\u016fbec. Hathawulf by byl n\u011bkoho zabil. P\u0159es zimu m\u00edv\u00e1 docela slu\u0161n\u00fd deprese. Ta tma mu ned\u011bl\u00e1 dob\u0159e. Jsi dobr\u00e1 psycholo\u017eka. Sebrat mu zbra\u0148, o\u017erat ho a d\u00e1t mu holku. Zd\u00e1 se, \u017ee na jeho deprese to zabralo.“
„P\u0159ipad\u00e1m si jako kupl\u00ed\u0159ka. Ale nebylo vyhnut\u00ed. J\u00e1 takov\u00e9hle t\u00fdpky zn\u00e1m. Jinak to prost\u011b ne\u0161lo. Mimoto, ta tvoje finta s rud\u011b z\u00e1\u0159\u00edc\u00edm me\u010dem, to bylo taky dobr\u00fd. „
Odhrnula vlasy z u\u0161\u00ed a povolila \u0161\u0148\u016fru u krku.
„Pod\u00edvej, co mi dal Randwar dnes v noci!“
V u\u0161\u00edch m\u011bla kulovit\u00e9 n\u00e1u\u0161nice spleten\u00e9 z jemn\u00e9ho zlat\u00e9ho dr\u00e1tu, na krku n\u00e1hrdeln\u00edk a na ruce zlat\u00fd n\u00e1ramek.
„Tys to v\u011bd\u011bl, \u017ee mi je d\u00e1! Co bude d\u00e1l Odine? Nebo Thore \u00c1si z Asgardu?“ Jej\u00ed hlas se zlomil.
„M\u011bla jsem k r\u00e1nu stra\u0161n\u00fd sen! Vid\u011bla jsem mrtv\u00e9ho Randwara s opuchl\u00fdm obli\u010dejem, vyt\u0159e\u0161t\u011bn\u00fdma o\u010dima a vyplazen\u00fdm fialov\u00fdm jazykem! A kon\u011b! Spoustu zdivo\u010del\u00fdch kon\u00ed! Co to znamen\u00e1? Jak dlouho s n\u00edm je\u0161t\u011b budu?“
V jeho o\u010d\u00edch vid\u011bla soucit a nekone\u010dn\u00fd smutek.
„Bude\u0161 s n\u00edm, dokud bude chodit po zemi. Tak zn\u00ed na\u0161e dohoda.
V\u00ed\u0161, j\u00e1 Randwara zn\u00e1m u\u017e od jeho d\u011btsk\u00fdch let. N\u011bjak mi ten kluk padl do oka. Tohle je tvrd\u00fd sv\u011bt. Pln\u00fd bolesti a um\u00edr\u00e1n\u00ed. Randwar jako by sem nepat\u0159il. Tak jsem se rozhodl, \u017ee k leto\u0161n\u00edmu slunovratu dostane d\u00e1rek, aby byl aspo\u0148 chv\u00edli \u0161\u0165astn\u00fd. Tebe!“
„Ty parchante! Ptala jsem se jak dlouho? Jak dlouho je\u0161t\u011b?“
Ale mluvila u\u017e jenom k jeho vzdaluj\u00edc\u00edm se z\u00e1d\u016fm…<\/p>\n\n\n\n

III.<\/h4>\n\n\n\n

Kr\u00e1l Ermanarich pod\u0159imoval ve sv\u00e9m k\u0159esle vylo\u017een\u00e9m m\u011bkk\u00fdmi ko\u017ee\u0161inami. Hovor v s\u00edni v\u00e1zl, a\u017e utichl docela. Nikdo se neopov\u00e1\u017eil ru\u0161it klid sv\u00e9ho p\u00e1na.
S\u00edn\u00ed proklouzl kr\u00e1l\u016fv r\u00e1dce Sibicho: „Pane! M\u016fj pane, m\u00e1m novinu!“
„Novinu? U Odina! Jakou novinu, \u017ee vyru\u0161uje\u0161 sv\u00e9ho p\u00e1na?“ Kr\u00e1l se zvolna prob\u00edral ze sp\u00e1nku.
