{"id":110,"date":"2020-12-10T13:30:10","date_gmt":"2020-12-10T12:30:10","guid":{"rendered":"http:\/\/www.ptakopysk.cz\/?p=110"},"modified":"2020-12-10T14:33:28","modified_gmt":"2020-12-10T13:33:28","slug":"110","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/www.ptakopysk.cz\/index.php\/2020\/12\/10\/110\/","title":{"rendered":"Ptakopyskovy v\u00edcem\u00e9n\u011b d\u011bsiv\u00e9 p\u0159\u00edb\u011bhy archivn\u00ed"},"content":{"rendered":"\n
<\/pre>\n\n\n\n
<\/tr>
P\u00e1len\u00ed \u010darod\u011bjnic<\/strong><\/td><\/tr>
\u0160el jsem dom\u016f z pr\u00e1ce a s uspokojen\u00edm jsem kvitoval zn\u00e1mky jara kolem sebe. Slun\u00ed\u010dko h\u0159\u00e1lo, v parku kvetl zlat\u00fd d\u00e9\u0161\u0165 a pampeli\u0161ky vystrkovaly sv\u00e9 hlavi\u010dky ze zelen\u00e9ho ko\u017eichu travin. A hle\u010fme v ulic\u00edch se objevily i sb\u011brn\u00e9 kontejnery. I Technick\u00e9 slu\u017eby se probudily ze zimn\u00edho sp\u00e1nku. U zast\u00e1vky byl vylepen\u00fd plak\u00e1t s pozv\u00e1n\u00edm na p\u00e1len\u00ed \u010darod\u011bjnic. Jako obvykle – n\u011bjak\u00e1 muzika, op\u00e9k\u00e1n\u00ed vu\u0159t\u016f, sout\u011b\u017ee pro d\u011bti, ohe\u0148…
„Tak co, sousede? P\u016fjdete se pod\u00edvat na \u010darod\u011bjky? ozval se za mnou vesel\u00fd hlas.
„Ale jo, p\u016fjdem. V\u00edte, m\u011b to moc nebav\u00ed, ale d\u011bti se tam vy\u0159\u00e1d\u00ed a alespo\u0148 je od nich ve\u010der pokoj.“
„Tak, tak… A poslechn\u011bte, koukal jsem, \u017ee u\u017e p\u0159istavili kontejnery. M\u00e1te je\u0161t\u011b doma n\u011bco, nebo u\u017e jste v\u0161echno zlikvidoval?“
„Posledn\u00ed kousek. Loni jsem ho je\u0161t\u011b nechal, proto\u017ee byl celkem funk\u010dn\u00ed, ale letos hrozn\u011b rychle zch\u00e1tral, tak p\u016fjde taky.“
„Jo jo, jakmile za\u010dnou jenom zab\u00edrat m\u00edsto a k u\u017eitku nejsou, je pot\u0159eba se jich hned zbavit. Tak z\u00edtra sousede, na \u010darod\u011bjk\u00e1ch…“ soused se rychle vzdaloval.
Sakra mus\u00edm je\u0161t\u011b zab\u011bhnout do kr\u00e1mu pro kus \u017evance. M\u00e1lem jsem zapomn\u011bl.
„Pros\u00edm t\u0159i pizzy a jednou Granpa Finish… Kartou… Jo u\u017e n\u00e1m to kon\u010d\u00ed… D\u00edky… Nashle…“
Tak a honem dom\u016f. Mus\u00edm ud\u011blat ve\u010de\u0159i, nejstar\u0161\u00ed kluk u\u017e vyrost‘, pomalu by m\u011b sn\u011bd na posezen\u00ed.
„Ahojky, tak jsem doma. Kluci tady m\u00e1te pizzu. \u010cau tati, tady jsem ti p\u0159ines superextra m\u0148amku, p\u0159edstav si, sehnal jsem Granpa Finish! To si d\u00e1\u0161!“
„Ty se\u0161 hodnej, m\u011b u\u017e ten Granpa Standard moc ne\u0161makoval. Todle je daleko lep\u0161\u00ed. To si smlsnu.“
„A to nen\u00ed v\u0161echno. Z\u00edtra t\u011b vezmu na v\u00fdlet. Bude se ti to l\u00edbit. Poj\u010f, ulo\u017e\u00edm t\u011b do postele, a\u0165 se na to po\u0159\u00e1dn\u011b vysp\u00ed\u0161…“
Crrrrrr!!!!!
…Zatracen\u011b bud\u00edk… J\u00e1 ten kr\u00e1m jednou rozkopu…
„Tati vst\u00e1vej, je r\u00e1no, jdeme na v\u00fdlet! Tak poj\u010f, obl\u00e9knu t\u011b do sv\u00e1te\u010dn\u00edho, p\u0159edstav si, p\u0159edloni Kar\u00e1sek -zn\u00e1\u0161 Kar\u00e1ska odvedle- tak ten Kar\u00e1sek vzal t\u00e1tu s m\u00e1mou rovnou v py\u017eamu! Ty lidi v sob\u011b nemaj kouska slu\u0161nosti. Tak dobr\u00fd, jse\u0161 fe\u0161\u00e1k tati! Tak p\u016fjdem.“
Sakra jsme tu na posledn\u00ed chv\u00edli. Tamhle u\u017e stoj\u00ed auto z Technickejch. Tak – otev\u0159\u00edt zadn\u00ed sajtnu kontejneru, herdek ten je plnej! Tati tady si stoupni a nehejbej se… Co tenhle ti \u0161l\u00e1pnul na nohu? J\u00e1 ho srovn\u00e1m, burana nevychovan\u00fdho! Ale jinak je to dobr\u00e1 spole\u010dnost, v\u0161ichni jsou slu\u0161n\u011b oble\u010den\u00fd, bude se ti s nima l\u00edbit. Tak \u010dau tati! \u010cau…“
Je\u0161t\u011b pe\u010dliv\u011b zav\u0159\u00edt sajtnu. Tak. Dobr\u00fd. To bude dr\u017eet. Pamatuju se, jak jednou Vor\u00e1\u010dek sajtnu blb\u011b zav\u0159el a oni se rozeb\u011bhli. Najednou u n\u00e1s zazvonil zvonek, otev\u0159el jsem a na chodb\u011b st\u00e1li dva. Jenom st\u00e1li a d\u00edvali se. P\u016fl dne trvalo Technickejm, ne\u017e je v\u0161echny na\u0161li a posb\u00edrali. Dv\u011b noci jsem m\u011bl blb\u00fd span\u00ed. Furt jsem kolem sebe vid\u011bl star\u00fd vo\u010di. Pak jsem dal Vor\u00e1\u010dkovi p\u0159es dr\u017eku a hned jsem spal l\u00edp.
Prej nov\u00e1 terapie, \u0159ikali chlapi v hospod\u011b. Blbci!
Hospoda… asi sko\u010dim p\u0159ed ob\u011bdem na jedno. Jako aperitiv, aby mi pak chutnalo.
„Nazdar kluci! Karl\u00ed\u010dku nato\u010d mi jedno, d\u00edk. J\u00e9 co to tady chroupete? Slan\u00fd lup\u00ednky?“
Herdek ale chutnaj dob\u0159e. Mus\u00edm se Karla zeptat, jak se to menuje. Snad to budou m\u00edt u n\u00e1s v kr\u00e1m\u011b.
„Tak kluci, musim mazat na vob\u011bd, jinak bude u n\u00e1s vohe\u0148 na st\u0159e\u0161e. Karl\u00ed\u010dku platim…
Hele, Karle, co je to za lup\u00ednky, co sou na stole?
Start? Jakej Start? Jo Granpa Start… Snad to nezapomenu. Tak \u010dau, ve\u010der se mo\u017en\u00e1 uvid\u00edme na \u010darod\u011bjk\u00e1ch.“
Sk\u00e1knu e\u0161t\u011b do s\u00e1mo\u0161ky a koupim toho pytl\u00edk, bude to dobr\u00fd po vob\u011bd\u011b k televizi. A hele, oni maji i \u010derven\u00fd pytl\u00edky. Menujou se sice trochu jinak, Granma Start, ale zkusim prubnout voboje.
„Tady m\u00e1m dvoje Startky…, hehehe…., platit… \u010dim\u017ee? jo kartou, jasn\u011b\u017ee kartou… \u017ee n\u00e1m to za\u010d\u00edn\u00e1? co jako za\u010d\u00edn\u00e1? nerozumim…“
Sakra ta prodava\u010dka je \u00fapln\u011b blb\u00e1. Pl\u00e1c\u00e1 n\u011bjak\u00fd nesmysly…
„Ahoj rodino, co m\u00e1me dobr\u00fdho k vob\u011bdu? Hele m\u00e1mo co sem koupil. Modrej pytl\u00edk pro m\u011b, a \u010dervenej pro tebe. Je to d\u011bsn\u011b dobr\u00fd, ko\u0161toval sem to v hospod\u011b. D\u011btem ned\u00e1me, je to pro n\u011b \u0161koda. Ty by to se\u017eraly a ani by nev\u011bd\u011bly, jak to chutn\u00e1.
Hele zkus p\u0159epnout telku na to… no vo t\u011bch… sakra jak se to menuje… pokro\u010dil\u00ed, nebo tak \u0148\u00e1k… N\u00f3 to je vono. Hele pamatuje\u0161, jak n\u00e1s todle nikdy nebavilo, ale p\u0159itom tam vypr\u00e1v\u011bj\u00ed zaj\u00edmav\u00fd v\u011bci. Holt na to \u010dlov\u011bk mus\u00ed bejt dosp\u011blej, ve\u010f m\u00e1mo. A ko\u0161tni ty lup\u00ednky, \u017ee sou dobr\u00fd, co? Ty tvoje \u010derven\u00fd mi a\u017e tak moc ne\u0161makujou, ale ty modr\u00fd sou vynikaj\u00edc\u00ed. Co tob\u011b \u0161makujou \u010derven\u00fd a modr\u00fd moc ne? No to je ale fajn, aspo\u0148 si nebudem navz\u00e1jem u\u017e\u00edrat.
A hele, u\u017e je ve\u010der, sakra to to dneska uteklo…
„D\u011bcka vobl\u00edkat! Dem se po\u010fvat na \u010darodejnice! Budou bu\u0159ty, muzika, vohe\u0148!“
P\u00e1ni tady je lid\u00ed. A hele Vor\u00e1\u010dek! Kouk\u00e1 na m\u011b jako puk. Asi si po\u0159\u00e1d pamatuje, jak jsem mu j\u00ed ubalil.
„J\u00e9 t\u00e1mhle sou pe\u010den\u00fd bu\u0159ty! M\u00e1mo dem na n\u011b. Kde sou d\u011bcka? Tancujou? Tak je nech, aspo\u0148 je vod nich pokoj. \u0147\u00e1k mi lezou posledn\u00ed dobou na nervy, sem furt z pr\u00e1ce \u0148\u00e1kej utahanej…“
A hele u\u017e se p\u0159ipravuje ohe\u0148. A t\u011bch \u010darod\u011bjnic co p\u0159ivezli! Ty figur\u00edny vypadaji jako \u017eiv\u00fd. Sakra to muselo d\u00e1t pr\u00e1ce namalovat jim ty ksichty. A jak\u00fd maji srandovn\u00ed hadry. Hele t\u00e1mhle ta \u010darod\u011bjka je dokonce v no\u010dn\u00ed ko\u0161ili! J\u00e9 to je sranda! T\u011bch pen\u011bz co to muselo st\u00e1t… No aspo\u0148 \u017ee voni ty na\u0161e dan\u011b nerozkradou \u00fapln\u011b v\u0161ecky a ud\u011blaj n\u011bco pro lidi.
„D\u011bcka pojte sem! U\u017e to budou zapalovat! Co \u0159ik\u00e1\u0161 Jardo? \u017de ta \u010darod\u011bjka vlevo vypad\u00e1 \u00fapln\u011b jako n\u00e1\u0161 d\u011bda? Blbost! Dov\u00edco vid\u00ed\u0161! Hele \u017ee si m\u00edsto tancov\u00e1n\u00ed hulil za tribunou? Nekecej, \u017ee ne! Dy\u0165 m\u00e1\u0161 vo\u010di jak tenis\u00e1ky! J\u00e1 ti takovou fl\u00e1knu, dy\u0165 z toho bude\u0161 \u00fapln\u011b blbej. Hele hele, u\u017e to zap\u00e1lili! Vid\u00ed\u0161 jak jim blafly ty hadry? Asi to maj n\u011b\u010dim napu\u0161t\u011bn\u00fd, hadr takle norm\u00e1ln\u011b neho\u0159\u00ed. Co zase m\u00e1\u0161? \u017de ta \u010darod\u011bjka vlevo vypad\u00e1, jako by ti m\u00e1vala? Blbost! To d\u011blaj ty st\u00edny, jak se to v\u0161echno v ohni mihot\u00e1… No a je konec, tak deme domu ml\u00e1de\u017ei. Zejtra mus\u00edte brzo st\u00e1vat“
Sakra n\u00e1kla\u010f\u00e1k, co se tady mot\u00e1? Granrecycle… Co to je za blbou firmu, to sem e\u0161t\u011b nesly\u0161el, asi jedou likvidovat vodpadky a to co z\u016fstalo po vohni. Z t\u011bch \u010darod\u011bjek zbyly \u0148\u00e1k\u00fd spe\u010den\u00fd kusy. Dob\u0159e \u017ee to uklid\u011bj, aby s to tady nev\u00e1lelo, t\u0159eba je to toxick\u00fd. Dov\u00ed z \u010deho ty figur\u00edny sou.