„Randwar m\u011bl n\u00e1v\u0161t\u011bvu. Hathawulfa a Solberna.“
„A co m\u00e1 b\u00fdt? Kv\u016fli tomu m\u011b otravuje\u0161?“
„Ale pane! Co kdy\u017e se domlouvali o tv\u00e9m svr\u017een\u00ed? Co kdy\u017e je Randwar zr\u00e1dce? M\u011bl bys zakro\u010dit!“
„Nesmysl! Randwar je hlup\u00e1k. Toho by n\u011bco takov\u00e9ho nenapadlo. A postavit si proti sob\u011b Hathawulfa by mohlo b\u00fdt nebezpe\u010dn\u00e9. Obzvl\u00e1\u0161\u0165 kdy\u017e m\u00e1me v z\u00e1dech Huny.“
„Ale m\u016fj pane! Zr\u00e1dc\u016fm se p\u0159ece zabavuje majetek. A Randwar dostal po sv\u00fdch p\u0159edc\u00edch dv\u011b t\u0159etiny pokladu. Zat\u00edmco ty pouhou t\u0159etinu!“
Ermanarichovi se zaleskly o\u010di. Sklonil hlavu bl\u00ed\u017ee k Sibichovi.
Druh\u00fd den, je\u0161t\u011b za tmy vyrazil kr\u00e1l se sv\u00fdmi lidmi na \u00fazem\u00ed Greutung\u016f. Vzpl\u00e1ly osady, a krev tekla proudem. Randwarovo hradi\u0161t\u011b podlehlo rychle. Nikdo neo\u010dek\u00e1val n\u00e1jezd kr\u00e1lov\u00fdch mu\u017e\u016f.
Randwara vyvlekli na dv\u016fr.
„Br\u00e1nil se pane! Zabil dva na\u0161e lidi!“ ud\u00fdchan\u011b hl\u00e1sil d\u016fstojn\u00edk.
„Tak br\u00e1nil ses? Bojovals proti sv\u00e9mu kr\u00e1li, ty zr\u00e1d\u010de!“ rozho\u0159\u010den\u011b vyk\u0159ikl kr\u00e1l.
Tvrd\u00e1 slova o zrad\u011b a ztr\u00e1t\u011b cti dopadala na zajatce.
Randwar zvedl hlavu: „Nech si ty \u0159e\u010di! Chce\u0161 poklad Greutung\u016f…“
„Pov\u011bste ho!“ vy\u0161t\u011bkl Sibicho.
Smy\u010dka dopadla na zajatc\u016fv krk a voj\u00e1ci vy\u010dk\u00e1vav\u011b hled\u011bli na sv\u00e9ho p\u00e1na.
Ermanarich pokynul rukou k br\u00e1n\u011b. Provaz p\u0159el\u00e9tl p\u0159es p\u0159\u00ed\u010dn\u00e9 b\u0159evno. Pak se napnul a Randwar se ocitl ve vzduchu.
Mu\u017ei na kon\u00edch ml\u010dky p\u0159ihl\u00ed\u017eeli, jak kope do vzduchu v marn\u00e9 snaze vzep\u0159\u00edt se proti provazu zad\u00edraj\u00edc\u00edmu se do jeho krku. Po chv\u00edli pohyby ustaly a t\u011blo se p\u0159estalo ot\u00e1\u010det. Z opuchl\u00e9 hlavy z\u00edraly vyt\u0159e\u0161t\u011bn\u00e9 nevidouc\u00ed o\u010di. Doln\u00ed \u010delist poklesla a z \u00fast tr\u010del odul\u00fd jazyk.
Mu\u017ei na sebe pohl\u00e9dli a navz\u00e1jem si p\u0159ik\u00fdvli. Byli to profesion\u00e1lov\u00e9 a v\u011bd\u011bli, \u017ee pr\u00e1ce byla vykon\u00e1na dob\u0159e.
„Vrahu!“ n\u00e1dvo\u0159\u00edm se rozlehl \u017eensk\u00fd v\u00fdk\u0159ik.
Uprost\u0159ed st\u00e1la plavovlas\u00e1 \u017eena a nen\u00e1vistn\u011b z\u00edrala na kr\u00e1le.
„Kdo to je?“
„Swanhild. Ta, co leh\u00e1vala s Randwarem.“ odpov\u011bd\u011bl Sibicho.
„A tak\u00e9 dar boh\u016f! Pov\u00edm v\u0161echno Odinovi! Thor \u00c1s z Asgardu se to taky dozv\u00ed! A pomst\u00ed ho!“
Kr\u00e1li p\u0159eb\u011bhl mr\u00e1z po z\u00e1dech. Pod\u00edval se rozpa\u010dit\u011b na Sibicha, ale pak jeho pohled ztvrdl.
„Zabte ji!“ rozlehl se n\u00e1dvo\u0159\u00edm jeho hlas.
Swanhild pohl\u00e9dla na Randwarovo t\u011blo vis\u00edc\u00ed v br\u00e1n\u011b a sna\u017eila se naposledy uvid\u011bt rysy milovan\u00e9ho mu\u017ee, ale ve tv\u00e1\u0159i mrtvoly byl jenom \u0161kleb smrti.
Prudk\u00fd \u00fader rati\u0161t\u011bm o\u0161t\u011bpu do t\u00fdla ji srazil k zemi. Jezdci pob\u00eddli sv\u00e9 kon\u011b a za chv\u00edli zbyla na n\u00e1dvo\u0159\u00ed krvav\u00e1 masa prom\u00edsen\u00e1 b\u00edl\u00fdmi \u00falomky kost\u00ed.<\/p>\n\n\n\n


Sonie st\u00e1la nah\u00e1 za barov\u00fdm pultem. Rozhl\u00e9dla se kolem. Nezm\u011bnilo se nic, v\u016fbec nic. V kout\u011b st\u00e1le le\u017eel zhroucen\u00fd str\u00e1\u017ece. Na pult\u011b se matn\u011b leskl n\u00e1hrdeln\u00edk, n\u00e1u\u0161nice a n\u00e1ramek spleten\u00e9 ze zlat\u00e9ho dr\u00e1tku. Neony nez\u00fa\u010dastn\u011bn\u011b poblik\u00e1valy. Ve sklence od whisky se rozpou\u0161t\u011bly posledn\u00ed zbytky ledu. Rychle na sebe hodila pr\u00e1dlo, minisukni a halenku le\u017e\u00edc\u00ed na zemi, nazula lodi\u010dky a p\u0159ipnula si \u0161perky.
Op\u0159ela se o pult a zav\u0159ela o\u010di. Znovu m\u011bla p\u0159ed o\u010dima vis\u00edc\u00edho Randwara, c\u00edtila \u00fader do t\u00fdla, vid\u011bla ko\u0148sk\u00e9 kopyto m\u00ed\u0159\u00edc\u00ed na jej\u00ed hru\u010f. Znovu c\u00edtila \u0161\u00edlenou bolest, kdy\u017e se j\u00ed \u017eelezo podkovy zabo\u0159ilo do t\u011bla, sly\u0161ela prask\u00e1n\u00ed sv\u00fdch kost\u00ed…
„Bylo to hnusn\u00fd, co?“
Prudce otev\u0159ela o\u010di. U pultu st\u00e1l Thor a \u0161klebil se na ni.
„Nalej mi je\u0161t\u011b jednu.“
Mechanicky vzala sklenici, nasypala led a p\u0159elila whiskou.
„Hajzle! Pro\u010d? \u0158ekni mi pro\u010d?“ podala mu sklenici.
„Zn\u00e1\u0161 epos V\u00f6lsungasaga? Nezn\u00e1\u0161? Tak poslouchej. Tohle je o tob\u011b a Randwarovi.“
Pr\u00e1zdn\u00fdm barem se jako \u0161ed\u00ed pt\u00e1ci ti\u0161e rozl\u00e9tly ver\u0161e d\u00e1vno mrtv\u00e9ho barda.
„Kv\u016fli tomuhle??? Kv\u016fli p\u00e1r ver\u0161\u016fm n\u011bjak\u00e9ho d\u00e1vno spr\u00e1chniv\u011bl\u00e9ho b\u00e1sn\u00edka??? To nemysl\u00ed\u0161 v\u00e1\u017en\u011b!“
„To nen\u00ed jenom p\u00e1r ver\u0161\u016f. Tahle s\u00e1ga pom\u00e1hala formovat sv\u011bt ve kter\u00e9m \u017eije\u0161. Tahle a je\u0161t\u011b dal\u0161\u00ed jsou z\u00e1kladem jin\u00fdch um\u011bleck\u00fdch d\u011bl, podkladem filosofi\u00ed. To nen\u00ed jenom p\u00e1r slov. To je impuls. A jedna mali\u010dk\u00e1 \u010d\u00e1st toho impulsu je tvoje. Kdybys to nepro\u017eila pr\u00e1v\u011b takhle, sv\u011bt, do kter\u00e9ho by ses vr\u00e1tila, by byl jin\u00fd.“
Unaven\u011b zav\u0159ela o\u010di.