J\u00e9\u00e9\u00e9 moje post\u00fdlka, jak j\u00e1 se na n\u00ed t\u011b\u0161il! Dneska toho bylo moc, sem n\u011bjak rozl\u00e1manej.
„Tak dobrou m\u00e1mo…. Jo hele! V\u00ed\u0161 co Jarda \u0159ikal u vohn\u011b? \u017de ta jedna \u010darod\u011bjka vypadala jako t\u00e1ta. A \u017ee prej mu m\u00e1vala! Hehehe… To je blbec co… Jo hele, zejtra mi p\u0159ipome\u0148 a\u0165 koupim ty lup\u00ednky, ty byly fakt dobr\u00fd… …koupim jich v\u00edc do z\u00e1soby… dyby to zdra\u017eili… sly\u0161\u00ed\u0161? Vona u\u017e chr\u00e1pe… to je hrozn\u00fd… tak spi m\u00e1mo, dobrou…“<\/td><\/tr>
Jarn\u00ed zamy\u0161len\u00ed<\/strong><\/td><\/tr>
O l\u00e1sce \u0161eptal tich\u00fd mech;
Kw\u011btaucj strom lhal l\u00e1sky \u017eel,
Swau l\u00e1sku slawjk r\u016f\u017ei p\u011bl,
R\u016f\u017einu gewil wonn\u00fd wzdech.

Takhle n\u011bjak to napsal p\u0159ed stosedmdes\u00e1ti lety star\u00fd K.H. Vzpomn\u011bl jsem si na tohoto romantika tuhle v autobuse, kdy\u017e jsem mimod\u011bk vyslechl rozhovor n\u011bkolika sle\u010den v\u011bku lehce pod osmn\u00e1ct. Standardn\u00ed oble\u010den\u00ed – bokovky, tri\u010d\u00ed\u010dka, p\u0159evl\u00e1daj\u00edc\u00ed r\u016f\u017eov\u00e1 a sv\u011btlezelen\u00e1 barva, b\u00e1gl\u00edky na z\u00e1dech a na hlav\u00e1ch takov\u00fd ten \u00fa\u010des jak je to vep\u0159edu jakoby u\u010desan\u00fd a vzadu rozcuchan\u00fd, tak\u017ee nositelka vypad\u00e1 jako ml\u00e1d\u011b protoceratopse. Podle pomalovan\u00fdch uhrovat\u00fdch xicht\u00edk\u016f nejsp\u00ed\u0161 kade\u0159nice, \u010di manik\u00e9rky. Kdy\u017e probraly z\u00e1kladn\u00ed t\u00e9mata rozhovor\u016f d\u00edvek dne\u0161n\u00edch dn\u016f, tedy z\u00e1n\u011bty ledvin, z\u00e1n\u011bty mo\u010dov\u00fdch cest a urologick\u00e9 \u010daje, zabrousily do oblasti mezilidsk\u00fdch vztah\u016f. Na\u0161picoval jsem u\u0161i, proto\u017ee a\u017e m\u011b chytne druh\u00e1 m\u00edza, mohlo by se mi to hodit…
Pokus\u00edm se zde zrekonstruovat tento rozhovor, jenom vynech\u00e1m st\u00e1da vol\u016f a krav proh\u00e1n\u011bj\u00edc\u00edch se sentencemi, aby byl text p\u0159ehledn\u011bj\u0161\u00ed.
– Ten muj je docela spole\u010denskej. Dy\u0161 n\u011bkam deme, tak se bav\u00ed i s vostatn\u00edma.
– Jarda taky, tudle na d\u00fdze \u0161el tancovat i s Ver\u010dou a nebyl jenom se mnou.
– To neni jako Jana s Ivanem. Ty se furt volizujou, lezou po sob\u011b a snikym se nebav\u011bj.
– Nojo ty sou zal\u00e1skovan\u00fd hrozn\u011b moc. Chod\u011bj spolu i na z\u00e1chod…
Zde jsem se zasnil a nechal jsem d\u00e1my, aby \u0159e\u0161ily delik\u00e1tn\u00ed ot\u00e1zku co si vz\u00edt na sebe, aby na n\u011b koukal ten, co na n\u011b m\u00e1 koukat a ty uslintan\u00fd debilov\u00e9, co na n\u011b furt \u010dum\u011bj, aby na n\u011b ne\u010dum\u011bli.
No zasnil… J\u00e1 jsem tvor materialistick\u00fd, tak\u017ee jsem sp\u00ed\u0161 uva\u017eoval co tam Jana s Ivanem sakrapes spolu d\u011blaj\u00ed. \u017de by si po sob\u011b navz\u00e1jem zamilovan\u011b spl\u00e1chli? Nebo sv\u00e9mu partnerovi na\u0161kubou na p\u0159\u00edhodn\u00e9 kousky toaletn\u00ed pap\u00edr? Proto\u017ee toale\u0165\u00e1k utr\u017een\u00fd milovanou ru\u010dkou t\u0159eba tak n\u011bjak l\u00edp… Hm, ehm opustil jsem rad\u011bji tyto koprofiln\u00ed p\u0159edstavy a se smutkem jsem si uv\u011bdomil, \u017ee pat\u0159\u00edm asi opravdu do star\u00e9ho \u017eeleza, proto\u017ee mi fantazie selh\u00e1v\u00e1 a p\u0159itom hovo\u0159\u00edc\u00ed sle\u010dny zcela evidentn\u011b v\u0161echny tento nov\u00fd trend znaly.
Pono\u0159il jsem se do hlubin \u010dasu do doby sv\u00e9ho ml\u00e1d\u00ed, z pohledu dne\u0161n\u00ed ml\u00e1de\u017ee p\u0159ibli\u017en\u011b do obdob\u00ed svrchn\u00ed k\u0159\u00eddy, kdy zemi i mo\u0159\u00edm vl\u00e1dli Mosasau\u0159i, Brachyosau\u0159i, Sabati, Flojdi, Tyranosau\u0159i, Zepel\u00edni…
A s \u00fa\u017easem jsem si uv\u011bdomil, \u017ee jsem se t\u00edmto pohnut\u00fdm obdob\u00edm lidsk\u00e9ho \u017eivota vlastn\u011b pro\u017eral a propil. Proto\u017ee sle\u010dny mi spl\u00fdvaly v jakousi bl\u00ed\u017ee neur\u010ditelnou sm\u011bs, ale p\u0159esn\u011b jsem si vybavoval Maso Prokopa Hol\u00e9ho v mladoboleslavsk\u00e9 Jiho\u010desk\u00e9 ho\u0161t\u011bnici, maso t\u0159\u00ed barev z \u010c\u00ednsk\u00e9 restaurace ve Vodi\u010dkov\u011b, obrovsk\u00fd sma\u017e\u00e1k s vynikaj\u00edc\u00edmi bramb\u016frky v Turnov\u011b na n\u00e1m\u011bst\u00ed, kde jsem se opil s m\u00edstn\u00edm hrobn\u00edkem, \u010di kotletku pln\u011bnou pikantn\u00ed \u017eampionovou sm\u011bs\u00ed z vin\u00e1rny U Ryt\u00ed\u0159\u016f. Plasticky jsem p\u0159ed sebou vid\u011bl esp\u011btku (Praga S5T) po okraj plnou bas desiny rak\u00e1\u010de (rakovnick\u00e1 v\u00fd\u010depn\u00ed 10%), kterou jsme v \u0161estn\u00e1cti lidech dok\u00e1zali vyp\u00edt za dva t\u00fddny chmelov\u00e9 brig\u00e1dy, ale naprosto jsem si nevzpomn\u011bl na ani jednu z t\u011bch stodvaceti studentek ekonomie, kter\u00e9 tam s n\u00e1mi byly.
Nechal jsem vzpom\u00edn\u00e1n\u00ed a se z\u00e1jmem jsem se rozhl\u00e9dl po autobuse, zda bych si jako hebefiln\u00ed sta\u0159\u00edk vybral ze zdep\u0159\u00edtomn\u00e9 nab\u00eddky, abych do jarn\u00edho hormon\u00e1ln\u00edho kvasu vyrazil s p\u011bknic\u00ed po boku. Jojo, bylo z \u010deho vyb\u00edrat, oko odborn\u00edka n\u011bkolikr\u00e1t spo\u010dinulo se zal\u00edben\u00edm, ale n\u00e1hle jsem si uv\u011bdomil, \u017ee m\u00e1 p\u0159edstava erotick\u00e9ho jara se zasekla v zahradn\u00ed restauraci, s nap\u011bn\u011bn\u00fdm p\u016fllitrem, grilovan\u00fdm stejkem a n\u011bkde v d\u00e1lce na druh\u00e9 stran\u011b stolu, a\u017e za \u0161opsk\u00fdm sal\u00e1tem a mal\u00fdm pan\u00e1\u010dkem digestivu, byla doty\u010dn\u00e1 p\u011bknice.
Vzdal jsem to. Nejni\u017e\u0161\u00ed pudy m\u011b p\u0159\u00edli\u017e ovl\u00e1daj\u00ed a ani z\u00e1van jara a z\u00e1stupy \u00fa\u017easn\u011b rostl\u00fdch bab m\u011b nedok\u00e1\u017eou vyrvat ze sp\u00e1r\u016f mrzk\u00e9ho cht\u00ed\u010de ob\u017eerstv\u00ed. Ale mo\u017en\u00e1… mo\u017en\u00e1 v podve\u010der sv\u00e1tku Beltine, a\u017e se budu povalovat na louce pod Blan\u00edkem a pozorovat k\u0159ivky ko\u010dek vyskytuj\u00edc\u00edch se na slavnosti, vzpomenu ver\u0161\u016f d\u00e1vn\u00e9ho b\u00e1sn\u00edka a trochu se zasn\u00edm…

Djw\u010dina kr\u00e1sn\u00e1, angel padl\u00fd,
Co Amaranth na garo swadl\u00fd,
W ubledl\u00fdch ljcjch kr\u00e1sy sp\u011bgj.
Hodina gen\u017e gj w\u0161ecko wzala,
Ta w usta, zraky, \u010delo gegj
P\u016fwabn\u00fd \u017eal i smutek psala.
<\/td><\/tr>
Mikul\u00e1\u0161<\/strong><\/td><\/tr>
Pokoj byl stroh\u00fd. St\u011bny nat\u0159en\u00e9 neur\u010ditou \u0161edozelenou barvou, k\u0159eslo, v rohu kovov\u00e1 postel, sk\u0159\u00ed\u0148 poch\u00e1zej\u00edc\u00ed nejsp\u00ed\u0161 z jak\u00e9hosi v\u00fdprodeje kancel\u00e1\u0159sk\u00e9ho n\u00e1bytku, knihovna s n\u011bkolika ohmatan\u00fdmi paperbacky, na zdi um\u00fdvadlo.
V k\u0159esle sed\u011bl asi p\u011btapades\u00e1tilet\u00fd mu\u017e, v \u00fastech cigaretu. Listoval star\u00fdmi za\u017eloutl\u00fdmi novinov\u00fdmi v\u00fdst\u0159i\u017eky.
„Bankovn\u00ed lupi\u010d zast\u0159elen na \u00fat\u011bku! Vrah nem\u011bl \u0161anci proti kulk\u00e1m policist\u016f! Vyd\u011bra\u010d dopaden!“, vyk\u0159ikovaly d\u00e1vn\u00e9 titulky sv\u00e1 poselstv\u00ed.
Mu\u017e se pohodln\u011b op\u0159el v k\u0159esle a zav\u0159el o\u010di…
„V\u00edt\u00e1m v\u00e1s na na\u0161\u00ed prvn\u00ed hodin\u011b“, zahlaholil za katedrou \u0161t\u00edhl\u00fd mu\u017e v uniform\u011b.