„Poslechni si n\u011bco prozm\u011bnu ty Thore. J\u00e1 si z cesty tam i zp\u00e1tky pamatuju obrazy. N\u011bkter\u00e9 nev\u00edm co znamenaj\u00ed. Ale TOHLE m\u011b zaj\u00edm\u00e1: Hathawulf se Solbernem vyrazili pomst\u00edt Randwara. Napadli a t\u011b\u017ece zranili kr\u00e1le. Skoro vyvra\u017edili jeho dru\u017einu. A kdy\u017e u\u017e se zd\u00e1lo, \u017ee je nic ned\u011bl\u00ed od v\u00edt\u011bzstv\u00ed, objevil se Odin, p\u0159evedl \u010d\u00e1st kr\u00e1lovsk\u00e9 dru\u017einy chodbami do zad Hathawulfov\u00fdm lidem. Hathawulf se Solbernem padli. Ani z jejich lid\u00ed nikdo nep\u0159e\u017eil.“
Otev\u0159ela o\u010di a tvrd\u011b je zabodla do Thorov\u00fdch.
„\u0158ekni! Ten Odin – tos byl ty?“
„Nebyl jsem to j\u00e1. To byl opravdick\u00fd Odin. On v\u011bt\u0161inou pokaz\u00ed v\u0161echno, co j\u00e1 za\u010dnu.“
„V\u00ed\u0161 pan\u00e1\u010dku, ty nejsi Odin. Nejsi ani Thor \u00c1s z Asgardu. Ty nepat\u0159\u00ed\u0161 ani k \u00c1s\u016fm! Ty jsi Loki! \u017dert\u00e9\u0159 Loki. Ten, kter\u00fd prov\u00e1d\u00ed \u0161pr\u00fdmy boh\u016fm.“
„Uhodlas! Jsem Loki a co m\u00e1 b\u00fdt?“
„N\u011bco ti \u0159eknu mil\u00fd Loki,“ za\u010dala n\u011b\u017en\u011b, „bylo krut\u00e9, \u017ees mi ne\u0159ekl, co m\u011b \u010dek\u00e1. Ale j\u00e1 k tob\u011b tak krut\u00e1 nebudu…“
Jej\u00ed hlas za\u010d\u00ednal dost\u00e1vat kovov\u00fd zvuk.
„Ty, mil\u00fd Loki, tys n\u011bco ukradl Andwarimu. To n\u011bco t\u011b zm\u011bn\u00ed a skon\u010d\u00ed\u0161 v podzem\u00ed v \u0159\u00ed\u0161i bohyn\u011b Hel p\u0159ipout\u00e1n ke sloupu. Nad hlavou bude\u0161 m\u00edt jedovat\u00e9ho hada, kter\u00e9mu bude kapat z tlamy jed na tvoji tv\u00e1\u0159. Moc se ne\u0161kleb. Nevyklouzne\u0161 z toho. Tak tomu bude a\u017e do skon\u00e1n\u00ed sv\u011bta. „
Sonie se usm\u00e1la do ztuhl\u00e9 tv\u00e1\u0159e Lokiho.
„\u0158ekni Loki! \u017de je lep\u0161\u00ed zn\u00e1t svoji budoucnost?“
„D\u011bvko!“ zasy\u010del Loki.
Hodil do sebe zbytek whisky a rychl\u00fdm krokem vy\u0161el z baru. Dve\u0159e se s pr\u00e1sknut\u00edm zav\u0159ely. Venku v\u00edtr rozto\u010dil prach a uschl\u00e9 listy do vysok\u00e9ho v\u00edru.
D\u00edvka slo\u017eila hlavu do dlan\u00ed a ramena se j\u00ed rozt\u0159\u00e1sla pl\u00e1\u010dem.
„Nebre\u010d! Mo\u017en\u00e1 bych ti mohl pomoci.“ ozval se \u010d\u00edsi hlas.
Prudce zvedla hlavu.
U pultu st\u00e1l nen\u00e1padn\u00fd \u010dernovlas\u00fd chlap\u00edk.
„Ne. Randwara ti vr\u00e1tit nem\u016f\u017eu. Ale m\u016f\u017eu t\u011b vz\u00edt za Ermanarichem. Abyste si spolu popov\u00eddali.“ polo\u017eil na st\u016fl me\u010d z pochromovan\u00e9 oceli.
„Co za to,“ up\u0159en\u011b na n\u011bj z\u00edrala.
„Nic zvl\u00e1\u0161tn\u00edho. Jenom bude\u0161 pracovat pro n\u00e1s. Tenhle bar bude tv\u016fj. Budou sem chodit na\u0161i klienti a ty se bude\u0161 starat, aby n\u00e1m nevyklouzli. A\u017e p\u0159ijde tv\u016fj \u010das, tak jako tak se dostane\u0161 k n\u00e1m. \u010ctvrt\u00e1 \u00farove\u0148 pekla. Ale m\u016f\u017eu ti sl\u00edbit zvl\u00e1\u0161tn\u00ed zach\u00e1zen\u00ed…“
Chv\u00edli p\u0159em\u00fd\u0161lela. Vzduch se pozvolna za\u010dal plnit pachem ho\u0159\u00edc\u00ed s\u00edry.
„Dob\u0159e. Ale kdy\u017e m\u011b tam vezme\u0161, tak polezeme t\u011bm z Asgardu do zel\u00ed. Nebude jim to vadit?“
„Oni lezou do na\u0161eho zel\u00ed, tak my m\u016f\u017eeme do toho jejich, ne?“ rty mu zvlnil nevinn\u00fd \u00fasm\u011bv.
Podala mu ruku. „OK, p\u0159ij\u00edm\u00e1m. Jdeme na to.“
Obrysy v\u0161ech p\u0159edm\u011bt\u016f v baru se za\u010dinaly rozost\u0159ovat.
P\u0159ijal jej\u00ed ruku: „V\u00edtej v Pekle!“
Vibrace v m\u00edstnosti zes\u00edlily. Temn\u00fd kout vzadu se rozz\u00e1\u0159il a objevila se Br\u00e1na.<\/p>\n\n\n\n


Byla jasn\u00e1 noc. Hv\u011bzdy v mraze mihotaly. Ermanarich st\u00e1l na st\u0159e\u0161e sv\u00e9ho domu a d\u00edval se do d\u00e1li. Nemohl sp\u00e1t. Od Hathawulfova p\u0159epadu uplynulo hodn\u011b \u010dasu, ale star\u00e1 zran\u011bn\u00ed se oz\u00fdvala \u010d\u00edm d\u00e1l t\u00edm \u00faporn\u011bji. V d\u00e1li poblik\u00e1vala sv\u011btla z hunsk\u00fdch t\u00e1bor\u016f. Ka\u017ed\u00fdm dnem byli bl\u00ed\u017e a bl\u00ed\u017e. Mohl by sebrat vojsko a mohl by je zahnat. Jako u\u017e tolikr\u00e1t za sv\u016fj \u017eivot. Chyb\u011bli by mu sice voj\u00e1ci Hathawulfa, Solberna a Randwara. Ale i s t\u00edm, co mu zbylo, by Huny mohl porazit. Mohl by. Ale s\u00edly rychle ub\u00fdvaj\u00ed, jako by Hathawulf sv\u00fdm me\u010dem p\u0159e\u0165al ko\u0159eny, kter\u00fdmi tekla m\u00edza jeho \u017eivota. Z mocn\u00e9ho kr\u00e1le zbyla jenom slupka mu\u010den\u00e1 \u00fapornou bolest\u00ed…
Zaslechl za sebou za\u0161ust\u011bn\u00ed. Rychle se oto\u010dil a s\u00e1hl po zbrani.
Za n\u00edm st\u00e1la plavovlas\u00e1 d\u00edvka s me\u010dem v ruce. Povrch kovu zrcadlil hv\u011bzdy.
„Kdo jsi?“ sna\u017eil se uspo\u0159\u00e1dat my\u0161lenky.
„Swanhild. Nepamatuje\u0161 si?“ usm\u00e1la se ledov\u011b.
„Ty jsi ta Randwarova d\u011bvka. Ale m\u00e1\u0161 b\u00fdt mrtv\u00e1!“ Z hlubin pam\u011bti vyplula vzpom\u00ednka na plav\u00e9 vlasy rudnouc\u00ed barvou krve pod kopyty jeho kon\u00ed.