„Nejprve n\u011bco nas \u00favod. V d\u00e1vn\u00fdch \u010dasech bylo mo\u017en\u00e9 lovit jakoukoli ko\u0159ist, sta\u010dilo b\u00fdt dostate\u010dn\u011b siln\u00fd. Ale jak ko\u0159isti p\u0159ib\u00fdvalo, lov ji\u017e nesk\u00fdtal to pot\u011b\u0161en\u00ed. a tak vznikla prvn\u00ed Pravidla. Tato Pravidla ur\u010dovala KOHO lovit – toho kdo Pravidla poru\u0161il. Jenom\u017ee t\u011bch, kte\u0159\u00ed Pravidla poru\u0161ovali st\u00e1le p\u0159ib\u00fdvalo a lov znovu pozb\u00fdval p\u0159ita\u017elivosti. Tak\u017ee bylo ur\u010deno JAK lovit a t\u00edm byl vytvo\u0159en prvn\u00ed Z\u00c1KON. Vy, p\u00e1nov\u00e9, budete lovit podle pravidel Z\u00c1KONA v\u0161echny ty, kte\u0159\u00ed tato pravidla poru\u0161uj\u00ed. Je jedno jak v\u00e1m bude spole\u010dnost \u0159\u00edkat: policie, z\u00e1sahov\u00e9 jednotky, kriminalist\u00e9.
A te\u010f k na\u0161emu prvn\u00edmu t\u00e9matu…“
Mu\u017e se v polosp\u00e1nku pousm\u00e1l.
Slavnostn\u011b vyzdoben\u00e1 aula, \u0159ady mlad\u00fdch mu\u017e\u016f v uniform\u00e1ch. Na p\u00f3diu stoj\u00ed d\u016fstojn\u00fd star\u00fd p\u00e1n v uniform\u011b, na prsou se mihotaj\u00ed vyznamen\u00e1n\u00ed. Aulou se rozl\u00e9h\u00e1 hlas. „… a t\u00edmto v\u00e1m blahop\u0159eji. P\u00e1nov\u00e9 jste LOVCI. Hodn\u011b \u0161t\u011bst\u00ed!“
Venku se za\u010dalo zvolna \u0161e\u0159it. Mu\u017e v k\u0159esle se pohnul. Slo\u017eil v\u00fdst\u0159i\u017eky do desek, navrh polo\u017eil novou listinu za\u010d\u00ednaj\u00edc\u00ed slovy: „D\u011bkujeme V\u00e1m jm\u00e9nem spole\u010dnosti za odvedenou pr\u00e1ci ve slu\u017eb\u00e1ch Spravedlnosti a p\u0159ejeme v\u00e1m klidn\u00e9 a spokojen\u00e9 pro\u017eit\u00ed podzimu \u017eivota.“
… podzimu \u017eivota…
Mu\u017e se u\u0161kl\u00edbl a prudce zav\u0159el desky. Mezi rty mu uniklo zasy\u010den\u00ed, kdy\u017e klouby na ruce zaprotestovaly bodavou bolest\u00ed proti rychl\u00e9mu pohybu.
Z venku se ozvalo prask\u00e1n\u00ed d\u011blobuch\u016f a pokoj se rozsv\u00edtil karm\u00ednov\u00fdm sv\u011btlem prskavek a oh\u0148ostroj\u016f.
Byl prosinec. \u0160est\u00fd den. Sv\u00e1tek svat\u00e9ho Mikul\u00e1\u0161e.
Mu\u017e se vyklonil z okna. Na ulici byly davy lid\u00ed, mezi nimi se propl\u00e9tali Mikul\u00e1\u0161ov\u00e9, and\u011bl\u00e9 a \u010derti. Kolem nich b\u011bhali v\u00fdrostci, tahali Mikul\u00e1\u0161e za vousy, \u0161kubali and\u011bl\u016fm jejich r\u00f3by a otravovali \u010derty. Najednou jednomu and\u011blovi vzpl\u00e1la k\u0159\u00eddla a jak\u00fdsi v\u00fdrostek jako ryba proplouval davem pry\u010d. \u010certa, kter\u00fd se jej sna\u017eil zastavit, sejmul brut\u00e1ln\u00edm kopancem do podb\u0159i\u0161ku, po druh\u00e9m hodil k\u00e1men a byl z davu pry\u010d. Mu\u017e p\u00e1trav\u011b z\u00edral na postavu mlad\u00edka skr\u00fdvaj\u00edc\u00ed se za kontejnery na odpadky. Ale, v\u017edy\u0165 to je KO\u0158IST. Vid\u011bl jeho obr\u00e1zek v ob\u011b\u017en\u00edku na stole v kancel\u00e1\u0159i, kdy\u017e se p\u0159ed t\u00fddnem lou\u010dil s kolegy. Povzdechl si. To u\u017e je pr\u00e1ce pro jin\u00e9ho LOVCE. A jen tak ze zvyku pohl\u00e9dl na dav a pak sto\u010dil pohled nahoru ke hv\u011bzd\u00e1m. Ale n\u011bco mu v tom davu nesed\u011blo. Sto\u010dil pohled zp\u011bt a p\u00e1trav\u011b se d\u00edval.
Ano! Tamten \u010dert! A tenhle taky! A tamhle jsou dal\u0161\u00ed! \u0160est masek \u010dert\u016f se pohybovalo c\u00edlen\u011b davem, jako by ho pro\u010des\u00e1vali v rojnici. N\u011bkoho hledaj\u00ed! Mu\u017ee se zmocnilo vzru\u0161en\u00ed. Jeden z \u010dert\u016f je ur\u010dit\u011b ten, kter\u00fd dostal onen kopanec. Te\u010f se op\u0159el o ze\u010f a zhroutil se k zemi. Jasn\u011b je to on!
Mu\u017e vyb\u011bhl z bytu, seb\u011bhl schody a vm\u00edsil se do davu. Za chv\u00edli narazil na pov\u011bdom\u00e9ho \u010derta, kter\u00fd d\u011blal to sv\u00e9 budliky budliky na malou hol\u010di\u010dku. Hol\u010di\u010dka se rozplakala, ale v tom se objevil and\u011bl, vzal hol\u010di\u010dku do n\u00e1ru\u010de a odkudsi vy\u010daroval marcip\u00e1novou figurku \u010derta.
„Ukousni mu hlavu, a\u0165 t\u011b u\u017e nestra\u0161\u00ed,“ usm\u00e1l se and\u011bl na d\u00edvenku.
\u010cert si uplivl. Oto\u010dil se a p\u00e1trav\u011b se rozhl\u00e9dl po davu lid\u00ed.
„Je za t\u011bmi kontejnery, hled\u00e1te \u0161patn\u00fdm sm\u011brem,“ za\u0161eptal mu\u017e a trhl hlavou vpravo. \u010cert na n\u011bj pronikav\u011b pohl\u00e9dl a pak p\u0159ik\u00fdvl. Uk\u00e1zal jedn\u00edm prstem doprava a pok\u00fdvl na vysv\u011btlenou ke zhroucen\u00e9 postav\u011b u zdi. Mu\u017e zvedl palec na souhlas a splynul s davem.
Rojnice se p\u0159esunula vpravo a za\u010dala zatahovat kruh kolem kontejner\u016f. Mu\u017e se rychle p\u0159em\u00edstil za roh domu, aby KO\u0158ISTI znemo\u017enil \u00fat\u011bk do labyrintu zahr\u00e1dk\u00e1\u0159sk\u00e9 kolonie. T\u011blo pumpovalo do \u017eil nov\u00e9 a nov\u00e9 d\u00e1vky adrenal\u00ednu – vzpomn\u011blo si na vzru\u0161en\u00ed z LOVU, uc\u00edtilo pach KO\u0158ISTI. Mu\u017e s \u00fa\u017easem zjistil, \u017ee p\u0159estala vyst\u0159eluj\u00edc\u00ed bolest kloub\u016f a \u017ee se dok\u00e1\u017ee rychle ohnout bez varovn\u00e9ho prask\u00e1n\u00ed obratl\u016f. V tom KO\u0158IST objevila rojnici a zav\u011bt\u0159ila nebezpe\u010d\u00ed. V\u0161ech p\u011bt \u010dert\u016f bylo v davu p\u0159ed n\u00ed a \u0161est\u00fd le\u017eel u zdi panelov\u00e9ho domu. S vesel\u00fdm sm\u00edchem vyrazila sm\u011brem k zahr\u00e1dk\u00e1\u0159sk\u00e9 kolonii.
Mu\u017e vyb\u011bhl sm\u011brem ke KO\u0158ISTI a jako mlad\u00edk se j\u00ed rugbyov\u00fdm chvatem vrhl po nohou. KO\u0158IST padla na zem. Ozvalo se ostr\u00e9 chrupnut\u00ed a KO\u0158IST splihla jako kus mokr\u00e9ho hadru. V tom je oblopili \u010derti. Mu\u017e se zvedl. N\u011bkdo ho pochvaln\u011b pl\u00e1cl po z\u00e1dech, jin\u00fd mu pot\u0159\u00e1sl pravic\u00ed. Najednou m\u011bl na sob\u011b ko\u017eich obr\u00e1cen\u00fd chlupy ven a kdosi mu podal masku \u010derta. Ostatn\u00ed \u010derti mezit\u00edm cpali chycenou KO\u0158IST do pytle za nad\u0161en\u00e9ho pok\u0159ikov\u00e1n\u00ed shrom\u00e1\u017ediv\u0161\u00edho se davu. \u010certi d\u011blali bulisy mulisy na d\u011bti kolem, tahali je k sob\u011b a \u0161vihali kolem sebe metlami, jen to svi\u0161t\u011blo. Vyd\u011b\u0161en\u00ed prckov\u00e9 ustupovali a p\u0159ed nimi se vytvo\u0159il pr\u016fchod k domu. \u010certi se tam rozeb\u011bhli, obloukem se vyhnuli Mikul\u00e1\u0161i s and\u011blem a zmizeli ve vchodov\u00fdch dve\u0159\u00edch. Mu\u017e se rozeb\u011bhl za nimi. Ze sklepn\u00ed chodby se rozlehl zd\u011b\u0161en\u00fd v\u00fdk\u0159ik, kvitovan\u00fd se sm\u00edchem lidmi venku.
„J\u00f3, ten dostane nakl\u00e1da\u010dku, to v\u00edte, dr\u00e1\u017edit \u010derty se nevypl\u00e1c\u00ed“, se sm\u00edchem komentoval situaci \u010dernovlas\u00fd chlap\u00edk. Ale o\u010di se mu nesm\u00e1ly. A dr\u017eel se za b\u0159icho…
Mu\u017e se zastavil ve sklepn\u00ed chodb\u011b a pak opatrn\u011b vkro\u010dil do k\u00f3je, kter\u00e1 m\u011bla otev\u0159en\u00e9 dve\u0159e. \u00da\u017easem se mu roz\u0161\u00ed\u0159ily o\u010di. K\u00f3je byla jenom za\u010d\u00e1tkem. Na jej\u00ed zadn\u00ed st\u011bn\u011b se mihotala Br\u00e1na. Prostor kolem n\u00ed se vlnil pod n\u00e1porem silov\u00fdch pol\u00ed. Mu\u017e na okam\u017eik zav\u0159el o\u010di p\u0159ed hypnotizuj\u00edc\u00edm pulsov\u00e1n\u00edm Rozhran\u00ed. Znovu je otev\u0159el. V k\u00f3ji st\u00e1lo chlap\u00edk\u016f, na zemi se v\u00e1lely masky, ko\u017eichy, napodobeniny \u010dertovsk\u00fdch ocas\u016f. KO\u0158IST le\u017eela v kout\u011b a jenom t\u0159as prozrazoval, \u017ee je na \u017eivu. Hromadu zv\u011bdav\u011b o\u010duch\u00e1val obrovsk\u00fd \u010dern\u00fd pes.
„Fuj Kerbere, nech\u00e1\u0161 to!“ k\u00e1ral psa jeden chlap\u00edk.
„P\u016fjde\u0161 s n\u00e1mi?“ ozvalo se mu\u017ei za z\u00e1dy.
Oto\u010dil se. Za n\u00edm st\u00e1l ten \u010dernovlas\u00fd vtip\u00e1lek z venku.
Mu\u017e chv\u00edli uva\u017eoval. Nam\u00e1tkou s\u00e1hl do kouta k\u00f3je, kde st\u00e1ly op\u0159en\u00e9 jak\u00e9si d\u0159ev\u011bn\u00e9 lat\u011b. Jednu stiskl a d\u00edval se, jak se mu mezi prsty sypou t\u0159\u00edsky. Usm\u00e1l se a pak p\u0159ik\u00fdvl.
\u010cernovlas\u00fd mu podal ruku, pevn\u011b stiskl a s \u00fasm\u011bvem \u0159ekl: „V\u00edtej v Pekle, LOV\u010cE!“<\/td><\/tr>
Velikonoce, aneb trochu postmodernismu<\/strong><\/td><\/tr>
Venku se temn\u00e9 s\u00edly p\u0159\u00edrody probouzej\u00ed k nov\u00e9mu \u017eivotu. D\u00e1vaj\u00ed to najevo jedovatou zelen\u00ed, vystrkuj\u00ed sv\u00e9 ostr\u00e9 hroty ze z\u010dernal\u00e9 zem\u011b. Ob\u010das se objev\u00ed podivn\u011b fialov\u00fd, b\u00edl\u00fd \u010di \u017elut\u00fd kv\u011bt krokusu vyr\u016fstaj\u00edc\u00ed z jedovat\u00e9 cibule ukryt\u00e9 pod zem\u00ed. Na zanedban\u00fdch zahr\u00e1dk\u00e1ch p\u0159ed domy pror\u00e1\u017eej\u00ed vrstvu mrtv\u00fdch list\u016f stonky narcis\u016f ostr\u00e9 jako me\u010de zakon\u010den\u00e9 s\u00edrov\u011b \u017elut\u00fdmi kv\u011bty. Ulic\u00ed se prohnal ostr\u00fd z\u00e1van v\u011btru a hnal p\u0159ed sebou c\u00e1ry novin s d\u00e1vn\u00fdmi nezaj\u00edmav\u00fdmi zpr\u00e1vami. Jeden z list\u016f narazil na stonek narcisu, ten se zlomil a po stonku za\u010dala st\u00e9kat odporn\u00fd bezbarv\u00fd sliz. Jak\u00fdsi prad\u00e1vn\u00fd pud vel\u00ed mu\u017e\u016fm slavit toto obdob\u00ed nov\u00fdch neur\u00f3z, alergick\u00fdch z\u00e1chvat\u016f, depresivn\u00ed \u00fanavy. Obdob\u00ed probouzej\u00edc\u00edho se testosteronu, sam\u010d\u00edho v\u011bt\u0159en\u00ed, hled\u00e1n\u00ed, obdob\u00ed, kter\u00e9 probouz\u00ed zasut\u00e9 vzpom\u00ednky na dobu lovu, kdy platilo v pln\u00e9 nahot\u011b se\u017eer, nebo bude\u0161 se\u017er\u00e1n. Kdesi v podv\u011bdom\u00ed se bud\u00ed d\u00e1vn\u00e9 pocity, kdy se na zemi p\u0159ed lovcem v posledn\u00edch k\u0159e\u010d\u00edch sv\u00edj\u00ed ko\u0159ist, z rozervan\u00e9ho hrdla j\u00ed se dere chropt\u011bn\u00ed a v\u0161ude pr\u00fd\u0161t\u00ed krev. Hork\u00e1, kou\u0159\u00edc\u00ed krev posl\u00e9ze stydnouc\u00ed do temn\u011b rud\u00e9ho kol\u00e1\u010de. Testosteron bu\u0161\u00ed v hlav\u011b a mu\u017esk\u00e9 t\u011blo poslu\u0161n\u00e9 v\u00fdzvy mechanicky kr\u00e1\u010d\u00ed na luka, podv\u011bdom\u011b vyhled\u00e1v\u00e1 vrbov\u00e9 ke\u0159e a zasn\u011bn\u011b hlad\u00ed pru\u017en\u00e9 pruty tr\u010d\u00edc\u00ed ze zarostl\u00e9ho hou\u0161t\u00ed. Mu\u017e ust\u0159ihuje ty nejdel\u0161\u00ed, nejpru\u017en\u011bj\u0161\u00ed a plete z nich karab\u00e1\u010d. Konec pevn\u011b uchop\u00ed do ruky, druhou rukou p\u0159ejede po cel\u00e9 d\u00e9lce a karab\u00e1\u010d se narovn\u00e1, pak se lehce zhoupne a z\u016fstane v\u00fdbojn\u011b prohnut\u00fd. Mu\u017e p\u0159iv\u0159e o\u010di a v mysli se mu objev\u00ed oblina napnut\u00e9 jemn\u00e9 k\u016f\u017ee a v u\u0161\u00edch mu zazn\u00ed zaje\u010den\u00ed ob\u011bti. \u00dasm\u011bv mu zvln\u00ed do t\u00e9 doby nehybnou tv\u00e1\u0159 a vrac\u00ed se r\u00e1nem dom\u016f. Pod nohama mu k\u0159upou zmrazky jako kosti d\u00e1vn\u00fdch mrtv\u00fdch. Na kraji m\u011bsta ztuhne v p\u016fli kroku. P\u0159es ulici sk\u00e1\u010de obrovsk\u00fd r\u016f\u017eov\u00fd velikono\u010dn\u00ed kr\u00e1l\u00edk. Mu\u017e jenom pok\u00fdvne hlavou: pedofilov\u00e9 vyrazili na lov. Kdysi d\u00e1vno nab\u00edzeli bonb\u00f3ny p\u0159ed \u0161kolou, ale odtud tyto plach\u00e9 tvory vytla\u010dili deale\u0159i se sv\u00fdmi vysm\u00e1t\u00fdmi bonb\u00f3ny. Uma\u0161t\u011bn\u00e9 dlouh\u00e9 kab\u00e1ty p\u0159estaly b\u00fdt politicky korektn\u00ed, tak\u017ee jako sp\u00e1su tito tvorov\u00e9 uv\u00edtali novou zcela korektn\u00ed m\u00f3du ze zem\u011b za mo\u0159em, kter\u00e1 jim dovolovala v zim\u011b se obl\u00e9kat do \u010derven\u00fdch \u0161ati\u010dek s b\u00edl\u00fdm plnovousem a na ja\u0159e vypadat jako barevn\u00ed kr\u00e1l\u00edci. Na tuto m\u00f3du se d\u011bti lepily jako vosy na med. Odkudsi z hloubi ulice se oz\u00fdvaly zp\u00edvaj\u00edc\u00ed n\u011b\u017en\u00e9 d\u011btsk\u00e9 hl\u00e1sky: „…nech m\u011b bejt ty \u00fachyl\u00e9\u00e9\u00e9, j\u00e1 m\u00e1m t\u00e1tu na pil\u00e9\u00e9…“ Mu\u017e op\u011bt p\u0159id\u00e1 do kroku. P\u0159i zabo\u010den\u00ed do temn\u00e9 uli\u010dky se lekne pitvorn\u00e9ho st\u00ednu, ale pak si uv\u011bdom\u00ed, \u017ee jenom pichlav\u00e9 paprsky rann\u00edho slunce vylouply z temnoty b\u00edl\u00e9ho kr\u00e1l\u00edka vedouc\u00edho za ruku hol\u010di\u010dku v r\u016f\u017eov\u00fdch \u0161ati\u010dk\u00e1ch. Z uli\u010dky zaslechne \u00faryvek rozhovoru „…neboj se, v\u017edy\u010f jsme dva, co m\u00e1m \u0159\u00edkat j\u00e1, a\u017e p\u016fjdu touhle uli\u010dkou zp\u00e1tky \u00fapln\u011b s\u00e1m…“
Znovu p\u0159id\u00e1 do kroku.
„…te\u010f si sice v p\u0159esil\u00e9\u00e9\u00e9, ale a\u017e t\u011b t\u00e1ta dohon\u00ed\u00ed\u00ed, vyt\u00e1hne t\u011b z ko\u0161il\u00e9\u00e9\u00e9…“ zp\u00edvaj\u00ed hl\u00e1sky jako zvonky. V ulici se objevil houf mu\u017e\u016f s bi\u010di, d\u016ftkami a holemi. Nad neoholen\u00fdmi tv\u00e1\u0159emi se lesknou o\u010di protkan\u00e9 krvav\u00fdmi \u017eilkami. P\u00e1chnouc\u00ed dech se line z \u00fast a m\u00eds\u00ed se s pachem potu vzru\u0161en\u00fdch t\u011bl. Mu\u017ei si mezi sebou pod\u00e1vaj\u00ed l\u00e1hev s levn\u00fdm alkoholem. Krev v \u017eil\u00e1ch koluje \u010d\u00edm d\u00e1l t\u00edm rychleji. V\u016fdce najednou uk\u00e1\u017ee kup\u0159edu. Ulic\u00ed kr\u00e1\u010d\u00ed mlad\u00e1 d\u00edvka, kr\u00e1tk\u00e9 jarn\u00ed \u0161ati\u010dky houpav\u011b kop\u00edruj\u00ed ka\u017ed\u00fd pohyb. Paprsky slunce odhaluj\u00ed pru\u017enou siluetu. Mu\u017e\u016fm se roz\u0161\u00ed\u0159\u00ed nozdry a mezi vousy se zaleskne drav\u010d\u00ed b\u011blost zub\u016f. Ruce mechanicky hlad\u00ed karab\u00e1\u010de a zkoumaj\u00ed jejich pru\u017enost. Sme\u010dka vyr\u00e1\u017e\u00ed vp\u0159ed jako tich\u00fd st\u00edn. Ulic\u00ed zn\u00ed brut\u00e1ln\u00ed za\u0159\u00edk\u00e1vadlo z pohansk\u00fdch dob: „Hody hody doprovody, dejte vejce malovan\u00fd…“ a prvn\u00ed \u00fadery dopadaj\u00ed na nic netu\u0161\u00edc\u00ed ob\u011b\u0165. Ostr\u00e9 zaje\u010den\u00ed se rozetne hrobov\u00e9 ticho ulice. Sme\u010dka opou\u0161t\u00ed du\u0161evn\u011b zmrza\u010denou, ut\u00fdranou ob\u011b\u0165 a sl\u00edd\u00ed po dal\u0161\u00ed. Ulice je lidupr\u00e1zdn\u00e1, jenom z d\u00e1li zazn\u00edv\u00e1 d\u011btsk\u00e9 „…utrhne ti bambuliiii, u\u017e si chystej ceduliii…“ Tlupa n\u00e1hle vnik\u00e1 do domu. V\u016fdce vykop\u00e1v\u00e1 dve\u0159e od bytu a za temn\u00e9ho muml\u00e1n\u00ed mantry „…kdy\u017e nem\u00e1te malovan\u00fd, dejte aspo\u0148 b\u00edl\u00fd…“ sadistick\u00fdm zp\u016fsobem ml\u00e1t\u00ed majitelku bytu. Sme\u010dka mezit\u00edm po\u017e\u00edr\u00e1 nalezen\u00e9 chleb\u00ed\u010dky a cukrov\u00ed a bezosty\u0161n\u011b drob\u00ed na vyluxovan\u00fd kovral. V\u016fdce zabavuje nalezenou l\u00e1hev p\u0159iboudliny a nechutn\u011b velk\u00fdmi loky chlemtav\u011b zap\u00edj\u00ed brachi\u00e1ln\u00ed kusy chleb\u00ed\u010dku. Kdy\u017e v byt\u011b nezb\u00fdv\u00e1 nic k pit\u00ed ani \u017e\u00e1dn\u00e1 potrava, v\u016fdce vyh\u00e1n\u00ed sme\u010dku ze dve\u0159\u00ed a odch\u00e1z\u00ed jako posledn\u00ed. Jeho lev\u00e9 oko podlit\u00e9 krv\u00ed sebou \u0161kubne v nervov\u00e9m tiku a p\u0159es rozpraskan\u00e9 rty se slizce p\u0159evln\u00ed slova: „J\u00e1 se vr\u00e1t\u00edm“. Ubo\u017ea\u010dka se zhrout\u00ed na k\u0159eslo prosycen\u00e9 \u017eivo\u010di\u0161n\u00fdm pachem mu\u017e\u016f. Ne\u017e sta\u010d\u00ed vydechnout a uklidnit svoji rozru\u0161enou mysl, mu\u017e se vrac\u00ed. Stoj\u00ed ve dve\u0159\u00edch a rukou zvolna hlad\u00ed sv\u016fj karab\u00e1\u010d. Pod prsty mu klou\u017eou spleten\u00e9 pruty jako nab\u011bhl\u00e9 \u017e\u00edly na ztuhl\u00e9m p\u0159edlokt\u00ed. Odkl\u00e1d\u00e1 karab\u00e1\u010d, odporn\u011b pomalu se p\u0159ezouv\u00e1 do pantofl\u00ed a brut\u00e1ln\u00edm zp\u016fsobem vle\u010de \u017eenu do lo\u017enice. Zav\u00edr\u00e1 dve\u0159e a zvuk z\u00e1pasu umlk\u00e1. Zbytek sme\u010dky se tou dobou pot\u00e1c\u00ed v oblac\u00edch alkoholu. Najednou zahl\u00e9dnou otev\u0159en\u00e9 dve\u0159e n\u00e1levny a jako na povel v\u0161ichni vtrhnou dovnit\u0159.