„A pamatuje\u0161 si, co jsem ti slibovala? \u017de n\u00e1s bohov\u00e9 pomst\u00ed. Ta chv\u00edle je tady.“
„Tamti,“ uk\u00e1zala rukou k obzoru, “ tu budou velmi brzy. Tebe zabij\u00ed, tvou hlavu nabodnou na kop\u00ed a tvoje t\u011blo shnije ve stepi. A v\u00ed\u0161 pro\u010d? Proto\u017ee jsi troska. Kr\u00e1lem jsi p\u0159estal b\u00fdt, kdy\u017e jsi zabil Randwara, Hathawulfa, Solberna… Bohov\u00e9 t\u011b zavrhli, Ermanarichu. Chc\u00edpne\u0161 jako krysa. Tvoje kr\u00e1lovstv\u00ed zanikne, tv\u016fj lid zmiz\u00ed ze sv\u011bta. Net\u011b\u0161 se do z\u00e1hrob\u00ed. Valhala na tebe \u010dek\u00e1. Ale ty bude\u0161 ten, kdo denn\u011b prohr\u00e1v\u00e1. Ka\u017ed\u00fd den t\u011b budou zab\u00edjet. Ka\u017ed\u00fd den. Bude\u0161 um\u00edrat tis\u00edcerou smrt\u00ed a\u017e do konce b\u011bhu tohoto sv\u011bta.“
„L\u017ee\u0161! Zv\u00edt\u011bz\u00edm nad Huny! Postav\u00edm vojsko!“
„A z koho? Z mrtv\u00fdch? “ ozvala se posm\u011b\u0161n\u011b a uk\u00e1zala prstem na oblohu.“Ti se na tebe d\u00edvaj\u00ed. Na tvoji nemohoucnost a hanbu.“
Zvedl hlavu. Zd\u00e1lo se mu, \u017ee na n\u011bj hv\u011bzdy posm\u011b\u0161n\u011b mrkaj\u00ed.
Tasil me\u010d a za\u00fato\u010dil, ale t\u011blo ho zradilo. Uprost\u0159ed obratu uc\u00edtil, jak mu povolily napjat\u00e9 \u0161lachy na prav\u00e9 ruce. B\u011bh jeho me\u010de se zpomalil.
D\u00edvka plavn\u011b ukro\u010dila.
Potom jej\u00ed zbra\u0148 opsala oblouk a lehce zavadila o Ermanarich\u016fv krk.
Kr\u00e1l upustil me\u010d a chytil se ob\u011bma rukama za hrdlo. Mezi prsty mu prot\u00e9kala krev.
„Vesel\u00e9 v\u00e1noce a \u0161\u0165astn\u00fd nov\u00fd rok, kr\u00e1li,“ uklonila se posm\u011b\u0161n\u011b.
Otev\u0159el \u00fasta, ale ozvalo se jenom zaklokt\u00e1n\u00ed.
Zhroutil se k zemi.
„Nos\u00ed proklat\u011b kr\u00e1tkou suknici,“ mihla se mu hlavou posledn\u00ed po\u0161etil\u00e1 my\u0161lenka a pak ho pohltila tma…<\/p>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

Vy\u0161lo na Neviditeln\u00e9m psovi ve dnech 16. 23. a 30. prosince 2005 „Palbou neon\u016f na k\u0159i\u017eovatk\u00e1ch z chr\u00f3m\u016fProd\u00edr\u00e1 se mu\u017e – jeden z tis\u00edce“T\u0159et\u00ed kniha d\u017eungl\u00ed, Progress II. I. Dvac\u00e1t\u00fd t\u0159et\u00ed prosinec, hodina osm\u00e1 po z\u00e1padu slunce.Park uprost\u0159ed n\u00e1m\u011bst\u00ed prot\u00edn\u00e1 … Cel\u00fd p\u0159\u00edsp\u011bvek →<\/span><\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"footnotes":""},"categories":[7],"tags":[],"class_list":["post-112","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-povidky"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/www.ptakopysk.cz\/index.php\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/112","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/www.ptakopysk.cz\/index.php\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/www.ptakopysk.cz\/index.php\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.ptakopysk.cz\/index.php\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.ptakopysk.cz\/index.php\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=112"}],"version-history":[{"count":1,"href":"https:\/\/www.ptakopysk.cz\/index.php\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/112\/revisions"}],"predecessor-version":[{"id":113,"href":"https:\/\/www.ptakopysk.cz\/index.php\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/112\/revisions\/113"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/www.ptakopysk.cz\/index.php\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=112"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/www.ptakopysk.cz\/index.php\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=112"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/www.ptakopysk.cz\/index.php\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=112"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}