„Dej n\u00e1m sem p\u00e1r oro\u0161enejch plnotu\u010dnejch Karl\u00ed\u010dku a gul\u00e1\u0161ek s osmi, m\u00e1me hlad jako vlci.“
„Copak, nic jste nevykoledovali?“
„\u00c1le, potkali jsme jednu ko\u010dku na ulici, tak j\u00ed K\u00e1ja pl\u00e1cnul po sukni, aby ne\u0159ekla, \u017ee si j\u00ed nev\u0161\u00edm\u00e1me. Jinak jsme ka\u017edej spolkli jeden chleb\u00ed\u010dek u V\u011bruny a pan\u00e1\u010dka n\u011bjak\u00fdho sladk\u00fdho hubolepu. Jo akor\u00e1t Jarda se\u017eral dva!“
„A kde m\u00e1te Jardu?“
„Odpracov\u00e1v\u00e1 si ty chleb\u00ed\u010dky. Touhle dobou ur\u010dit\u011b jede jak \u0161ic\u00ed stroj na vietnamsk\u00fd ubytovn\u011b.“
„Vy jste pitomci, to z v\u00e1s mluv\u00ed bled\u00e1 z\u00e1vist.“
„Sakra kluci, polkneme je\u0161t\u011b jedno pivko a mus\u00edme vyrazit, abychom ob\u011bhli je\u0161t\u011b ty na\u0161e d\u011bvenky. Jinak m\u00e1me doma peklo.“
„Akor\u00e1t bacha na Hanku. Tam m\u016f\u017ee jenom ten magor vodvedle, von se v\u017edycky p\u0159estroj\u00ed za zaj\u00edce a pak se chlub\u00ed, \u017ee mu Hanka vyzdobila vejce.“
„T\u00fd vole nekecej! Po\u010dkej, cinku domu… Ahoj ko\u010dk\u00f3\u00f3, hele co bys \u0159ekla tomu, \u017ee by p\u0159i\u0161li kamar\u00e1di na koledu voble\u010den\u00fd jako r\u016f\u017eov\u00fd zaj\u00edci? Nejsme o\u017eral\u00ed… Pitomej taky nejsem… Hele za dvacet minut jsme u n\u00e1s, tak \u010dau!“
Pln\u00e1 nov\u00fdch sil vyr\u00e1\u017e\u00ed nadopovan\u00e1 sme\u010dka do betonov\u00e9 d\u017eungle velkom\u011bsta…<\/td><\/tr>
Zima v pa\u0159ezov\u00e9 chaloupce<\/strong><\/td><\/tr>
A byla zima, zem\u011b byla zmrzl\u00e1 na k\u00e1men a paseku p\u0159ikr\u00fdval sn\u00edh jako b\u00edl\u00e1 pe\u0159ina. Sk\u0159\u00edtkov\u00e9 st\u00e1li p\u0159ed chaloupkou a d\u00edvali se ve svitu m\u011bs\u00edce, jak si v\u00edtr roztomile hraje se pol\u00e9tav\u00fdmi sem\u00ednky osik, kter\u00e9 vylovil z p\u0159\u00edkopu daleko u silnice. Kapucky m\u011bli p\u0159ehozen\u00e9 p\u0159es hlavi\u010dky a choulili se do sv\u00fdch pl\u00e1\u0161t\u00edk\u016f. V\u011bt\u0161\u00ed sk\u0159\u00edtek se oto\u010dil na sv\u00e9ho kamar\u00e1da a o\u010di mu za\u010daly rud\u011b \u017ehnout: „Jestli ty seminka tady vykl\u00ed\u010d\u00ed, tak bude po na\u0161\u00ed mil\u00e9 pasece. Zaroste a bude tady tma, vlhko a smutno.“ Men\u0161\u00ed p\u0159ik\u00fdvl a vydal se na dalekou cestu p\u0159es mez, louku a pole a\u017e k silnici. D\u00edval se chv\u00edli na stromo\u0159ad\u00ed a pokyvoval hlavi\u010dkou. Najednou zaslechl z lesa zvuk p\u0159ij\u00ed\u017ed\u011bj\u00edc\u00edho auta. Sk\u0159\u00edtek jako by narostl, ze\u0161edl a zpr\u016fhledn\u011bl. Vrstva sn\u011bhu na neposypan\u00e9 silnici se za\u010dala m\u011bnit. Splo\u0161\u0165ovala se a za\u010dala se lesknout jako zrcadlo. V aut\u011b \u0159idi\u010dka sundala nohu z plynu, proto\u017ee na p\u0159elomu lesa a pole \u010dasto p\u0159eb\u00edhaly srnky p\u0159es silnici. Najednou m\u011bla pocit, \u017ee se venku n\u00e1hle setm\u011blo a vzduch byl n\u00e1hle pln\u00fd popela. Cht\u011bla si prot\u0159\u00edt o\u010di a sundala ruku z volantu. V tom okam\u017eiku sebou v\u016fz trhnul a rozto\u010dil se na zledovat\u011bl\u00e9 silnici jako k\u00e1\u010da. Hranou n\u00e1razn\u00edku zachytil o strom a plnou silou narazil bokem do druh\u00e9ho stromu. Ozval se kr\u00e1tk\u00fd ostr\u00fd zvuk trhaj\u00edc\u00edho se plechu a nastalo ticho ru\u0161en\u00e9 prask\u00e1n\u00edm chladnouc\u00edho motoru. Na zemi pod p\u0159evr\u00e1cen\u00fdm autem se za\u010dala tvo\u0159it mezi krystaly sn\u011bhu a sklen\u011bn\u00fdmi st\u0159epy krvav\u00e1 skvrna…
Znovu byl \u00fapln\u011bk. Tv\u00e1\u0159 m\u011bs\u00edce se za\u010d\u00ednala rozpl\u00fdvat pod st\u00e1le s\u00edl\u00edc\u00edmi paprsky rann\u00edho slunce. U lesa zastavila dod\u00e1vka, z n\u00ed vystoupila parta chlap\u016f. Do ticha zaje\u010del vysok\u00fd t\u00f3n motorov\u00e9 pily.
„Tak kterej to byl?“
„Ten co m\u00e1 sed\u0159enou k\u016fru. Je tady trochu nebezpe\u010dnej. Mus\u00ed pry\u010d.“
Pila znovu zaje\u010dela, pak se ozvalo prask\u00e1n\u00ed v\u011btv\u00ed a n\u00e1raz kmene na zem. Na mezi v such\u00e9 tr\u00e1v\u011b z\u00e1\u0159ily dv\u011b dvojice rub\u00ednov\u00fdch sv\u011btel a ozvalo se tich\u00e9 za\u0161evelen\u00ed: „Tak to byl prvn\u00ed…“
Dobrou noc mil\u00e9 d\u011bti a hezk\u00e9 sny….<\/td><\/tr>
Lhostejnost<\/strong><\/td><\/tr>
V\u0161ichni jsou happy, cool, in. V\u0161ichni jsou vesel\u00ed a hrav\u00ed, v\u0161echno je nejjemn\u011bj\u0161\u00ed, nejb\u011blej\u0161\u00ed, nek\u0159upav\u011bj\u0161\u00ed, v\u0161ichni se c\u00edt\u00ed bezpe\u010dn\u011b. A my\u0161lenky, jako \u0161ed\u00ed pt\u00e1ci krou\u017e\u00ed kolem a \u010dekaj\u00ed na svou chv\u00edli, aby mohly usednout, zar\u00fdt se do mozku jako dr\u00e1py a poodhalit t\u0159pytiv\u00fd z\u00e1voj…
„click“<\/em>
– Kone\u010dn\u011b jedeme na hory. Hrozn\u011b se t\u011b\u0161\u00edm, ve t\u0159in\u00e1cti letech poprv\u00e9 bez dozoru, samostatn\u011b. Chvilkami m\u011b rozt\u0159\u00e1s\u00e1 zima a je mi trochu blb\u011b od \u017ealudku, ale to je ur\u010dit\u011b t\u00edm autobusem.
– Jsme po ve\u010de\u0159i. Byla n\u011bjak\u00e1 divn\u00e1, zase je mi blb\u011b, ale z\u00edtra jdeme na sjezdovku, moc a moc se t\u011b\u0161\u00edm.
– Sjezdovka byla perfektn\u00ed, ale te\u010f ve\u010der je mi zle. Chce se mi zvracet… Styd\u00edm se, vyzvracel jsem se na podlahu, u\u017e jsem to nestihl na z\u00e1chod. Pan\u00ed profesorka mi vynadala a mus\u00edm to po sob\u011b uklidit, ale nem\u016f\u017eu se zvednout z postele. Kamar\u00e1di jsou hodn\u00ed, uklidili to za m\u011b, snad mi bude r\u00e1no l\u00edp…
– bolest, Bolest, BOLEST je noc a j\u00e1 jsem vzh\u016fru. Pulsuje mi v cel\u00e9m t\u011ble, pot\u0159ebuji se nap\u00edt, \u017e\u00edze\u0148, \u017d\u00cdZE\u0147.
– Kamar\u00e1di jsou hodn\u00ed, nos\u00ed mi pit\u00ed, j\u00eddlo. Je mi tak zle, \u017ee nedojdu do j\u00eddelny. Pan doktor mi dal n\u011bjak\u00e9 pr\u00e1\u0161ky, ale nepom\u00e1haj\u00ed. On i pan\u00ed profesorka mi tvrd\u00ed, \u017ee to nic nen\u00ed, \u017ee n\u011bco mus\u00edm vydr\u017eet. A j\u00e1 to vydr\u017e\u00edm. Jsem p\u0159ece u\u017e velk\u00fd chlap, je mi t\u0159in\u00e1ct let a um\u00edm se o sebe postarat.
– M\u00e1m pr\u016fjmy. Nestihl jsem to na z\u00e1chod a pokakal jsem se. Hrozn\u011b moc se styd\u00edm, ale mus\u00edm to vydr\u017eet. V\u017edy\u010f by se mi pan\u00ed profesorka sm\u00e1la.
– U\u017e nem\u00e1m \u017e\u00e1dn\u00e9 \u010dist\u00e9 pr\u00e1dlo. Pot\u0159eboval bych se um\u00fdt, ale nedojdu do sprchy, jsem moc slab\u00fd. Ten pot tak lep\u00ed a stud\u00ed. Chci dom\u016f. Maminko, tat\u00ednku…
„click“<\/em>
– Tak kluk je na hor\u00e1ch, Za ten t\u00fdden mu snad stihneme p\u0159ed\u011blat pokoj\u00edk z d\u011btsk\u00e9ho na studentsk\u00fd. Bude m\u00edt radost, v\u017edy\u010f u\u017e je velk\u00fd, je to kus chlapa.
„click“<\/em>
– A zase bolest Bolest BOLEST. Pulsuje a s\u00edl\u00ed, cel\u00e9 t\u011blo mi ho\u0159\u00ed, rad\u011bji u\u017e nebudu j\u00edst. Stejn\u011b nem\u016f\u017eu nic polknout, abych se nepozvracel, nebo nepokakal. To by se takov\u00e9mu velk\u00e9mu klukovi nem\u011blo st\u00e1t. A j\u00e1 jsem velk\u00fd a v\u0161echno vydr\u017e\u00edm, Chci dom\u016f Dom\u016f DOM\u016e.
– Noci jsou nejhor\u0161\u00ed. V\u0161ude ve st\u00ednech se skr\u00fdvaj\u00ed hrozn\u00e9 sny. Nesm\u00edm plakat nahlas, probudil bych kamar\u00e1dy. U\u017e abych byl doma, maminka mi uva\u0159\u00ed \u010daj, d\u00e1 mi pr\u00e1\u0161ky a bude mi dob\u0159e.
– Jedeme dom\u016f. Pr\u00fd m\u00e1m sej\u00edt dol\u016f z autobusu, proto\u017ee na rolb\u011b jsou zavazadla a kv\u016fli m\u011b nahoru znovu nepojede. Sn\u00edh, v\u0161ude je sn\u00edh, sejdu to, sejdu dol\u016f, v\u0161echno je n\u011bjak \u0161ed\u00e9 a je mi zima, nechci ve sn\u011bhu um\u0159\u00edt, um\u0159\u00edt…
– Jsme v autobuse. U\u017e brzy uvid\u00edm tat\u00ednka a maminku a bude mi dob\u0159e. Chce se mi sp\u00e1t, sp\u00e1t, sp\u00e1t…
„click“<\/em>
– Tak kluk bude za chv\u00edli doma, u\u017e se t\u011b\u0161\u00edm, jakou bude m\u00edt radost. Copak, telefon? Pan\u00ed p\u0159ije\u010fte si pros\u00edm v\u00e1s pro n\u011bj k autobusu. Ono je mu hrozn\u011b \u0161patn\u011b, vypad\u00e1 \u017ee n\u00e1m tady um\u0159e. Dej to sem. Hal\u00f3, pan\u00ed, tady je t\u0159\u00eddn\u00ed profesorka. Nic mu nen\u00ed, to jenom tady \u017e\u00e1ci zbyte\u010dn\u011b panika\u0159\u00ed.
„click“<\/em>
– Autobus stoj\u00ed, kone\u010dn\u011b. Maminko, tat\u00ednku, to jsem r\u00e1d, \u017ee v\u00e1s vid\u00edm, te\u010f u\u017e bude dob\u0159e. J\u00e1 v\u00edm, \u017ee jsem \u0161pinav\u00fd a p\u00e1chnu, ale nem\u00e1m nic \u010dist\u00e9ho, v\u00edte? Ale kamar\u00e1di se o m\u011b starali, jsou hodn\u00ed v\u00edte? Maminko, nepla\u010d, jsem u v\u00e1s, u\u017e mi bude dob\u0159e. Chci dom\u016f…
„click“<\/em>
– Ten kluk u\u017e ani nemluv\u00ed, a ty o\u010di, n\u011bco n\u00e1m chce, ty o\u010di – skoro o sob\u011b ani nev\u00ed, rychle do nemocnice.
„click“<\/em>
– Pro\u010d nejedeme dom\u016f? Nemocnice, je tu \u010disto, klid, jenom se trochu prosp\u00edm a p\u016fjdu dom\u016f. V\u017edy\u010f jsem p\u0159ece chlap, co n\u011bco vydr\u017e\u00ed. Co to \u0159\u00edk\u00e1 pan doktor? Sepse, co to je sepse? V\u017edy\u010f n\u00e1\u0161 pan doktor na hor\u00e1ch mi \u0159\u00edkal, \u017ee to nic nen\u00ed, \u017ee to za chv\u00edli p\u0159ejde…
– Jejda, dva sk\u0159\u00edtkov\u00e9 sed\u00ed mi na dece a koukaj\u00ed na m\u011b. A jak\u00e9 maj\u00ed legra\u010dn\u00ed \u0161ed\u00e9 pl\u00e1\u0161t\u00edky s kapuckami a jak jim z\u00e1\u0159\u00ed o\u010di. Jako rub\u00edny. A n\u011bco mi pov\u00eddaj\u00ed, zn\u00ed to jako \u0161evelen\u00ed v\u011btru a uklid\u0148uje to.
– „Sk\u0159\u00edtkov\u00e9, pro\u010d tady kolem m\u011b pad\u00e1 to \u0161ed\u00e9, je to jako popel?“
– „To nen\u00ed popel, chlap\u010de, to je \u010cas, v\u00ed\u0161 on takhle sn\u011b\u017e\u00ed. Poj\u010f p\u016fjdeme, tady pro tebe nen\u00ed m\u00edsto, v\u00ed\u0161?“
– „Nen\u00ed m\u00edsto, nen\u00ed. To p\u016fjdeme dom\u016f, \u017ee? J\u00e1 se tak t\u011b\u0161\u00edm! Dom\u016f, p\u016fjdu dom\u016f.. U\u017e je mi dob\u0159e, nic m\u011b nebol\u00ed a je mi lehko. A co to sv\u011btlo, jako n\u011bjak\u00fd tunel, tudy p\u016fjdeme dom\u016f, \u017ee?“
– „Ano chlap\u010de tudy p\u016fjdeme, Te\u010f vsta\u0148, jsi velk\u00fd chlap, hrdina, do\u0161el jsi dom\u016f, to dok\u00e1\u017ee m\u00e1lokdo. Podej n\u00e1m ruce a p\u016fjdeme.“
– Kone\u010dn\u011b, kone\u010dn\u011b, jdu dom\u016f! Dom\u016f, tat\u00ednku, mamin…“
„click“<\/em>
– Pane doktore, exitus, ten mal\u00fd kluk, v\u00edte? Nedalo se nic d\u011blat?
– V\u00edte sestro, sta\u010dilo by b\u00fdvalo hned na za\u010d\u00e1tku n\u011bjak\u00e9 antibiotikum. T\u0159icet tabletek, v\u00edte? To ho d\u011blilo od smrti. T\u0159icet tabletek… Ale ten kluk nikoho nezaj\u00edmal.
„click“<\/em>
– Hal\u00f3, tady je t\u0159\u00eddn\u00ed profesorka. Pan\u00ed, v\u00edte o tom, \u017ee v\u00e1\u0161 syn u\u017e nep\u0159i\u0161el t\u0159i dny do \u0161koly? To by ne\u0161lo…
„click“<\/em>
– Pane doktore, co n\u00e1m m\u016f\u017eete \u0159\u00edci k tomu chlapci co jste ho m\u011bl na starost na ly\u017ea\u0159sk\u00e9m v\u00fdcviku?
– Je mi to l\u00edto.
– L\u00edto… ?!?
„click“<\/em>
A sv\u011bt je za deset dn\u016f zase v\u00edc happy, cool a in, je je\u0161t\u011b kr\u00e9mov\u011bj\u0161\u00ed, je\u0161t\u011b k\u0159upav\u011bj\u0161\u00ed, je\u0161t\u011b bezpe\u010dn\u011bj\u0161\u00ed, bezpe\u010dn\u011bj\u0161\u00ed… Jenom v jednom nov\u011b za\u0159\u00edzen\u00e9m studentsk\u00e9m pokoji sed\u00ed dv\u011b bytosti a zd\u00e1 se jim, \u017ee \u0161ed\u011b sn\u011b\u017e\u00ed \u010das. A \u017ee jejich syn, velk\u00fd syn, v\u017edy\u010f je to u\u017e chlap – je mu t\u0159in\u00e1ct let, se dv\u011bma sk\u0159\u00edtky s rub\u00ednov\u00fdma o\u010dima na ruce je tam s nimi…
P.S.
V\u0161echny osoby a d\u011bje tohoto p\u0159\u00edb\u011bhu je vymy\u0161len\u00e9. Jak\u00e1koli podobnost s n\u011bjakou ud\u00e1lost\u00ed, co se stala, prob\u00edh\u00e1, nebo pr\u00e1v\u011b za\u010d\u00edn\u00e1 je naprosto vylou\u010dena. V\u017edy\u010f by se n\u011bco takov\u00e9ho v na\u0161em sv\u011bt\u011b p\u0159ece ani nemohlo st\u00e1t. Jenom ty my\u0161lenky, krou\u017e\u00ed kolem n\u00e1s jako \u0161ed\u00ed pt\u00e1ci a \u010dekaj\u00ed, \u010dekaj\u00ed…<\/td><\/tr>
Jaro v pa\u0159ezov\u00e9 chaloupce III. O \u017eabce ku\u0148kalce<\/strong><\/td><\/tr>
Na paseku se sn\u00e1\u0161el vlah\u00fd jarn\u00ed podve\u010der. Slun\u00ed\u010dko se schov\u00e1valo za kopec a na obloze za\u010daly vyskakovat prvn\u00ed hv\u011bzdi\u010dky. Sk\u0159\u00edtkov\u00e9 z pa\u0159ezov\u00e9 chaloupky se vydali na podve\u010dern\u00ed v\u00fdlet. Proch\u00e1zeli mezi kvetouc\u00edm mechem, pod ohromn\u00fdmi v\u011bj\u00ed\u0159i kapradin a zhluboka d\u00fdchali omamn\u00fd jarn\u00ed vzduch. Paseka vydechovala teplo nasb\u00edran\u00e9 za cel\u00fd den z paprsk\u016f slun\u00ed\u010dka. Sk\u0159\u00edtkov\u00e9 do\u0161li k prastar\u00e9mu dubu, stoj\u00edc\u00edmu ji\u017e od v\u011bk\u016f uprost\u0159ed paseky, a vy\u0161plhali se na uzlovitou v\u011btev. Spokojen\u011b se usadili, zabalili se do sv\u00fdch \u0161ed\u00fdch pl\u00e1\u0161t\u00edk\u016f a rozhl\u00ed\u017eeli se kolem. Na louce u potoka kv\u00e1kali \u017eab\u00e1ci jako o z\u00e1vod, aby zaujali n\u011bkterou ze zelen\u00fdch \u010di hn\u011bd\u00fdch krasavic znud\u011bn\u011b sed\u00edc\u00edch na b\u0159ehu a jako by nic lapaj\u00edc\u00edch hmyz. V\u0161ude bzu\u010dely myri\u00e1dy mu\u0161ek, kom\u00e1r\u016f a dal\u0161\u00edch hmyz\u00edch pred\u00e1tor\u016f a v\u0161ichni se m\u00edhali vzduchem jako r\u016fznobarevn\u00e9 \u0161\u00edpy s duhov\u00fdmi k\u0159\u00eddly v zoufal\u00e9 snaze sehnat n\u011bco k \u017er\u00e1dlu. „Zkurven\u00fd kom\u00e1\u0159i“, za\u0161evelil jeden sk\u0159\u00edtek ke druh\u00e9mu, „v noci se kv\u016fli nim v\u016fbec ned\u00e1 usnout. P\u0159ipad\u00e1 mi, \u017ee je hajzl\u016f \u010d\u00edm d\u00e1l v\u00edc.“ Druh\u00fd sk\u0159\u00edtek jenom uk\u00e1zal na louku. Po louce d\u016fstojn\u011b kr\u00e1\u010del \u010d\u00e1p a sv\u00fdm dlouh\u00fdm zobanem prop\u00e1tr\u00e1val trsy tr\u00e1vy. Ka\u017edou chv\u00edli v jeho zob\u00e1ku skon\u010dila n\u011bkter\u00e1 \u017eabka a zd\u00e1lo se, \u017ee sk\u0159ehot\u00e1n\u00ed t\u011bch zb\u00fdvaj\u00edc\u00edch zvolna sl\u00e1bne. Sou\u010dasn\u011b jako by se zv\u011bt\u0161ovala oblaka kom\u00e1r\u016f a drobn\u00fdch mu\u0161ek radostn\u011b tan\u010d\u00edc\u00edch nad loukou. Vtom se na pasece ti\u0161e jako duch objevila li\u0161ka. Elegantn\u011b proklouz\u00e1vala mezi malin\u00edm, vyh\u00fdbala se pa\u0159ez\u016fm a pe\u010dliv\u011b sledovala ka\u017ed\u00e9 hnut\u00ed na zemi a ob\u010das se j\u00ed v tlami\u010dce ozdoben\u00e9 vousky ve smrteln\u00fdch k\u0159e\u010d\u00edch zachv\u00edvala lesn\u00ed my\u0161ka, nebo pt\u00e1\u010dek. Pak si o\u010distila vousky od pe\u0159\u00ed\u010dek a vydala se na dal\u0161\u00ed lov. Oba sk\u0159\u00edtkov\u00e9 ji se z\u00e1jmem sledovali a pak, jako na povel se oto\u010dili k sob\u011b, ten men\u0161\u00ed za\u0161eptal: „V na\u0161ich \u0161ed\u00fdch pl\u00e1\u0161t\u00edc\u00edch vlastn\u011b vypad\u00e1me jako my\u0161ky…“ a ve tm\u011b pod kapuckami se rozho\u0159ela rud\u00e1 sv\u011bt\u00fdlka. Z dubu bleskurychle sklouzly dva \u0161ed\u00e9 st\u00edny. Jeden zam\u00ed\u0159il na louku a druh\u00fd na paseku. Na louce \u010d\u00e1pa zaujal \u0161ustot mezi trsy uschl\u00e9 lo\u0148sk\u00e9 tr\u00e1vy a za\u010dal pron\u00e1sledovat malou my\u0161ku sna\u017e\u00edc\u00ed se zmizet p\u0159ed nel\u00edtostn\u00fdm \u0161pi\u010dat\u00fdm rud\u00fdm zobanem. Lov ho natolik zaujal, \u017ee si ani nev\u0161iml od lesa se pl\u00ed\u017e\u00edc\u00edho zrzav\u00e9ho st\u00ednu. Zklaman\u00e1 li\u0161ka, kter\u00e9 pr\u00e1v\u011b zmizela chutn\u00e1 my\u0161ka v d\u00ed\u0159e pod trsem ost\u0159ice, kousek p\u0159ed sebou uvid\u011bla ohromn\u00e9ho pt\u00e1ka zaujat\u00e9ho \u010d\u00edmsi v tr\u00e1v\u011b. B\u011bhem zlomku vte\u0159iny si \u010d\u00e1p uv\u011bdomil, \u017ee n\u011bco nen\u00ed v po\u0159\u00e1dku a pokusil se vzl\u00e9tnout. Jenom\u017ee to u\u017e pronikaly zuby mal\u00e9 zrze\u010dky zkrz m\u011bkk\u00e9 tk\u00e1n\u011b \u010dap\u00edho krku a zarazily se o obratle. \u010c\u00e1p se je\u0161t\u011b pokusil seknout zob\u00e1kem po tom drz\u00e9m tvorovi, ale \u0159\u00edd\u00edc\u00ed centrum li\u0161ky vyhodnotilo nedostate\u010dnost stisku a vyslalo po neuronov\u00e9 s\u00edti pokyn sval\u016fm zes\u00edlit stisk. Obratel praskl jako such\u00e1 v\u011btev se sly\u0161iteln\u00fdm k\u0159upnut\u00edm a \u010dap\u00ed t\u011blo se svezlo k zemi \u0161kubaj\u00edce se v k\u0159e\u010d\u00edch vyhas\u00ednaj\u00edc\u00edho \u017eivota. V nehybn\u00fdch \u010dern\u00fdch o\u010di\u010dk\u00e1ch \u010d\u00e1pa se je\u0161t\u011b chv\u00edli zrcadlily hv\u011bzdy…
Dobrou noc mil\u00e9 d\u011bti a hezk\u00e9 sny….<\/td><\/tr>
Jaro v pa\u0159ezov\u00e9 chaloupce II. Pol\u00e1mal se mravene\u010dek<\/strong><\/td><\/tr>
Bylo r\u00e1no, slun\u00ed\u010dko za\u010dalo p\u011bkn\u011b sv\u00edtit a vysou\u0161et rann\u00ed rosu. Prvn\u00ed \u010dil\u00e9 mu\u0161ky se rozlet\u011bly nad paseku v\u00edtat nov\u00fd den. Objevili se mravene\u010dkov\u00e9 a dychtiv\u011b prob\u00edhali paseku hledaj\u00edce n\u011bco na zub.Tu je vid\u011bt mal\u00e9ho \u010diperku, jak nese do mraveni\u0161t\u011b vypasenou housenku, je\u0161t\u011b se krout\u00edc\u00ed v nesnesiteln\u00e9 bolesti jsouce za \u017eiva rozlept\u00e1v\u00e1na d\u00e1vkou kyseliny mraven\u010d\u00ed, onde b\u011b\u017e\u00ed mravene\u010dek s mal\u00fdm brou\u010dkem, kter\u00fd omylem usedl doprost\u0159ed p\u011b\u0161inky vy\u0161lapan\u00e9 mal\u00fdmi neposedy. Za mal\u00fd okam\u017eik budou brou\u010dkovi ostr\u00fdmi kusad\u00e9lky odhryznuty no\u017ei\u010dky, aby ho n\u00e1hodou nenapadlo ut\u00e9ci z mraveni\u0161t\u011b a pak ji\u017e jen vynesou nestraviteln\u00e9 krovky na smeti\u0161t\u011b za mraveni\u0161t\u011bm. Jednoho mravene\u010dka napadlo prohl\u00e9dnout si sta\u0159i\u010dk\u00fd pa\u0159ez na okraji paseky, proto\u017ee se mu zd\u00e1lo, \u017ee se tam ve slune\u010dn\u00edm sv\u011btle cosi bly\u0161t\u00ed. A opravdu, ve slune\u010dn\u00ed z\u00e1\u0159i se koupaly kousky ulit hlem\u00fd\u017e\u010f\u016f. Z\u00e1\u0159ily v rann\u00edm slunci jako mal\u00e9 perle\u0165ov\u00e9 poklady s diamanty rosy. Mravene\u010dek stanul jako p\u0159imra\u017een nad tou kr\u00e1sou. Oto\u010dil se a b\u011b\u017eel pro sv\u00e9 kamar\u00e1dy. Mal\u00ed \u010diperov\u00e9 se rozeb\u011bhli k pa\u0159ezu, sb\u00edrali kusy hlem\u00fd\u017e\u010f\u016f rozh\u00e1zen\u00e9 mezi zbytky ulit a vesele je odn\u00e1\u0161eli do mraveni\u0161t\u011b. Za chv\u00edli bylo m\u00edsto uklizeno a onoho mal\u00e9ho mravene\u010dka pr\u016fzkumn\u00edka napadlo pod\u00edvat se, jestli by nebylo n\u011bco zaj\u00edmav\u00e9ho je\u0161t\u011b uvnit\u0159 pa\u0159ezu. Hned za vchodem visely na v\u011btvi\u010dk\u00e1ch pov\u011b\u0161en\u00e9 dva \u0161ed\u00e9 pl\u00e1\u0161t\u00edky, jeden mal\u00fd a jeden v\u011bt\u0161\u00ed, pod nimi st\u00e1ly dvoje boti\u010dky z bukov\u00e9 k\u016fry, je\u0161t\u011b trochu olepen\u00e9 kousky hlem\u00fd\u017ed\u00edch ulit. Mravene\u010dek \u0161el zv\u011bdav\u011b d\u00e1l dovnit\u0159 pa\u0159ezu a na\u0161el sv\u011btni\u010dku se stole\u010dkem, dv\u011bma \u017eidli\u010dkami a dv\u011bma post\u00fdlkami. V jedn\u00e9 post\u00fdlce se n\u011bco pohnulo a mravene\u010dek vid\u011bl, \u017ee tam sp\u00ed dva mali\u010dc\u00ed sk\u0159\u00edtkov\u00e9. Cel\u00fd rozradostn\u011bn\u00fd b\u011b\u017eel pro sv\u00e9 kamar\u00e1dy, aby jim \u0159ekl co objevil. V jedn\u00e9 post\u00fdlce zasvitla dvojice rub\u00ednov\u00fdch sv\u011bt\u00fdlek a tich\u00fd hl\u00e1sek za\u0161evelil: „J\u00e1 ti \u0159\u00edkal, abys ty zasran\u00fd slim\u00e1ky zlikvidoval d\u00e1l od chaloupky, te\u010f se n\u00e1m sem pot\u00e1hnou brabenci.“ Z druh\u00e9 post\u00fdlky se ozval tichou\u010dk\u00fd \u0161epot a sk\u0159\u00edtkov\u00e9 vysko\u010dili z pe\u0159inek. Hezky si ustlali, navl\u00e9kli si sv\u00e9 boti\u010dky z bukov\u00e9 k\u016fry, obl\u00e9kli si pl\u00e1\u0161t\u00edky a stoupli si hned za vchod do sv\u00e9 pa\u0159ezov\u00e9 chaloupky. Sam\u00fdm o\u010dek\u00e1v\u00e1n\u00edm se jim v temnot\u011b pod kapuckami rozz\u00e1\u0159ila rub\u00ednov\u00e1 sv\u011bt\u00fdlka. A v tom ji\u017e prvn\u00ed zv\u011bdav\u00fd mravene\u010dek str\u010dil svou neposednou hlavi\u010dku dovnit\u0159 do pa\u0159ezov\u00e9 chaloupky. Ani se nesta\u010dil po\u0159\u00e1dn\u011b rozhl\u00e9dnout, kde \u017ee jsou ti dva roztomil\u00ed sk\u0159\u00edtkov\u00e9, o nich\u017e s nad\u0161en\u00edm vypr\u00e1v\u011bl jeho kamar\u00e1d a u\u017e se jeho hlavi\u010dka v\u00e1lela roz\u0161lapan\u00e1 na ka\u0161i po podlaze sv\u011btni\u010dky. Druh\u00fd mravene\u010dek u\u017e to nemohl zv\u011bdavost\u00ed vydr\u017eet a vylezl po z\u00e1dech sv\u00e9ho kamar\u00e1da, aby vid\u011bl co se uvnit\u0159 d\u011bje. A jen str\u010dil svoji hlavi\u010dku dovnit\u0159, mal\u00fd sk\u0159\u00edtek mu ji bleskurychle utrhl a jej\u00ed v ag\u00f3nii rozev\u0159en\u00e1 kusadla vrazil do o\u010di\u010dek dal\u0161\u00edho zv\u011bdav\u00e9ho mravene\u010dka. Dal\u0161\u00ed mravene\u010dkov\u00e9 se ji\u017e dovnit\u0159 nem\u011bli kudy dostat a byli z toho smutn\u00ed. Ale jejich smutek netrval dlouho. Oba sk\u0159\u00edtkov\u00e9 vylezli z chaloupky ok\u00e9nkem a p\u0159ekvapili mil\u00e9 mravene\u010dky \u010dekaj\u00edc\u00ed venku. Od chaloupky se toho dne do mraveni\u0161t\u011b nikdo nevr\u00e1til. Vlastn\u011b jsme zapom\u011bli na mal\u00e9ho zv\u011bdav\u00e9ho mravene\u010dka, kter\u00fd to roztomil\u00e9 m\u00edste\u010dko objevil. Ve\u010der si vzpomn\u011bl, \u017ee vlastn\u011b nevid\u011bl \u017e\u00e1dn\u00e9ho z kamar\u00e1d\u016f, kter\u00fdm vypr\u00e1v\u011bl o pa\u0159ezov\u00e9 chaloupce, ale proto\u017ee cel\u00e9 mraveni\u0161t\u011b ji\u017e spalo, rozhodl se, \u017ee si sv\u00e9 v\u0161ete\u010dn\u00e9 ot\u00e1zky a vypr\u00e1v\u011bn\u00ed nech\u00e1 na r\u00e1no. T\u011bsn\u011b p\u0159ed t\u00edm, ne\u017e usnul m\u011bl pocit, jako by v chodbi\u010dce mraveni\u0161t\u011b cosi rud\u011b zaz\u00e1\u0159ilo. R\u00e1no na smeti\u0161ti za mraveni\u0161t\u011bm vedle prou\u017ekovan\u00fdch krovek brou\u010dka a svraskl\u00e9 k\u016f\u017ee housenky le\u017eelo je\u0161t\u011b n\u011bkolik no\u017ei\u010dek a hlavi\u010dka, kde na kousku krku v rann\u00edm v\u011bt\u0159\u00edku pov\u00edval punt\u00edkat\u00fd \u0161\u00e1tek.
Dobrou noc mil\u00e9 d\u011bti a hezk\u00e9 sny….<\/td><\/tr>
Jaro v pa\u0159ezov\u00e9 chaloupce I. My\u0161ka hryzalka<\/strong><\/td><\/tr>
Slunce pomalu zapadalo a nad krajinu se zvolna sn\u00e1\u0161el soumrak. Lesn\u00ed palou\u010dek se ukr\u00fdval pod lehk\u00fd pl\u00e1\u0161t\u00edk mlhy. Z tr\u00e1vy se oz\u00fdval \u0159ev divok\u00fdch \u017e\u00ed\u017eal, nebo\u0165 jaro je pro \u017e\u00ed\u017ealy dobou \u0159\u00edje a samci spolu sv\u00e1d\u00ed nel\u00edtostn\u00e9 souboje o p\u0159\u00edze\u0148 jejich kr\u00e1sn\u00fdch dru\u017eek. Na okraji palou\u010dku ti\u0161e trouchniv\u011bl dut\u00fd pa\u0159ez. Najednou se z n\u011bj vykulily dv\u011b roztomil\u00e9 postavi\u010dky se \u0161pi\u010dat\u00fdmi \u010depi\u010dkami. Zd\u00e1lo se, \u017ee za tich\u00e9ho \u0161epotu spolu hraj\u00ed n\u011bjakou roztomilou hru. Jedna z postavi\u010dek se zvedla ze zem\u011b, n\u011bkolika sm\u011b\u0161n\u00fdmi pohyby ze sebe smetla nalepen\u00e9 kousky jehli\u010d\u00ed a mechu a ti\u0161e za\u0161evelila ke sv\u00e9mu druhovi: „Ti zkurven\u00ed slim\u00e1ci si pro svoje pras\u00e1rny museli vybrat zrovna na\u0161i pa\u0159ezovou chaloupku. Jestli je tady je\u0161t\u011b jednou nachyt\u00e1m, rozkopu jim ulity a posypu je chloridem draseln\u00fdm.“ Druh\u00fd sk\u0159\u00edtek jenom p\u0159ik\u00fdvl, urovnal si svoji ko\u0161ilku a v temnot\u011b pod jeho k\u00e1p\u00ed se na okam\u017eik rozz\u00e1\u0159ily dva rub\u00ednov\u00e9 body. Sk\u0159\u00edtci se ti\u0161e vno\u0159ili do vysok\u00e9 tr\u00e1vy a vydali se sm\u011brem k pasece, kde za\u010d\u00ednaly kv\u00e9st prvn\u00ed jarn\u00ed kv\u00edtky l\u00e1kaj\u00edc\u00ed no\u010dn\u00ed mot\u00fdly. N\u00e1dhern\u00e1 v\u016fn\u011b jara a nov\u00e9ho \u017eivota omamovala smysly, na listech trav se sr\u00e1\u017eela rosa a v m\u011bs\u00ed\u010dn\u00edm sv\u011btle z\u00e1\u0159ila jako diamanty. Sk\u0159\u00edtci se ka\u017edou chv\u00edli zastavovali, aby se pokochali kr\u00e1sou jarn\u00edho podve\u010dera. T\u011bsn\u011b p\u0159ed pasekou se obloukem vyhnuli oblasti ob\u00fdvan\u00e9 pablby jeskynn\u00edmi a i z d\u00e1lky sly\u0161eli jejich mumlav\u00e1 za\u0159\u00edk\u00e1vadla \u201c\u2026t\u011bleso pono\u0159en\u00e9 do kapaliny\u2026, \u2026sou\u010dtu \u010dtverc\u016f nad ob\u011bma odv\u011bsnami…\u201d V\u011bt\u0161\u00ed ze sk\u0159\u00edtk\u016f se rychle p\u0159e\u017eehnal a mlad\u0161\u00ed zasy\u010del: \u201cJsme moc bl\u00edzko.\u201d M\u011bl je\u0161t\u011b v pam\u011bti lo\u0148skou p\u0159\u00edhodu, kdy byl pablby chycen a str\u00e1vil nekone\u010dnou dobu v \u00fad\u011bsn\u00fdch muk\u00e1ch u\u010den\u00ed. Je\u0161t\u011b dnes ho jako v nejhor\u0161\u00edch snech pron\u00e1sledovaly \u00fatr\u017eky text\u016f \u201c\u2026 ov\u0161em Aloni vn\u00edmaj\u00ed jsoucno jako extenzi kolem sv\u00e9ho j\u00e1stv\u00ed, kter\u00e9\u017eto jsoucno\u2026\u201d A sk\u0159\u00edtek zkroucen\u00fd hr\u016fzou se znovu p\u0159e\u017eehnal. Mezit\u00edm do\u0161li a\u017e na paseku. Ti\u0161e jako \u0161alebn\u00e1 hra sv\u011btel se rozeb\u011bhli po mechu, roztomil\u00e9 \u0161ed\u00e9 pl\u00e1\u0161t\u00edky za nimi vl\u00e1ly a pod nimi b\u00edle probleskovaly jejich ko\u0161ilky. Uprost\u0159ed paseky se jad\u00e9rkem z lo\u0148sk\u00e9ho o\u0159\u00ed\u0161ku \u017eivila mal\u00e1 my\u0161i\u010dka. Jako dva \u0161ed\u00e9 \u0161\u00edpy se rozeb\u011bhli sk\u0159\u00edtkov\u00e9 k my\u0161i\u010dce. My\u0161ka zvedla o\u010di\u010dka od o\u0159\u00ed\u0161ku a posledn\u00ed co vid\u011bla, byly dv\u011b rychle se bl\u00ed\u017e\u00edc\u00ed dvojice rub\u00ednov\u00fdch sv\u011bt\u00fdlek. Potom jej\u00ed sv\u011bt vybuchl do exploze bolesti a hr\u016fzy. A zat\u00edmco si oba sk\u0159\u00edtkov\u00e9 na lavi\u010dce p\u0159ed svoj\u00ed pa\u0159ezovou chaloupkou pochutn\u00e1vali na jad\u00e9rku z o\u0159\u00ed\u0161ku, na pasece se je\u0161t\u011b cukaly krvav\u00e9 kusy masa z t\u011bla mal\u00e9 my\u0161i\u010dky a po borov\u00e9m jehli\u010d\u00ed zvolna odt\u00e9kal sliz z jej\u00edch rozdupan\u00fdch o\u010di\u010dek.
Dobrou noc mil\u00e9 d\u011bli a hezk\u00e9 sny…<\/td><\/tr>
Exploze<\/strong><\/td><\/tr>
Temnotu prostoru pro\u0159ez\u00e1val tal\u00ed\u0159 sv\u00fdmi hranami tvarovan\u00fdmi podle slo\u017eit\u00fdch rovnic t\u0159et\u00edho \u0159\u00e1du. Zvolna rotoval spolu s k\u0159emi\u010ditou deskou, na kterou ho tla\u010dila gravitace, a odr\u00e1\u017eel \u010dervenou \u010d\u00e1st spektra z matn\u00e9ho sv\u011btla dopadaj\u00edc\u00edho na n\u011bj z boku. V tal\u00ed\u0159i se nach\u00e1zelo organick\u00e9 prost\u0159ed\u00ed skl\u00e1daj\u00edc\u00ed se z kapaln\u00e9 a kvazielastick\u00e9 slo\u017eky. Kvazielastick\u00e9 entity hranolovit\u00e9ho tvaru s mnoho\u010detn\u00fdm vr\u00e1sn\u011bn\u00edm se l\u00edn\u011b povalovaly v kapalin\u011b. V tom se odkudsi ozval ostr\u00fd kr\u00e1tk\u00fd zvuk a po n\u011bm prostor zavalil obrovsk\u00fd v\u00fdboj energie v podob\u011b mikrovlnn\u00e9ho z\u00e1\u0159en\u00ed. Tento v\u00fdboj rozkmital v organick\u00e9m prost\u0159ed\u00ed jeho nejjednodu\u0161\u0161\u00ed molekuly a tato \u010d\u00e1st tal\u00ed\u0159e za\u010dala prudce zvy\u0161ovat teplotu. Kvazielastick\u00e9 entity obsahovaly uzav\u0159en\u00e9 bu\u0148ky napln\u011bn\u00e9 trojatom\u00e1rn\u00ed molekuly. Po dal\u0161\u00edm v\u00fdboji energie za\u010daly praskat mezimolekul\u00e1rn\u00ed vazby a kapaln\u00fd obsah bun\u011bk za\u010dal prudce zv\u011bt\u0161ovat sv\u016fj objem. Soudr\u017enost molekul kvazielastick\u00fdch entit za\u010dala povolovat. Dal\u0161\u00ed n\u00e1por energie ji\u017e n\u011bkolik entit nevydr\u017eelo a s hlasit\u00fdm pr\u00e1sknut\u00edm explodovaly. S\u00edla explose byla tak ni\u010div\u00e1, \u017ee vyvrhla do prostoru i entity, kter\u00e9 se ocitly pobl\u00ed\u017e epicentra spolu s kapalinou. Pot\u00e9 nezn\u00e1m\u00e9 emitory z\u00e1\u0159en\u00ed ve viditeln\u00e9 \u010d\u00e1sti spektra, tak i mikrovln  ukon\u010dily svoji \u010dinnost a prostor se pono\u0159il do tmy. Tal\u00ed\u0159 se p\u0159estal ot\u00e1\u010det a v prostoru zavl\u00e1dlo na n\u011bkolik sekund mrtv\u00e9 ticho.

„Sakra to nev\u00ed\u0161, \u017ee mus\u00ed\u0161 tal\u00ed\u0159 s dr\u017ekovkou p\u0159ikrejt deklem, kdy\u017e ho chce\u0161 voh\u0159\u00e1t v mikrovlnce? Te\u010f se dr\u017eky rozprskly po celym vnit\u0159ku a kdo to m\u00e1 mejt, vole jeden blbej!“

<\/td><\/tr>
Trocha historie nikoho nezabije<\/strong><\/td><\/tr>
My va\u010dnatci jsme o jeden okruh v\u00fdvojov\u00e9 spir\u00e1ly d\u00e1l. Zat\u00edmco tvorov\u00e9 jako t\u0159eba \u010dlov\u011bk, kdy\u017e maj\u00ed chu\u0165 na pivo, mus\u00ed do hospody, my va\u010dnatci si m\u016f\u017eeme p\u0159in\u00e9st pivon\u011b a\u017e do sv\u00e9ho doup\u011bte a tam uskladnit na hor\u0161\u00ed \u010dasy. Ji\u017e v t\u0159etihor\u00e1ch \u0161avlozub\u00fd ptakopysk Vak prchaje s lahv\u00e1\u010dema v tlapk\u00e1ch p\u0159ed tlupou o\u017eral\u00fdch mastodont\u016f p\u0159i\u0161el na n\u00e1pad nacpat lahv\u00e1\u010de do kapsy lacl\u00e1\u010d\u016f na b\u0159i\u0161e, aby na mastodonty mohl d\u011blat posm\u011b\u0161n\u00e9 posunky typu cornuto, l\u00f3fasz a podobn\u011b. Ostatn\u00edm se to natolik zal\u00edbilo, \u017ee v t\u00e9to kapse nazvan\u00e9 podle vyn\u00e1lezce VAK za\u010dali p\u0159en\u00e1\u0161et i jin\u00e9 p\u0159edm\u011bty, jako t\u0159eba kl\u00ed\u010de, d\u011bti a pod. N\u011bkte\u0159\u00ed fujtajblov\u00e9 si tam strkali i kapesn\u00edk!!! Ale v\u00fdvoj \u0161el d\u00e1l a \u010dtvrtohorn\u00ed ptakopysk B\u00e1gl prchaje s lahv\u00e1\u010di ve vaku p\u0159ed tlupou pablb\u016f jeskynn\u00edch hodil \u0161\u00edlenou dr\u017eku p\u0159\u00edmo na zob\u00e1k a rozfl\u00e1kal o \u0161utry (to v\u00edte doba kamenn\u00e1) cel\u00fd n\u00e1klad prapiva. I usoudil, \u017ee by nebylo \u0161patn\u00e9 p\u0159esunout vak z b\u0159icha na z\u00e1da z bezpe\u010dnostn\u00edch d\u016fvod\u016f. No a tak vznikl b\u00e1gl. 
Jednou si sklerotick\u00fd ptakopysk Krosna zapom\u011bl ve vaku v b\u0159eznu sva\u010dinu, tu\u0161\u00edm \u017ee m\u011bl flambovanou jeskynn\u00ed hyenu a l\u00e1 ba\u017eant (chc\u00edpla p\u0159i lesn\u00edm po\u017e\u00e1ru, kdy\u017e \u017erala ba\u017eanta). No a v z\u00e1\u0159\u00ed, kdy\u017e si toho v\u0161iml, hyena u\u017e d\u00e1vno vyhnila a zbyl mu b\u00e1gl s kostrou a tak vznikla krosna.

Jak praptakopyskov\u00e9 vyr\u00e1b\u011bli sklo? Snadno, nechali spadnout meteorit na spr\u00e1vn\u00e9 m\u00edsto pln\u00e9 k\u0159emene a ze vznikl\u00e9 taveniny vyr\u00e1b\u011bli fla\u0161ky. I tady v \u010cech\u00e1ch najdete poz\u016fstatky piln\u00e9 pr\u00e1ce \u0161avlozub\u00fdch ptakopysk\u016f p\u0159i v\u00fdrob\u011b prafla\u0161ek na prapivo. A pak  vozili je do Praplzn\u011b, kde na\u0161li velmi dobr\u00fd prazdroj vody a do Prabud\u011bjc aby to nem\u011bli daleko. Ty mal\u00e9 zelen\u00e9 kousky skla, kter\u00fdm se \u0159\u00edk\u00e1 vltav\u00edny, \u010di moldavity – to jsou poz\u016fstatky d\u00e1vn\u00e9ho piva\u0159en\u00ed m\u00fdch p\u0159edk\u016f…

Praptakopyskov\u00e9 nevyhynuli, jenom tak tro\u0161i\u010dku metamorfovali. Kdy\u017e vid\u011bli, \u017ee ze strom\u016f slezli vopice a vopi\u010d\u00e1ci a za\u010dali chodit po dvou, \u0159ekli si: „Kdy\u017e um\u00ed chodit po dvou kdejak\u00e1 t\u0159etihorn\u00ed vopice, pro\u010d bychom to nezkusili taky?“ No a te\u010f rodil\u00e9ho ptakopyska pozn\u00e1te u\u017e jenom podle jeho nevym\u00e1chan\u00e9ho zob\u00e1ku..<\/td><\/tr><\/tbody><\/table><\/figure>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"
P\u00e1len\u00ed \u010darod\u011bjnic \u0160el jsem dom\u016f z pr\u00e1ce a s uspokojen\u00edm jsem kvitoval zn\u00e1mky jara kolem sebe. Slun\u00ed\u010dko h\u0159\u00e1lo, v parku kvetl zlat\u00fd d\u00e9\u0161\u0165 a pampeli\u0161ky vystrkovaly sv\u00e9 hlavi\u010dky ze zelen\u00e9ho ko\u017eichu travin. A hle\u010fme v ulic\u00edch se objevily i sb\u011brn\u00e9 … Cel\u00fd p\u0159\u00edsp\u011bvek →<\/span><\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"footnotes":""},"categories":[6],"tags":[],"class_list":["post-110","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-desive_prihody"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/www.ptakopysk.cz\/index.php\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/110","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/www.ptakopysk.cz\/index.php\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/www.ptakopysk.cz\/index.php\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.ptakopysk.cz\/index.php\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.ptakopysk.cz\/index.php\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=110"}],"version-history":[{"count":3,"href":"https:\/\/www.ptakopysk.cz\/index.php\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/110\/revisions"}],"predecessor-version":[{"id":115,"href":"https:\/\/www.ptakopysk.cz\/index.php\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/110\/revisions\/115"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/www.ptakopysk.cz\/index.php\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=110"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/www.ptakopysk.cz\/index.php\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=110"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/www.ptakopysk.cz\/index.php\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=110"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}